Hoď ma hore
prihlásenie:
Registrácia  |  Zabudnuté heslo
tu sa nachádzate: hlavná stránka  rôzne  téma
kategórie:  

Bezhotovostná platba ako cesta k totálnemu zotročeniu

4
reakcií
530
prečítaní
Tému 7. novembra 2016, 19:22 založil savras.

podobné témy:

názov témy
posledná
reakcií
08. 08. 2011
151
28. 01. 2013
36
07. 07. 2010
10
17. 12. 2018
5
 
 


1.
označiť príspevok

savras žena
   7. 11. 2016, 19:22 avatar
Už iba tí starší zažili a pamätajú časy, kedy dostávali mzdu priamo na ruku, čiže v hotovosti. Potom prišla doba, kedy sa bolo možné rozhodnúť, či budeme dostávať peniaze v hotovosti, alebo na účet. Sloboda výberu napokon skončila celoplošnou povinnosťou zriadenia účtov v bankách.

Tento krok bol samozrejme zdôvodňovaný výhodami, aké to prinesie. Argumentovalo sa najmä bezpečnosťou, spočívajúcou v odstránení rizika nosenia vysokých súm v hotovosti. Peniaze bude mať totiž každý bezpečne uložené v banke, odkiaľ si ich môže kedykoľvek vyberať prostredníctvom bankomatu.

Vždy, keď sa robí nejaká zmena podobného druhu, prebieha spravidla podľa vyššie uvedeného scenára. Na jednej strane sa cielená propaganda rozplýva nad pozitívami a výhodami pre bežného občana, ale na druhej strane sa pokrytecky mlčí o ziskoch, ktoré banky z toho majú. Avšak odhliadnúc od týchto ziskov, išlo o jeden z prvých, ale zásadných krokov k úplnému zotročeniu obyvateľstva.

Druhým pripravovaným krokom má byť absolútne odstránenie hotovosti, čiže reálnych papierových peňazí a mincí. Všetky platby by mali prebiehať už len bezhotovostne, prostredníctvom platobných kariet.

V súčasnosti žijeme v dobe, kedy je ešte možné platiť aj hotovosti, aj platobnou kartou. Všetko ale smeruje k absolútnemu odstráneniu hotovosti.

A opäť, ako v spomínanom prvom prípade sa bude propagandisticky hovoriť iba o výhodách pre ľudí. A opäť, ako v prvom prípade to bude iba lesklé vonkajšie pozlátko, skrývajúce iné zámery. Pozlátko, zastierajúce zásadný krok v zmysle absolútneho zotročenia obyvateľstva, ktoré sa týmto pádom stane vydané bankám na milosť a nemilosť.

Bankám? Prvoplánovo áno, ale v skutočnosti ľuďom, ktorí ich vlastnia a ktorí sú ich majiteľmi. Ide o zopár najbohatších rodín sveta, ktoré robia všetky vyššie spomínané kroky vyslovene zámerne, za účelom absolútneho ovládania všetkých a všetkého. Za účelom absolútneho a bezvýhradného ovládania ľudí, ktorých financie sa dostanú pod kuratelu elity. A elita, v skrytosti usilujúca o svetovládu môže potom kedykoľvek finančne zničiť každého nepohodlného jednotlivca, či celé skupiny ľudí, ktoré by sa chceli ich zámerom postaviť na odpor jednoducho tým, že im zablokuje účty. Takýmto spôsobom bude možné ľuďmi manipulovať a prostredníctvom financií ich donútiť podriadiť sa životu, alebo presnejšie povedané otroctvu v súlade prianiami, zámermi a predstavami elity.

No a keďže obyvateľstvo bude nosiť platobnú kartu neustále pri sebe, bude možné jej prostredníctvom presne určiť každého pohyb, miesto pobytu, ako i to, čo konkrétne predáva a kupuje.

Ale pretože bude dochádzať k prípadom, že niekto kartu alebo stratí, alebo zabudne, alebo zámerne nebude chcieť nosiť so sebou, pristúpi sa k tretiemu a záverečnému kroku. Najskôr, ako je už zvykom, iba k dobrovoľnej ponuke. Neskôr však k povinnosti dať si implantovať podkožný čip.

A propaganda bude opäť hovoriť iba o výhodách. Pravý účel však bude úplne iný. A to zavŕšenie zotročenia ľudí, ktorými bude možné prostredníctvom implantovaných čipov ľubovoľne manipulovať. Čipy budú mať totiž oveľa významnejšie funkcie, ako je iba bezhotovostná platba a možnosť určenia presného miesta pobytu. Existujú indície, že prostredníctvom implantovaných čipov je možné ľudí emocionálne, psychicky a myšlienkovo ovplyvňovať.

Ako trebárs napríklad vy dnes ovládate svoj televízny prijímač diaľkovým ovládaním a obyčajným stlačením gombíka volíte programy, či už zábavu, šport, film, pieseň, alebo čokoľvek iného, na čo sa budete pozerať a čo na vás bude vnútorne pôsobiť, presne rovnako môže niekto z neznámeho centra stláčať ovládač a prostredníctvom implantátu vo vás aktivovať rozličné psychické stavy, ako je trebárs zúfalstvo, strach, úzkosť, túžbu zabíjať a tak ďalej a tak ďalej. Ľudia sa týmto spôsobom stanú doslova robotmi v niečích rukách, ktorými sa dá podľa ľubovôle manipulovať. A ak elita uzná za vhodné, jednoducho vo vás vyvolá sebevražedné sklony a odstráni vás z tohto sveta vašimi vlastnými rukami.

Inak za účelom absolútneho ovládnutia ľudskej psychiky boli a sú okrem podkožných implantátov vyvíjané i mnohé iné technológie, ktorých vzájomným spolupôsobením je možné doslova modelovať ľudskú psychiku a podľa potreby manipulovať ľudským vnútorným životom.

Prečo by mal každý aspoň čo to vedieť o týchto skutočnostiach?

Preto, aby sme sa mohli proti ním postaviť. Aby sme sa nenechali ako ovce manipulovať médiami, ovládanými elitou, ktoré nás budú lživo presviedčať, že všetko čo sa chystá je iba pre naše dobro a pre náš prospech. Len si napríklad spomeňme na známu ľudovú múdrosť: keď vtáčka lapajú, pekne mu spievajú.

Buďme si preto dobre vedomými toho, že takmer všetky oficiálne média sú v rukách elity a táto elita nemá s plebsom žiadne dobré, ani humanistické zámery. Nie sme pre nich ničím! Sme iba masou, ktorá má byť zotročená, aby slepo slúžila elite.

A všetko toto, čo sa nám zdá byť nanajvýš absurdné sa môže diať iba preto, lebo ľudia stratili schopnosť posudzovať veci srdcom. Pretože ľudia sa stali iba ľuďmi čistého rozumu, ktorých je možné kedykoľvek podľa potreby oklamať rafinovanou rozumovou lžou. Keby však viac dbali na hlas svojho srdca, boli by schopní vždy rozpoznať za zdanlivo navonok proklamovaným dobrom zákerne číhajúce zlo, ktoré dobro vedome zneužíva len ako zástierku. Ako zástierku skutočných, čiernych a obludných zámerov.

Dávajte si veľký pozor na všetkých tých, ktorí k vám budú prichádzať ako baránkovia, zatiaľ v skutočnosti sú to draví vlci! Tieto maximálne výstižné slová neboli nikdy tak aktuálne, ako práve dnes.

Rozpoznávať vlkov v rúchu baránka však dokáže iba človek čistého a dobrého srdca. Človek, ktorý vníma hlas svojho srdca, čiže hlas svojho svedomia a riadi sa ním. Jedine takýto človek, ktorý je spravodlivým, pretože ho jeho srdce a jeho svedomie nabáda k spravodlivosti, ktorý je čestným, pretože ho jeho srdce nabáda k čestnosti, ktorý je ohľaduplný, pretože ho jeho srdce nabáda k ohľaduplnosti, ktorý je dobrým, pretože ho jeho svedomie nabáda k dobru, jedine takýto človek je schopný rozpoznávať dobro od zla a zlo, ktoré sa za dobro iba maskuje.

To, či teda bude a zostane jednotlivec slobodným je priamo závislé od slobody jeho ducha. Od toho, akú mieru slobody prejavu dá v sebe svojmu duchu, svojmu srdcu, svojmu svedomiu a svojmu citu, čo v skutočnosti jedno jest. A jeho duch, jeho srdce, jeho svedomie, či jeho cit ho nemôžu viesť k ničomu inému, ako k dobru, cti a spravodlivosti.

S takýmto človekom potom už však nie je možné manipulovať, pretože sa stáva schopným ostrého rozlišovania medzi dobrom a zlom. Stáva sa schopným rozpoznávať vlkov v rúchu baránka a zlo, ktoré sa za dobro iba prefíkane maskuje.

Keďže ale ľudia vo všeobecnosti neveľmi dbajú hlasu svojho srdca, hlasu svojho citu a svedomia, ktoré ich vždy nabáda iba k dobru, čestnosti, spravodlivosti a ušľachtilosti, keďže ľudia vo všeobecnosti omnoho viac veria kalkulatívne účelovému rozumu, stratili schopnosť rozpoznávať dobro od zla a preto hromadne prepadajú za obeť zlu, ktoré sa zákerne maskuje za dobro.

A toto zlo, obratne využívajúce frázy o slobode, demokracii, ľudských právach, multikulturalizme, pokroku, či výhodách absolútneho odstránenia hotovosti a mnohých iných veciach ženie ľudstvo ako ovce do pasce totálneho zotročenia. Do otroctva služby svetovej elite, ktorá sama slúži silám Temna.

Lebo žiaľ, v tomto stvorení platí neúprosný zákon že ten, kto nie je slobodný v duchu, musí nakoniec stratiť i slobodu vonkajšiu.

Staňme sa preto slobodnými v duchu! Dajme slobodu vlastnému svedomiu, vlastnému citu a vlastnému srdcu. Načúvajme ich hlasu, ktorý nás vedie k spravodlivosti, čestnosti, dobru a ušľachtilosti. Jedine tak sa staneme ľuďmi, podporovanými silami Dobra a tým pádom schopnými čeliť nástrahám síl Temnoty a Zla, ktorých službe sa prepožičala elita nášho sveta.

***

„A všetci, malí i veľkí, bohatí i chudobní, slobodní i otroci prijímajú na pravú ruku a na čelo znak a nik nemôže kupovať alebo predávať, iba ten, kto má znak.“

„Tretí anjel zvolal mohutným hlasom: Ak sa niekto bude klaňať šelme a jej obrazu a príjme znak na svoje čelo a svoju ruku, bude piť z vína Božieho hnevu, nezriedeného, naliateho do čaše jeho hnevu a bude mučený ohňom a sírou ...“

„A dym ich múk bude stúpať na veky vekov a nebudú mať oddychu vo dne v noci tí, čo sa klaňajú šelme a jej obrazu, ani ten, kto prijal znak jej mena.“

kusvetlu.blog.cz Tento odkaz smeruje mimo DF.sk v spolupráci s M.Š
Súhlasí gabriel pb


5.
označiť príspevok

gabriel pb
   7. 11. 2016, 23:42 avatar
som Boh, preto mne útočia iba na hlavu, ďakujem nebesiam, že som sa naučil žiť s bolesťou


2.
označiť príspevok

Mil@níčko muž
   7. 11. 2016, 19:23 avatar
Jako strom roste a mohutní a jeho košatá koruna se rozšiřuje, tak i slavný rod Přemysla Oráče, jehož potomci po staletí vládli české zemi, vzrostl a zmohutněl. Ale jako strom hyne bouřemi a vichřice z jeho koruny rve větev po větvi, tak i přemyslovský rod scházel v bouřích věků. Větev po větvi opadávala, až poslední padla zákeřnou rukou v Olomouci na Moravě, kde roku tisícího třístého šestého zavražděn byl poslední Přemyslovec, král Václav třetí. Zbyly pak na pni královského kmene jen útlounké halouzky, siroty - dcerky, z nichž Eliška pojala za manžela Jana Lucemburského.

Tak byl uveden na osiřelý trůn český cizí rod.

Král Jan málo dbal prospěchu a slávy země české. Tak málo o ni pečoval a k ní přilnul, že ji chtěl proměniti za zemi porýnskou. O české království se nestaral, potuloval se světem s cizinci jako dobrodruh, nevyhýbaje se bojům ani půtkám. Z pokladů země bral bez přestání, až byla ubožejší než žebračka. Ba ani vlastní manželky Elišky neměl v lásce.

Když už nebylo odkud a z čeho bráti, poručil král Jan předním pánům českým, aby mu vydali sedmero zlatých klíčů od klenotní síně české, v níž chována i staroslavná koruna královská a jiné znamenité poklady.

I sešli se páni, strážcové klíčů, k poradě a takto se uradili:

"Nesluší se, abychom vydali klíče králi-cizozemci, jenž by jen poklady vybral a kdoví kam zašantročil. Jedině královně Elišce, dceři ze staroslavného rodu Přemyslova, je vydáme!"

Tak také učinili.

Když se o tom dozvěděl král Jan, usiloval, aby mu Eliška klíče vydala. Leč ani tato tak neučinila dobře vědouc, co by následovalo.

Král proto svou choť soužil a trápil. Způsobil jí mnohé příkoří, až posléze usiloval i o její život.

Eliška, nejsouc již ve vlasti bezpečna životem, uprchla na radu svých oddaných přátel do Bavor. Několik málo českých pánů ji provázelo na této krušné cestě, vezouce s sebou i sedm zlatých klíčů.

Eliška prchala se svou družinou z Prahy směrem k Slanému. Znavena a vysílena, odpočinula v hustých lesích, u studánky, jejíž vodou osvěžila vyprahlé rty. Když se skláněla nad studánkou, zjevil se pojednou nad ní bělovlasý kmet velebné tváře a takto ji oslovil:

"Nelekej se mne, šlechetná paní, čekám tu na tebe již mnoho let. Každým rokem čtyřikráte sem přicházím a táži se lidu ve vůkolí, zda-li tudy ještě neutíkala královna se sedmi zlatými klíči od korunovačních klenotů králů českých"

"Ty mne, stařečku, znáš a víš kam utíkám? I o sedmi zlatých klíčích že víš?

"Znám tě, dobrá královno, a vím, kam prcháš a s čím. Ale jistě bys jim neunikla, neboť jsou ti v patách - klíče by ti vzali, tebe uvěznili a král by opravdu prodal českou korunovační korunu. A proto tu čekám a sem přicházím po sta letech každým rokem čtyřikrát, abych uchránil zlatých klíčů a s nimi českou korunu.

Nešťastná královno, nemeškej a prchej odtud, neboť věz, že se ve tvých stopách žene silné vojsko krále Jana. Mají rozkaz, aby tě zajali a přinesli svému pánu sedmero klíčů, nedáš-li jich po dobrém, snad tě i zabijí."

Eliška se polekala a pravila:

"Uprchnu, ale což, stihnou-li nás přece? Je nás hrstka a neubráníme se přesile, neubráníme ani sedmero zlatých klíčů. Poraď, dobrý starče, co mám učiniti!"

Stařec promluvil:

"Vnoř klíče do této studánky! Nikdo jich tu nikdy nenajde, neboť budu nad nimi bdíti. Do Bavor jich nenos, protože se nesluší, aby klíče od české koruny byly ukrývány před vlastním králem v cizí zemi. Vrátíš-li se kdy zase do své země, zastav se tu a já ti klíče opět vydám."

Eliška učinila, jak jí stařec poradil. Klíče zapadly do hlubin a kmet v té chvíli zmizel stejně záhadně, jako se objevil.

Ale vtom už se z dálky ozvalo ržání koní a třeskot zbraní: pronásledovatelé se blížili. Eliška i její průvodci sedli na koně a ujeli. Podařilo se jim šťastně uniknouti královým pochopům.

Tři roky přešly, nastával čtvrtý a Eliška dosud dlela v cizí zemi. Ale tu k ní došly zprávy, že král se umoudřil, že už neukládá o její život a že už nežádá zlatých klíčů královské pokladnice. Eliška se rozhodla, že se vrátí do vlasti.

Cestou slánskými lesy zastavila se u studánky, v níž ukryla klíče. Sotva se sklonila nad čirou vodou, rozzářily se hlubiny slunečním jasem a sedm zlatých klíčů vyplulo na hladinu a z bělavých vln se vynořil bělovlasý stařeček s usměvavou tváří.

"Vítám tě, vznešená královno, do vlasti slavných tvých otců! Dobře jsi udělala, že jsi mne uposlechla. Radím ti opět. Do Prahy nejezdi, ale zaměř odtud na Mělník a zlatých klíčů nedávej nikomu, ale uschovej je svému synáčkovi, kterého ti odvezli do Francouz. Neshledáš-li se s ním, přijdu si na konec tvého života pro ně a zachovám mu je, co tvůj odkaz. Budeť tvůj synáček Čechům dobrým otcem, jako ty jsi byla všemu lidu věrnou matkou."

Královna Eliška poslechla rady tajemného zachránce a ubírala se s věrnou družinou na hrad Mělník.

Studánce, že u ní pobyla královna, říká se od té doby "Královka".

František Wenig, Staré pověsti českomoravské

Z POHLEDU HISTORIKŮ:

Král Jan brzy po příchodu svém do Prahy svolal české stavy k sněmování. Tu přijal od nich přísahu věrnosti a vydal jim i všem Čechům list, jímž stvrzoval jim všechna práva. Tak zejména slíbil nesvolávati vojska, leč bude-li ho potřebí k obraně hranic zemských, nevybírati daně bez svolení sněmovního a nedávati cizincům ani úřadů zemských ani hradů a statků korunních. Také sliboval, že nedopustí, aby cizinci měli nebo kupovali či jinak nabývali v zemi statků.

Dne 7. února r. 1311 byl s manželkou svou Eliškou slavně korunován. Bylo všude veselí, ples a jásot, hlaholily zpěvy, zvučela hudba. Po dlouhém čase oddal se lid opět radovánkám. Pak vypravil se král Jan na Moravu, aby podobně ujal se tam panství. Též nazval se králem polským, čímž ukázal, že nehodlá vzdáti se nároků na království to, jež kdysi otci manželky jeho, Václavovi II. náleželo.

Jelikož král Jan byl příliš mlád, nemohl vládnouti zcela samostatně. Arcibiskup Mohučský Petr jakož i několik pánů z Němec byli mu při vládě nápomocni. Proti tomu čeští páni té doby ničeho nenamítali. Když však náhle zemřel v Itálii roku 1313 otec Janův, Jindřich VII., král německý, a Jan z Lucemburka odjel do Němec k volbě nového vladaře, nelíbilo se českým pánům, že nad nimi panují cizí rádcové královi. Proto když se roku 1315 Jan Lucemburský vrátil z Němec, vynutili na něm čeští a moravští páni, aby cizí rádce propustil.

Král Jan byl nucen nejen tak učiniti, ale i ustanoviti vedle sebe dva muže ze šlechty domácí za plnomocné vladaře. Byli to: v Čechách pan Jindřich z Lipé a na Moravě pan Jan z Vartenberka. Bylo by bývalo tak dobře, avšak pan Jindřich z Lipé zneužíval postavení svého. Z korunních důchodů počal se obohacovati a žil v přepychu a nádheře, kdežto dvůr královský počal na všem trpěti nouzí.

Králi Janovi se to nelíbilo, těžce snášela chování Jindřicha z Lipé i královna Eliška, již urážel nedůstojným způsobem. Libovůle Jindřicha z Lipé dostoupila takového stupně, že králi Janovi nezbývalo, než ho zajmouti a uvězniti r. 1315. Jelikož však Jindřich z Lipé jako správce důchodů královských nezapomínával také na ostatní panstvo, vypukla v zemi válka, která za rok (1316) skončila se smírem. Králi měly býti vráceny korunní statky, jež šlechta neprávem si osvojila, a Jindřich z Lipé byl propuštěn ze zajetí.

Zatím v Němcích vypukly značné spory a schylovalo se k válce. Byli tam totiž zvoleni dva králové: Ludvík Bavorský a Fridrich Rakouský. Ten i onen měl mocné přátele. Král Jan přál prvnímu, a proto ho Ludvík, když mu bylo nejhůře, volal na pomoc. Král Jan žádosti té vyhověl.

Dříve však, než se do Němec vypravil, obdařena byla dne 16. května r. 1316 rodina královská synem, který byl dne 30. května za přítomnosti královského dvora a nesčíslného lidu pokřtěn v kostele sv. Víta na jméno Václav. Byl to týž Václav, jenž později při biřmování přijal jméno Karel a jako Karel IV. proslavil se po všechny věky.

Pak král Jan odevzdav vládu manželce své Elišce vydal se do Němec. V nepřítomnosti králově vzbouřil se proti Elišce Jindřich z Lipé se svými přáteli a královna s dětmi svými byla nucena prchnouti na hrad Loketský. Odtud poslala posly k svému manželovi do Němec prosíc jej, aby přijel do Čech a učinil pořádek. Král Jan přišel s vojskem sebraným v cizině. Král počal pleniti v zemi statky svých protivníků mezi panstvem. Cizí žoldnéři tak necitelně si počínali, jakoby měla býti celá země vyhubena a jakoby vracely se nešťastné doby, kdy v Čechách řádili Braniboři.

Nebylo na tom dosti, že válčeno bylo za příčinou vnitřních poměrů v zemi České, ale záhy nabyla válka ta rázu zcela jiného. Protože král Jan ve sporech v říši Německé stranil Ludvíkovi Bavorskému, česká šlechta, proti panovníkovi svému povstalá, hleděla spojiti se zase s Fridrichem Rakouským. Tím vlastně bylo v Čechách bojováno o císařství římské, a země byla pleněna, lid ochuzován pro spory cizí.

Konečně došlo r. 1318 na sněmu v Domažlicích ke smíru. Odbojným pánům ponechány byly korunní statky a hrady a král slíbil, že nebude do země voditi již vojska cizího a že za nejvyšší úředníky a rádce své bude voliti jen pány ze šlechty domácí. Pan Jindřich z Lipé ustanoven byl opět správcem královských měst neboli podkomořím.

Čechové se v králi Janovi velice zklamali. Domnívali se, že časem, ač rodem cizinec, přivykne nové vlasti a zamiluje si utěšenou zemi Českou. Avšak nestalo se tak. Jan Lucemburský ukázal se nad to býti náchylen i k marnotratnému životu rytířskému. Šlechta, která s ním prve bojovala, počala hověti této nepěkné vlastnosti jeho, a to proto, že krále tak odvracela od povinností jeho vladařských a mohla z toho kořistiti sama.

Ano, pánové ti snažili se i odvrátiti ho od manželky Elišky, namlouvajíce mu, že jest nehodno muže říditi se radou ženskou. Bývalí tito nepřátelé Janovi stali se mu nejdůvěrnějšími přáteli. Král s nimi hodoval, hýřil a záhy oblíbil si způsob života, který se stal obecným pohoršením. Tento nespořádaný život ve zlé společnosti vyžadoval ovšem také i značných nákladů. Král Jan rozhazoval jmění a statky korunní s lehkomyslností neslýchanou. Praví se, že prý chtěl i celou zemi Českou prodati nebo alespoň vyměniti za úrodné nivy Porýnské, jež se mu mnohem lépe líbily než Čechy.

Královně Elišce ovšem nikterak nelíbil se způsob života jejího manžela. Všemožně bránila se všelikému kupčení se zemí Českou, již povždy tak vřele milovala.

Zlí společníci namluvili králi, že ho chce manželka jeho zbaviti trůnu a prohlásiti místo něj tříletého Václava (později Karla) za krále. Jan klevetám těm uvěřil a hned jel s družinou na hrad Loketský, kde dosud královna s dětmi přebývala. Tu zmocnil se hradu a dal královnu odvézti na Mělník, děti pak ponechal na hradě Loketském. Při tom tak krutě si počínal, že Václava, nejstaršího synáčka svého, pachole teprv tříleté, dal chovati s chůvami po dva měsíce v jakési temné komůrce, v níž téměř ani světla nebylo.

Počínání královo způsobilo značnou nevoli v zemi, zvláště mezi měšťany.

Staroměstští spojili a smluvili se s těmi pány, kteří nesouhlasili s nehodným způsobem života králova a v nichž dosud neutuchla poslední jiskra lásky k vlasti a národu. Ti pozvali královnu Elišku do Prahy jsouce odhodláni chrániti jí před dalším pronásledováním. Král, sotva že o tom se dověděl, hned pospíšil do Prahy. Nepřišel jako panovník, ale jako nepřítel s vojskem a zahájil domácí válku. Prahu hájil statečný pan Vilém Zajíc z Valdeka, "zajíc se lvím srdcem", jak o něm říkáno. Konečně domácí válka ta skončena mírem, uzavřeným dne 18. července r. 1319, a král s královnou se smířili.

Brzy potom zemřel nejvěrnější přítel královny Elišky a největší nepřítel vyděračného Jindřicha z Lipé, pan Vilém z Valdeka. Mír mezi královskými manžely dlouho netrval, neboť král Jan neustal ve svém hýřivém a dobrodružném životě. Nejraději zdržoval se pak mimo království, nestaraje se o povinnosti své panovnické. Na návrat jeho do Prahy se však Čechové nikdy netěšívali. Přijíždíval, jen když potřeboval peněz na své radovánky. Země Česká tím nemálo trpěla, třeba i král její za hranicemi výboji a rytířskostí stával se proslulým. -


3.
označiť príspevok

ardzun muž
   7. 11. 2016, 19:44

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



4.
označiť príspevok

Fotooon muž
   7. 11. 2016, 19:45

Príspevok bol vymazaný administrátorom.

váš príspevok

Pridávať príspevky môžu iba zaregistrovaní účastníci fóra.

Som zaregistrovaný

nick: heslo:
zostať trvalo prihlásený    
Nie som zaregistrovaný

Vaša prezývka:  

Po zaregistrovaní budete automaticky presmerovaní do tejto témy.

najnovšie príspevky na celom fóre

dnes, 09:15,  A čo bude robiť prokurátor, ak Fico nepadne? Bude nezávislý, alebo bude štekať na tých,...
dnes, 09:03,  “Bratia, o časoch a obdobiach vám netreba písať. Veď sami dobre viete, že Jehovov deň...
dnes, 07:28,  Roxorový king. Môže tak akurát s pilníkom brúsiť roxorovú tyč na mrežiach v Leopoldove.
dnes, 07:27,  Dúfajme, že spoločnosť už nebude obťažovať svojimi exkrementmi.
dnes, 07:25,  Áno, hneď po tomto fiktívnom videu, hoaxe, sa spustilo video so zločincom Martinom Daňom,...
dnes, 04:10,  kontrafakt - Pockaj tam na nas hore
dnes, 02:32,  https://youtu.be/s9ILUiyvHyo Shri Mataji Nirmala Devi
dnes, 02:31,  to je loz ja vam to poviem 5. maja 1970 SHRI MATAJI NIRMALA DEVI matka o ktorej hovoril jezis ze...
dnes, 02:08,  SUPER PESNICKA DAJTE ODBER A LIKE Se?orita slovensky klklklklklklklkllklklklklkllklklklklkk
dnes, 02:08,  Skutok sa stal dokazy su jasne a nevyvratitelne pachatel bude tak ako kazdy obcan cestne a...
dnes, 01:58,  Proste vsetko niekdezacina a niekde konci a vase bezbrehe rozkradacky mojej vlasti koncia...
dnes, 01:46,  cele roky kazdy den aby sme riesili len vase kauzy tak na to hned zabudnite v NRSR nebude nikto...
dnes, 01:46,  Už toľko netrep osmijamko náš....zabrusil si kdesi do politiky ako taký nevyzretý...
dnes, 01:39,  aktualny dlh statu 1.645 648 515 EUR 8273 na obcana https://cenastatu.sme.sk/
dnes, 01:27,  tiež dobrý príspevok.....kntsz , ak sa smiem opýtať.....ty si čo vlastne....citis sa ako...
dnes, 01:24,  scarlet ako vždy nesklamala.....tvoje rozlišenie je neuveriťeľné
dnes, 00:33,  https://www.youtube.com/watch?v=ShA1yC4HkNI
dnes, 00:30,  Ja som Žákovic nie Žákovič
dnes, 00:05,  asta la vista baby
včera, 23:58,  Prečo nepíšeš po slovensky ??? " diamantové paláca," chceš ma zase vytočiť do...
neprehliadnite
df.sk na Facebooku
vyhľadávanie
 
Neplač ty dievča pre neho, nájdi si chlapca iného.
Prevádzkuje df.sk | TOPlist
(76 207 bytes in 0,523 seconds)