Rozhovor s fantastickým človekom . Penzista ktorí desí fašistov a komunistov .
Bojuje s extremismem a čelí výhrůžkám. Slovenský penzista věří, že každý takový boj má smysl
Za své úsilí už získal uznání Evropského parlamentu, stal se evropským občanem roku 2017 a převzal také Bílou vránu – slovenskou cenu pro ty, kdo se nějakým způsobem podílejí na lepší společnosti. S penzistou a blogerem Jánem Benčíkem mluvila zpravodajka Pavlína Nečásková.
Bývalý montážní technik Jan Benčík se před pár lety rozzlobil na konspirátory za to, co šíří. Že se s nimi nemá cenu přít, ale prý pochopil hned na začátku. „Je takový bonmot, že debatovat s konspirátorem je jako hrát šachy s holubem. Taky zpřehází všechny figurky, pokálí šachovnici, odletí a tváří se, že vyhrál,“ směje se. „Proto jsem spíš psal o nich samotných. O těch, kdo konspirace šíří – o jejich pozadí, minulosti i přítomnosti.“
Na aktivity konspirátorů začal upozorňovat na sociálních sítích, zveřejňovat jejich statusy a později také výhrůžky. „Používám jenom otevřené zdroje. To, co veřejně napíší, si přeci může přečíst každý. Nechápu, že se pak hněvají, když to někdo zveřejní,“ krčí Ján Benčík rameny.
Nebezpečná válečná nostalgie
Velmi brzy ale změnil svůj cíl a z konspirátorů přesedlal na extrémisty, hlavně na Kotlebovu lidovou stranu Naše Slovensko. Krajně pravicová strana, která se hlásí k odkazu fašistického válečného státu, se v roce 2013 dostala do slovenského parlamentu.
„Říká se, že všude na světě, v kterékoli zemi, se najde asi deset patnáct procent lidí, které přitahuje extrémismus, ať už pravicový, nebo levicový. A na Slovensku je ještě jedno specifikum, a to válečná Slovenská republika, která u mnohých vyvolává nostalgii. A to paradoxně hlavně u lidí, kteří ji vůbec nezažili,“ konstatuje Ján Benčík.
Hlavně nerezignovat
Pro extremisty se stal nepřítelem číslo jedna. Snaží se ho poškodit. Nedávno se třeba na internet vyvěsili nevydařenou montáž průkazu příslušníka StB s Benčíkovou fotkou. Výhrůžky mu chodí téměř denně. Na ty, které mu slibují smrt, podává Jan Benčík trestní oznámení a samozřejmě je zveřejňuje.
Rodina prý z jeho aktivit příliš velkou radost nemá. Jan Benčík je ale optimista a věří, že každý takový malý boj za to stojí. Tvrdí, že v totalitním režimu strávil dlouhá léta a znovu se do něj vracet nehodlá.
odkaz
