Je biblický Boh Jahve Anunnaki?

Jeho jméno se ve skutečnosti píše pouze se souhláskami – YHWH (odkaz V psané hebrejštině jsou samohlásky, pokud jsou vůbec psány, vyznačovány diakritikou (přídavnými znaky), to se ale v případě YHWH nikdy nestává (nebo pouze velmi vzácně). Příčinou může být, že v souladu se starou tradicí by jeho jméno nemělo být vůbec vyslovováno. Proto se o něm mluví pouze v nepřímých výrazech jako např. Adonay = Pán (the Lord).

Z tohoto důvodu jsou samohlásky pro ADNY (a-o-a) používány rovněž pro YHWH.



To by tedy vedlo k Yahowah, ale používá se Yehowah. Proč? Jedním z důvodů pro to „e“ by mohlo být, že Yehu je další alternativní jméno p ro něj (a zdá se, že je to jméno, které může být vyslovováno).



Správnější výslovnost by ale byla Yahw eh. Objevy starých textů a nápisů ukazují, že prastaré hebrejské náboženství znalo nejvyššího boha ’Al ’Elyon (znak ’ je v přepisech používaný pro hebrejské písmeno ’aleph a znak ‘ pro písmeno ‘ayin), který měl 70 synů. Jedním z jeho synů byl Yahweh, který měl za manželku ’Asherah, bohyni. Její jméno je asi čtyřicetkrát zmiňováno ve Starém zákonu, ale je téměř vždy překládáno jako „hájek“ nebo „strom“.



Je to proto, že její symbol je strom, nebo svislá dřevěná tyč. Takže když Starý zákon říká, že je zakázáno umisťovat strom na oltář Yahweh, ve skutečnosti to znamená, že je zakázáno tam umisťovat symbol ’Asherah (Deut 16:21 – ajaký smysl by jinak dávalo zakazovat umisťovat tam strom).
Nebo ji Yahweh dokonce odvrhl?

Pravý bůh-stvořitel, primární stvořitel, byl proto nikoliv Yahweh, ale ’El ’Elyon. Patrně vytvořil řadu sekundárních bohů jako svých „synů“ – lépe možná božstev – a Yahweh je jedním z nich (a, samozřejmě, i „dcera“ ’Asherah – odkaz



Tudíž Yahweh není primárním stv ořitelem, jak by rád, abychom tom u věřili, i když také něco stvořil. Vidíme pozoruhodnou paralelu k sumerské báji o stvoření En?ma Elish (odkaz (používám zde zjednodušeně označení „sumerský“ obecně bez rozdě lování textů v přesnějším etnologickém dělení na „su - merské“, „akadské“, assyrské“ atd.).



To nás tedy přivádí k primárnímu stvořitelskému páru Aps? a Ti’âmat (které také můžeme z ur-čitého pohledu považovat za mužskou a ženskou stránku primárního stvořitele), který vytvořil množství božstev, a z toho potom povstaly jejich boje o moc. A jedním z těchto bojů o moc byl ten mezi Anunnaki (nazývanými tak proto, že jejich panovník a vůdce se jmenoval Anu).



Oddělili se od dvou primárních stvořitelů a chtěli žít a konat bez nich. En?ma Elish vypráví o vraždě nejvyšších bohů. O Anunnaki se říká, že zabili nejdříve Aps? a potom Ti’âmat! Je možné zabít primární stvořitele? Samozřejmě nikoliv!



Pouze to symbolizuje, že se od nich odvrátili a nechtěli s nimi mít nic společného, jako kdyby byli mrtví – to byl ten pád, odvrácení se od božského světla do relativní temnoty. Proto jsouAnunnaki (odkaz m) „padlí bohové“. Tím, o kom se říká, že zavraždil Ti’âmat je Marduk, který se také stal pánem Země.



Anunnaki vytvořili pod jeho vedením na naší Zemi nové lidské bytosti prostředky genetické manipulace, a z nich vzniklo dnešní lidstvo.

Shoda s biblí

První věta v Bibli (odkaz praví, v běžně používaném překladu: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (Gen 1:1) Hebrejské slovo, které je zde překládáno jako „Bůh“, je ’Elohim.



Je nepopiratelným lingvistickým faktem, že toto slovo vyjadřuje množné číslo a proto tedy znamená „bohové“. Byly pokusy tento rozpor odstranit deklarováním tohoto jevu jako pluralis ma - jestatis, což se ale nezdá být v hebrejštině obvyklé. Spíše to vypadá, jako když se někdo snaží zamést nepříjemnou otázku „pod koberec“.



V hebrejštině ta věta zní „Bere’shit bara’ ’Elohim ’et ha shamayim ve-’et ha ’arets.“ Proto se jí někteří snaží překládat jako „Na počátku bohové stvořili nebesa a zemi“, ale to nejde proto, že slovo bara’ = „stvořit” je v jednotném čísle. A navíc slovo pro „nebesa“, shamay, je také v množném čísle: shamayim. Ale tento problém má řešení.



Podle kabalistických zdrojů, slovo bere’shit znamená nejenom „počátek“, ale také „První“, „Původní“, první entitu, která byla, nejvyššího Boha. Slůvko ’et by mohlo být považováno jako částice, vyjadřující čtvrtý pád, ale může být rovněž překládáno jako „s“ (v ve-‘et slovo ve znamená „a“, tedy „a s“).



Přicházíme tedy nyní k následujícímu překladu, který je gramaticky správný: „Nejvyšší stvořil bohy (zároveň) s nebesy (kosmickými světy) a se Zemí.“

Tento překlad tak odkazuje na primárního stvořitele, který nejprve stvořil „bohy“ a kosmické světy, z nichž jedním je Země.



Podle Gen 2 je Y ahweh jedním z těchto bohů, jedním z ’Elohim (protože Bible ho zde nazývá v hebrejském textu „Yahweh ’Elohim“ a ne jenom „Yahweh“). Někteří považují ’Elohim z a bohy stvořitele, kteří poté, co byli sami stvořeni, stvořili další entity – lidské bytosti, zvířata a rostliny, jako Yahweh.



Konvenční a „dogmaticky přijatý“ překlad slov bere’shit je postaven na be = „v, na“ a re’shit = „počátek“. Ale slovníky říkají, že re’shit může také znamenat „první (svého druhu)“ a může být odkazem na „zdroj, počátek“.



Proto slovo bere’shit lze také chápat jako jakýsi tautologický výraz pro „první originál“, „prapůvodní“ nebo „první ze všech“. Kabalistická interpretace je, že slovo je kombinací beyt = „dům, rezidence” a re’sh = „Nejvyšší, Pán” umístěných dovnitř beyt (mezi be a yt).



To je pak interpretováno jako „Pán ve své rezidenci“.

V přesnějším přepisu je bere’shiyt resp. re’shiyt a tak lze říci „mezi be a yt“. V -iyt však písmeno y (ve skutečnosti souhláska) foneticky značí prodloužení i a proto běžnější (ale méně přesný) pře-pis je bere’shit. Přesněji pak s vodorovnou čárkou nad i, která označuje délku: ?. V této větě jsou ještě další gramatické zvláštnosti. (Další věta je vysvětluje na překladu do angličtiny, což je z gramatického hlediska těžko převeditelné do češtiny – v podstatě jde o to, jestli jde o „nějaký“ počátek, třeba jeden z mnoha, nebo o ten konkrétní jediný „Počátek“ s velkým P.)



To se z dá být zanedbatelným rozdí lem, ale slovo je vlastně napsáno v neurčitém tvaru, jako kdyby mohlo být více než jeden počátek (jako „v jednom z počátků“). Nebo by to mohl být druhý pád, „počátku“ (koho čeho). To je opět jenom malý rozdíl, ale v tomto případě by slovo „stvořit“ muselo být v jiném gramatickém tvaru.



Takové malé podivnosti také zmizí, pokud přijmeme kabalistické vysvětlení, že bere’shiyt může být chápáno jako „Nejvyšší“ („the first one“).

Množné číslo v bibli

Nejdříve poznamenáme, že Bible obsahuje dva příběhy stvoření lidských bytostí. V Gen 1 se říká, že bohové – ’Elohim – stvořili lidi k obrazu svému. Zde je množné číslo evidentní:



„Učiňme člověka, aby byl naším obrazem (podle naší podoby… Bohové – správně přeloženo) stvořili člověka, aby byl jejich obrazem… jako muže a ženu je stvořili.“ (Gen 1:26-27)
To navíc znamená, že žena byla stvořena rovnocenná muži.



Měli se usilovně rozmnožovat. V Gen 2 přicházíme k druhému stvoření lidí. Zde se setkáváme s Yahweh ’E lohim – tudíž jeden z bohů se jmenoval Yahweh – který nejdříve stvořil Adama a potom Evu. Evidentně je to jeho vlastní tvoření a zakazuje Adamovi jíst ze „stromu poznání“.



Oba musí později opustit Eden a Yahweh ’Elohim říká: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé.“ (Gen 3:22)



Pokud předpokládáme dvě stvoření lidí (což zjevně konvenční teologie nechce udělat), vysvětluje to cosi v Gen 4, co by jinak bylo záhadou. Zjevně už byli lidé z prvního stvoření mimo Eden, kam měli Adam s Evou odejít.
Kain zabil Abela a Yahweh řekl: „… kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.“ (Gen 4:15)



Kdo by tam ještě mohl být, aby ho mohl za bít? Potom si Kain vzal ženu a měl s ní syna atd. Odkud by se jinak tyto ženy vzaly?



V Gen 18:1-5 Abraháma navštíví tři muži – Yahweh spolu s dvěma dalšími. V Gen 19 se Lot ptá Adama na ty tři, kteří později zničí Sodomu a Gomoru. Všichni tři byli ’Elohim.



V mnoha oddílech Bible jsou bohové zmiňováni v kontextu, který budí následující dojem: jsou i jiní bohové, ale vy byste měli uznávat jen jednoho z nich.



Velmi dobře známý příkaz v Ex 20:3 (níže) by mohl být chápán jako tzv. „konkurenční doložka“. V Exodu jsou i relevantnější výroky, jako např.:
„Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine?“ (15:11)

„Nyní jsem poznal, že Hospodin je větší než všichni bohové… „ (18:11) „Nebudeš mít jiného boha přede mnou.“ (20:3)

„Nebudeš hanobit bohy…“ (22:28)
„Jméno jiného boha nebudete připomínat; ať je není slyšet z tvých úst.“ (23:13)



V Exodu je mnoho dalších příkladů: 12:12, 20:5, 22:20, 22:28, 23.24, 23:32-33a 34:14-16, v Nu-meri 25:2 a 33:4, v Deuteronomium 4:28, 5:7, 6:14, 7:4, 7:16, 7.25, 8:19, 10:17, 11:16 , 11:28, 12:2-3, 12:30-31, 13:2, 13:6-7, 13:13, 17:3, 18:20, 20:18, 20:26, 28:24, 28:64, 29:18, 29:26, 30:17, 31:16, 31:18, 31:20, 32:16-17 a 32:37, stejně jako v mnoha dalších verších v Jozue, Soudců, 1. Samuelova, 2. Samuelova, 1. Královská, 2. Královská, 1. Paralipomenon, 2. Paralipomenon, Ez-dráš, Žalmy, Izaiáš, Jeremiáš, Daniel, Ozeáš, Nahum a Zachariáš.
Další pozoruhodnou částí v bibli je zmínka o „synech Božích“ v Genesis 6:2 a 6:4:



„… viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo… Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové pověstní.“



Zde je opět v hebrejském textu ’Elohim, a „synové Boží“ by mělo být správně přeloženo jako „synové bohů“. Text rozlišuje mezi nimi a lidmi. Tudíž oni nebyli lidmi.



Byli „polobohy“? A„obři“ (odkaz, kteří se z nich rodili, mohli pak být „čtvrt-bohy“?

Gnostický křesťanský pohled na Yahweh

V raném křesťanství byly dva hlavní proudy křesťans tví – násled ovníci Pavl a (Saul ) z Tarsu a gnostičtí křesťané.



Saul pronásledoval křesťany do doby, než konvertoval a stal se Pavlem. Datum jeho konverze se umisťuje někam mezi roky 33 a35. Jeho pojetí křesťanství se začalo rozvíjet teprve potom. Kdo byli křesťané, které Pavel pronásledoval? Budou to hlavně takzvaní křesťanští Židé. Tento koncept se odkazuje na skupiny z nejranějšího křesťanství, ke kterým přináleželi Židé, kteří ale stále dodržovali židovské zvyky, stejně jako Ježíš a jeho žáci.



Vedle těchto křesťanských Židů vzniklo hnutí gnostických křesťanů. Pro své postoje se Pavel dostal s tímto původním křesťanstvím do konfliktu[5].



Křesťanství Pavla z Tarsu tak nevzniklo z původního křesťanství, a s Pavlem, který osobně Je-žíše nepoznal, začalo zjevně modifikované křesťanství, které se distancovalo od křesťanství blízkého Ježíšovi, které bylo na začátku. Pro gnostiky nebyl stvořitel tohoto světa p ravý primární stvořitel, ale demiurg, „řemeslník“, padlý anděl, který měl také svoji temnou stránku.



Zatímco opravdový Bůh, skutečný primární stvořitel (kterého Ježíš nazýval „otcem“) je neomezeně dobrý, nedokonalý demiurg stvořil nedokonalý svět.



Bylo prokázáno, že gn ostici identifikovali tohoto nedokonalého „boha“ – demiurg a s bohem Starého zákona (kterého také nazývali Yaldabaoth – odkaz, který chce udržovat lidstvo ve stavu nevědomosti v hmotném světě a který trestá jejich pokusy dosáhnout poznání a vhledu („jíst ze stromu poznání“).
Demiurg je nižším bohem, který chce být tím jediným[6].



Text Janova apokryfu (odkaz (nebo Ja-novy tajné knihy) říká: „R ouhá se ve své šíleno sti, která v něm sídlí. Protože řekl „já jsem Bůh a neexistuje žádný jiný bůh kromě mne“, přestože neví nic o místě, z kterého pochází jeho síla“[7]. (Cf. Ex 20:23 a Deut 5:7)



Mohlo by to být vysvětlením všech těch odporných krutostí, které jsou mimo jiné doslova popsány ve Starém zákoně (viz dále)?



Podobný názor vyjádřil Marcion (přibližně v letech 85-160)[8], první teolog, který rozlišoval mezi bohem lásky v Novém zákoně a zlým bohem Starého zákona.

Odporné krutosti Yahweh

Kdo čte bibli s objektivním a nepředpojatým postojem bez klapek na očích, které „ vymazá-vají“ určité pasáže, bude (nebo by měl b ýt) hluboce pobouřen odpornými krutostmi [9] zde popsanými.



„Pán“ vede své lidi do „země zaslíbené“, ale tato země není volná. Žijí tam již lidé v různých měs-tech. Proto „Pán“ poručí tyto lidi nemilosrdně vyvraždit.



V téměř všech případech nejsou ušetřeny ani děti, ženy nebo starci, všichni kompletně mají být pozabíjeni, aby „jeho“ lidé mohli žít ve „velikých a dobrých městech, která jsi nestavěl“



„…domech plných všeho dobrého, které jsi nenaplnil, s vykopanými studnami, které jsi nevy-kopal, vinicemi a olivovím, které jsi nevysadil, a budeš jíst a nasytíš se“. (Deut 6:10-11)
Tímto začíná skutečný holokaust!



V jednom městě po druhém vraždí a zabíjejí, dokud nikdo nezbude. Jedinou výjimkou je něko-lik málo případů, kdy unesou panny. Proč? Bylo by jistě naivní se domnívat, že to nebylo pro „sexuální služby“.



Pokud mohl Mojžíš na příkaz od Yahweh říci následující, výrazně tím diskvalifikuje sebe i svého „šéfa“: „Mojžíš se však rozlítil na vůdce vojska, na velitele nad tisíci a nad sty, přicházející z vojenské výpravy. Vytkl jim: „Cože jste nechali naživu všechny ženy? Právě ony daly Izraelcům podnět k věrolomnosti vůči Hospodinu ve věci Peórově podle slov Bileámových, takže na pospolitost Hospodinovu dolehla pohroma . Nyní za bijte z dětí všechny mužského pohlaví i každou ženu, která poznala muže a obcovala s ním. Všechny děti ženského pohlaví a ženy, jež nepoznaly muže a neobcovaly s ním, nechte naživu pro sebe.“ Vypadá to spíše jako masová lidská oběť pro „Pána“…



Těm, kteří čtou německy, navrhuji přečíst si, co píše učený Karlheinz Deschner o této extrémně krvavé společné historii dvou světových náboženství[10]. Osoby, které se prohlašují za křesťany, to pojímají tak, že oběti byli asi „zlí“ lidé , kteří žili „v hříchu“, a nechtějí pochopit, jak tímto způ-sobem zrazují základní Ježíšovo učení.



Nemůže být větším hříchem než zabíjet ve jménu Božím (nebo v e jménu jeho posla Krista)! A pokud někdo zabíjí ve jménu Yahweh, nebo na jeho příkaz, ukazuje to dostatečně jasně, že Yahweh nemůže být tím pravým bohem. Ježíš nás učil, že „kdo mečem zachází, také s ním schází“, a že máme milovat své nepřátele. Pokud Yahweh zuří tímto způsobem, demonstruje svoje falešné božství:



„Jestliže se budete nadále stavět prot i mně a nebudete ochotni mě poslouchat, přidá m vám kvůli vašim hříchům sedmkrát ví ce ran: Pustím n a vás divokou zvěř, jež vás připraví o děti, vyhubí váš dobytek a sníží váš počet tak, že vaše cesty zpustnou. Jestl iže se ani tehdy ne - necháte ode mne napravit a budete se n adále s tavět proti mně, postaví m se i já proti vám. Já sám vás b udu za vaše hříchy bít sedm krát více: Přivedu na vás meč pomsty , aby pomstil moji smlouvu. Kd yž se nahrnete do svých měst, pošlu mezi vás mor, takže bude te vydáni do rukou nepřítele. Až vás odříznu od chleba, deset žen bude péci chléb v jedné peci a odváží vám jej na příděl. Až bude te jíst, nenasytíte se. Jestliže mě přesto vš echno nebudete po - slouchat a budete se nadále stavět proti mně, postavím se i já zuřivě proti vám a budu vás trestat za vaše hříchy sedmkrát více: Budete jíst maso vlastních synů a maso vlastních dcer!“ (Třetí Moj žíšova 26:21-29)



Machistické chování začalo již před exodem z Egypta. Yahweh poslal Mojžíše několikrát k fa-raonovi, aby požadoval uvolnění Židů. Faraon opakovaně prohlašoval, že to udělá, ale Yahweh pokaždé zatvrdil jeho srdce tak, že nakonec odmítl:



Hospodin řekl Mojžíšovi: „Předstup před faraóna. Já jsem totiž učinil jeho srdce i srdce jeho slu-žebníků neoblomné, abych mohl uprostřed nich provést tato svá znamení.“ (Ex 10:1).



Yahweh trval na předvádění „svých svalů“ a nechal všech deset morových ran dopadnout na Egypt, než dovolil faraónovi nechat Židy odejít. Nakonec šel Egyptem a zabíjel všechny nevinné prvorozené (Ex 11:5, 12:12, 12:29, 13:15)!



Proč chtěl demonstrovat všechnu tuto svoji krutost? Podobným způsobem zatvrdil srdce Hivitů (žijících v „zemi zaslíbené“), tak aby se nepokusili ustanovit mír s Židy, ale střetli se snimi v bitvě, aby mohli být nemilosrdně zničeni (Josh 11:19.20).

Všichni měli zemřít!



Pokračování příště…

odkaz

biblia je plna mimozemstanov

Biblia a UFO
4 Videl som teda: Hľa, od severu prichádzal búrlivý vietor, veľký oblak a blčiaci oheň, okolo ktorého bola žiara, a z jeho stredu - zo stredu ohňa - čosi ako výzor lesklého kovu. 5 Zo stredu tohto však podoba štyroch bytostí. Toto bol ich výzor: Mali podobu človeka, 6 každá mala štyri tváre a každá štyri krídla. 7 Ich nohy boli rovné, chodidlo ich nôh ako chodidlo nohy teľaťa, a leskli sa ako výzor lešteného kovu. 8 Pod krídlami mali zo štyroch strán ľudské ruky a všetky štyri z nich mali tváre a krídla. 9 Krídla sa im vzájomne dotýkali, pri chôdzi sa neobracali, každá kráčala pred svojou tvárou. 10 Výzor ich tvárí však bol: tvár človeka, potom tvár leva po pravej strane tých štyroch, ďalej tvár býka po ľavej strane tých štyroch a tvár orla 11 boli ich tváre. Ich krídla sa rozprestierali nahor, dve krídla každého sa vzájomne dotýkali a dve im zakrývali telá. 12 A každá kráčala pred svojou tvárou: kde sa usiloval ísť duch, ta išli, pri chôdzi sa však neobracali. 13 A podoba bytostí: ich zjav bol ako žeravé uhlie ohňa, ako čosi, čo sa podobalo fakliam, a toto prechádzalo pomedzi bytosti, oheň však mal žiaru a z ohňa vychádzal blesk. 14 Bytosti chodili sem i tam, podobne žiariacemu blesku.

15 Pozeral som sa na bytosti a hľa, na zemi pri bytostiach - pri všetkých štyroch - bolo po jednom kolese. 16 Výzor kolies a ich sústava bola ako výzor chryzolitu; všetky štyri mali rovnakú podobu, vyzerali a boli zostrojené tak, akoby bolo koleso uprostred kolesa. 17 Keď išli, išli na svoje štyri strany, pri pohybovaní sa neobracali. 18 (Ich bahry mali výšku a vzhľad!) Ich bahry, na všetkých štyroch, boli dookola plné očí. 19 Keď bytosti išli, hýbali sa kolesá popri nich, keď sa bytosti zdvihli zo zeme, kolesá sa zdvihli. 20 Kadiaľ chcel ísť duch, tadiaľ išli. Ak duch chcel ísť, zdvihli sa podobne aj kolesá, pretože v kolesách bol duch bytostí. 21 Keď išli tie, išli aj ony, keď tie zastali, zastavili sa aj ony, keď sa zdvihli zo zeme, zdvihli sa podobne aj kolesá, pretože v kolesách bol duch bytostí.

22 Nad hlavami bytostí bolo čosi ako obloha, vyzeralo to ako hrozný kryštál, roztiahnutý odhora nad ich hlavami. 23 Pod oblohou však boli proti sebe rozprestreté ich krídla. Dve zakrývali každej telo z jednej i z druhej strany. 24 I počul som trepot ich krídel ako hukot veľkých vôd, ako hlas Všemohúceho. Keď išli, bol veľký šľahot ako hučanie tábora; keď postáli, mali krídla uvoľnené. 25 A sponad oblohy, ktorá bola nad ich hlavami, zaznieval hlas. (Keď postáli, mali krídla uvoľnené.) 26 Nad oblohou, ktorá bola nad ich hlavami, bolo čosi ako zafírový kameň, podobalo sa to trónu, na tom však, čo bolo podobné trónu - na ňom odhora -, bola postava, ktorá vyzerala ako človek. 27 Odhora toho, čo vyzeralo ako jeho pás, videl som čosi ako lesklý kov, vyzeralo to ako oheň, ktorý má dookola dvor; a oddola toho, čo vyzeralo ako jeho pás, videl som čosi ako oheň, ktorý mal dookola žiaru. 28 Ako vyzerá dúha, ktorá je v oblaku v daždivý deň, tak vyzerala žiara dookola. Keď som to uvidel, padol som na tvár a počul som hlas, ktorý hovoril.

Krásny text z Ezechiela. Hovorí o tom, že Boha nemožno opísať.

666