Úryvek z knihy Xaviera Crementa

1. dorota	25. 11. 2008, 20:55
Jeden můj přítel, který vede psychiatrickou kliniku, jistý Kalvín Stobbs, rád vypráví příběh, který tuto skutečnost jasné osvětlí: Jednou se setkal s ženou, která chtěla najít zmysl života v horách Himálaje. Po letech hledání narazila na může, který obýval horskou jeskyni. “Hleďme,” pomyslela si. “Guru meditující ve své jeskyni.” Potom ho oslovila: “Ukážete mi cestu k osvícení?” Muž ji neodpověděl. Žena se posadila vedle něho a začala se koncentrovat na své nejvniternější já. Na sklonku dne se vztyčila k odchodu. “Udělala jsem nějaký pokrok?” ptala se ho. Muž ji neodpověděl. Druhého dne se vrátila za samého rozbřesku a začala meditovat znovu. Když slunce zapadlo, opět se zvedala k odchodu. A opět se ho ptala: “Udělala jsem nějaký pokrok?” Zase se nedočkala odpovědi. Tak to šlo celé týdny a měsíce. Konečně ji další vyčkávání otrávilo. Při západu slunce toho dne se vztyčila a začala na starého může křičet: “Jste podvodník! Seděla jsem tady tolik dní, čekala na osvícení, ale nic se nestalo. Ztratila jsem šest měsíců života a nezískala nic, co by za to stalo! Jak si jen dovolujete říkat si guru!” Pak na toho starce, který seděl v koutě jeskyně, hodila svoji skoro dvacetikilovou krosnu. Rána toho může poněkud omráčila, přesto se však dokázal postavil na nohy. Stal před ní a konečně promluvil: “Nejsem žádný guru a nezasluozim si vaše výčitky. Jestliže jste si myslela, že jsem guru, je to vaše chyba, ne moje.” To naší ženu neuklidnilo. “Jestli tedy nejste guru,” řekla mu, “pak kdo sakra jste a kdo vám dovolil sedět v téhle jeskyni?” Ten muž se hrdě napřímil. “Jsem malomocný,” řekl. “A jako malomocný musím žít v jeskyni, abych nenakazil svou vesnici.” A o tom je tato kniha: naučí vás hrdě se vztyčit a uvědomit si, že jste kokot. Mne se podařilo dojít k osvícení. Doufám, že k němu dojdete i vy.

2. Juliana3	⇑    25. 11. 2008, 21:01
ha, ha takže trpezlivosť sa nevypláca...a jej získané osvietenie?malomocnosť fakt, dobré

3. green4you	25. 11. 2008, 21:01
...tak dík, že si konečne zmenila tému...to stále len sekty, meditácie a guru...ty si prejavila IQ a dala si "kokot"...dnes budem mat sny...už to vidím...fúúúú, to som si našiel kamarátov a kamaráky...na DF

4. dorota	25. 11. 2008, 21:07
nepaci sa ti tema? je to vynikajuce kniha ktr pojednava o kokotizme, ma nazov Dost bylo kokotu! ak to niekho pohorsuje... nemusim pokracovat

5. green4you	⇑    25. 11. 2008, 21:09
...ja som citlivý človek...také škaredé slová ...nepoužívam

6. dorota	⇑    25. 11. 2008, 21:13
hmhmhm, nevidis do problemu...kokotizmus nie je moralna vada, je to choroba ...nie je mozne ju vedome potlacit. sam autor knihy, xavier , je vylieceny kokot. vie o com pise.

13. Poroslav	⇑    25. 11. 2008, 21:42
Ja mam vsetky tri knihy z danej serie od Dr. Exkrement-a (X. Crement sa tak cita... aj ked anglicky original asi bude lepsi - lepsie tam pasuje vyraz "asshole"). Je to vcelku sranda.

7. .....	25. 11. 2008, 21:13
a čo namiesto kokotov? piče?

8. dorota	⇑    25. 11. 2008, 21:14
jak...aj pica moze byt len kokot...kokotica

10. .....	⇑    25. 11. 2008, 21:25
kokotica...príšera ktorá nemá chápadlá ale niečo iné

9. green4you	25. 11. 2008, 21:19
...dorota ty si chlap zo 4 cenovej skupiny...krot sa,ved sú tu aj deti...clear, Mojka, atd...

11. dorota	⇑    25. 11. 2008, 21:29
nech si zvykaju! zivot je ... pome na 1. kapitolu

12. dorota	25. 11. 2008, 21:35
Kdo jsou kokoti a proč se jimi lidé stávají? Takový je Fredův příběh. Povím vám o něm víc. Ponořil jsem se do polstrované židle před psacím stolem ve své kanceláři. Byl jsem příliš unaven, než abych zvládal i zbytek dne. Bylo jen 9:15 ráno. ale den se zvolna proměňoval v katastrofu. Byl jsem na pokraji kompletního zhroucení. Přitom nebylo třeba mnoho, abych se do této fáze dostal. Když jsem se probudil, cítil jsem se docela dobře. Jenže příliv průšvihů se zdvihal od chvíle, když jsem dorazil na snídani do své oblíbené jídelny. Mám ve zvyku objednávat si každé ráno přesně totéž: vajíčko na měkko, slaninu, topinku, džus a kávu. A obsluha ví, že. když si objednám vajíčko na meliko, chci, aby bylo vařené přesné tři minuty. I tentokrát pro mě měli snídani připravenu, ale vajíčko bylo převařenč! Vařili ho nejmíň třicet sekund nad limit! Nebylo mi jasné, jak si mohli dovolit -svévolně převalit mé vejce. Proto jsem zavolal na Meg, servírku, a ukázal jí, že vajíčko bylo převařenč. Křivé se na mě podívala, jako by chtěla říct, „Už je tady zas," načež mi podrážděné odsekla: „Fajn. takže ho strčíme zpátky do hrnce a odva-fime. Jak nedovařené byste chtěl své vajíčko?" Řekl jsem jí, že pokud na mně bude štěkat, může se rozloučit se svým dýskein. O pět minut později, poté, co jsem ji musel třikrát požádat, aby doplnila můj šálek s kávou, mi celou konvici vylila do klína! Tvrdila, že se to stalo náhodou, ale já nebyl včerejší. Jako by se toho během snídaně nestalo dost, nebyl zbytek cesty do práce o nic lepší. Zastavil mě policajt, protože jsem jel osmdesátkou v úseku, kde předpisy povolovaly jen padesátku. Hned nato mi dal druhý bloček, protože jsem neměl zapnuly pás. V tu chvíli jsem už byl pěkně nasupený, a tak jsem se ho zeptal, proč mé otravuje a nebaví se radši zatýkáním toho kokota, který mě asi dvě mile odtamtud málem vytlačil z cesty. On k těm prvním dvěma pokutám přidal obvinění z maření výkonu. Takže si budu muset zařídit menši půjčku, aby mi nesebrali papíry. Když jsem dorazil do firmy, zamířil jsem k místu, kde obyčejně parkuji. Vystoupil jsem z auta a neomylné šlápl do obrovského kobylince. Někdo si se mnou musí vyrovnávat účty, ale já netušil, kdo by to mohl být. Kandidátů by se našlo dost. Jenže ani to nebylo všechno. Když jsem jel výtahem do své kanceláře -je v nejvyšším patře - zaseld se výtah a já zůstal viset mezi třetím a čtvrtým poschodím. Výtah za chvíli znovu zprovoznili, ale já docela zřetelně slyšel, jak venku někdo říká: „Vevnitř zůstal Fred. Neměli bysme ho tam jednoduše nechat do večera?" Musím si poznamenat, že je třeba dát padáka údržbáři, který za provoz výtahu odpovídá.

14. ranexil	26. 11. 2008, 09:31
Nom je to skvela kniha,ale pojednava presne o tom ,ako sa kokotom stat a nie kokotom prestat byt.

15. dorota	26. 11. 2008, 10:02
zatial s ato tak moze zdat, ale to sa iba oboznamujeme s fredom-kokotom... dockaj dalsieho pokracovanie

16. dorota	26. 11. 2008, 21:28
Svého času mi podobné nepříjemnosti šly docela k duhu. ale v poslední době mé. začínají unavovat. Nesnáším prohru - a až dosud jsem téměř nikdy neprohrál. V poslední době se mi ale zdá, že mi vítězství často vyklouznou z ruky. Jsem z toho zdrcený a vyčerpaný. Přestávám si být jistý, zda stačím na vše, co je potřebné zařídit. Podle mě se jedná o boj a nic než boj. Vždycky jsem uměl jedině vítězit. V dětství jsem exceloval ve všech obvyklých sportech a hrách. Někdy jsem, pravda, musel trochu švindlovat, ale to k té srandě patřilo. Hrozné rád jsem vyvolával hádky se sourozenci, abych nad nimi mohl vyhrát. Největší triumfy jsem zažíval, kdykoli se mi podařilo přeéůral. rodiče a přimet je, aby dělali přesné lo, co jsem po nich chtěl. Na střední škole jsem byl v debatním kroužku i ve sportovním mužstvu. Naučil jsem se. jak silou mluveného slova srazit protivníka na kolena i jak překroutit Jeho myšlenky tak. že je ani on sám nepoznal. Ve všem, do čeho jsem se pustil, jsem hledal skrytý trik, který mi umožní vítězit. Miloval jsem úspěch. Stal se skutečným smyslem mého života. Během dospíváni se rozsah ntých úspěchů rozšířil o děvčata. Byl jsem přímo omámen rozkoši z dobývání. Sexy holky, urostlé holky, vysoké holky, podsadité holky - čím těžší kořist děvče představovalo, tím víc jsem šije přál mít. Pak jsem se vždy přesunul k dalšímu cíli. Když o tom z odstupu přemýšlím, napadá mé, že moji touhu po vítězstvích zavinilo chování mých starších bratrů ke mně. Měli ze mé legraci, protože jsem byl mladší a drobnější; proto jsem se vždy snažil překonávat své limity. Neznal jsem nic sladšího než vyniknuti nad staršími bratry. Rozumí se, že S přibývajícím věkem jsem nad nimi vynikal častěji. Když jsem byl malý a bezbranný, slíbil jsem si, že jim to spočítám - a spočítal jsem! Myslím, že i náš stařeček chrochtal blahem, kdykoli se mi podařilo vyniknout nad bratry nebo kýmkoliv jiným, kdo byl starší než já. Nejednou jsem zaslechl, jak si .sotva slyšitelným hlasem huhňá: „Jednoho dne bude z tohohle malýho hovinka pořádné velký a smradlavý hovno, úplně jako jeho táta."