Slová svätého Alfonza proti reformátorom

„Církev, která není jednotná v nauce a víře nemůže být nikdy pravou Církví ... Protože tedy musí být pravda jedna, ze všech různých církví ... jen jedna může být pravá ... Nyní, abychom určili, která je tato jediná pravá Církev ... je nezbytné prozkoumat, která Církev je prvně založená Ježíšem Kristem, protože když se toho dopátráme, musí se uznat, že tato jediná je pravou Církví, která když je již jednou pravou Církví, musela vždy být pravou Církví a musí být navždy pravou Církví. Protože této prvotní Církvi Spasitel učinil příslib, že brány pekelné ji nikdy nepřemohou (Matouš 16:18) ... V celých dějinách náboženství zjišťujeme, že katolická církev sama byla prvotní Církví, a že jiné falešné a heretické církve se následně odchýlily a oddělily od ní. To je Církev, která byla šířena apoštoly a později řízená pastýři, které určili sami apoštolové ... “

„Novátoři sami nepopírají, že táto církev byla první, kterou Ježíš Kristus založil .. říkají však ... že byla pravou Církví do pátého století, nebo do nějaké chvíle.. Pak upadla, protože ji katolíci zkazili ... Ale jak mohla ona Církev, kterou sv. Pavel nazývá „sloupem a oporou pravdy“ (I Tm 3:15) upadnout? ... Ne. Církev neselhala ... Pravda je ... že všechny falešné církve, které se oddělily od Říma, upadly a pochybily ... Abychom přesvědčili všechny heretické sekty o jejich omylu, neexistuje jistější a bezpečnější cesta než ukázat, že katolická Církev je první Církví založenou Ježíšem Kristem, protože, když se toto uzná, je nade vší pochyby prokázáno že všechny ostatní, které ji opustily a oddělily se jsou zcela jistě v omylu ... Ale pod tlakem tohoto argumentu vynalezly novátoři odpověď: říkají, že selhala viditelná Církev, ale ne neviditelná Církev ... Ale tyto nauky naprosto odporují evangeliu.“

„Novátoři byli několikrát vyzváni, aby předložili text Písma svatého, který by prokázal existenci neviditelné církve, kterou vynalezli, a my nejsme schopni takový text od nich získat. Jak by mohli takový text přinést, když Ježíš, který mluví ke Svým apoštolům, jež zanechal jako šiřitele Své Církve, říká: ´Nemůžete zůstat skryti´ (Matouš 5:14)? ... Tudíž On určil, že Církev nemůže jinak, než že musí být každému viditelná ... Církev byla ve všech dobách, a vždy bude, nutně viditelná tak, aby se každá osoba mohla dozvědět od svého pastýře pravou nauku s ohledem na dogmata víry ... obdržet svátosti, být směrována na cestu spásy a být poučována a opravována, pokud by někdy měla upadnout do omylu. Protože, byla-li by Církev v jakékoliv době neviditelná, ke komu by se lidé utíkali, aby zjistili, čemu mají věřit a co dělat? ... Bylo nezbytné, aby Církev a její pastýři byli zjevní a viditelní, v prvé řadě proto, aby mohl existovat neomylný soudce ... který by řešil všechny pochyby, a jehož rozhodnutím by se každý bezpodmínečně podřídil. Jinak by neexistovalo žádné jisté pravidlo víry, jímž by křesťané rozpoznali pravá dogmata víry a pravé morální zásady a mezi věřícími by existovaly nekonečné hádky a spory... ´A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky,jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele ... Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení ...´ (Ef. 4:11-

„Ale jakou víru se můžeme naučit od těchto falešných učitelů, když v důsledku oddělení od Církve nemají žádné pravidlo víry? ... Jak často Kalvín změnil své názory? A Luther během svého života neustále odporoval sám sobě: u jediného článku eucharistie upadl do třiceti rozporů! Jediný rozpor je dost na to, aby ukázal, že oni neměli Ducha Božího. „Nemůže zapřít sám Sebe.“ (II Tm 2:13). Zkrátka, odeberte autoritu Církvi a ani Boží zjevení, ani přirozený rozum sám o sobě nejsou na nic, protože oboje může být vykládáno každým jednotlivcem podle svého vlastního rozmaru ... Cožpak nevidí, že z této proklaté svobody svědomí vyvstala ohromná různost heretických sekt? ... Opakuji: jestliže odepřete poslušnost Církvi, neexistuje žádný omyl, kterému nezačnete věřit.

👍: RKCRKC

Astax, Ratzinger bol profesorom dogmatiky na viacerých universitách v nemecku, nevieš náhodou, respektíve, či nemáš po ruke nejakú informáciu a jeho dnešnom postoji k tejto veci ???

10. Ak sa pýtaš na otázku zomretých nepokrstených detí tak neviem, môžem predpokladať, že zastáva názor II. Vatikánskeho koncilu, keďže sa na ňom významne podieľal.

"Druhý vatikánsky koncil, bez toho, aby priamo odpovedal na otázku o osude nepokrstených detí, naznačil mnohé smery, ktoré mohli usmerniť teologickú reflexiu. Koncil viackrát pripomenul univerzálnosť Božej spásnej vôle, ktorá sa vzťahuje na všetkých ľudí (1 Tim 2, 4) (61). Všetci „majú aj spoločný konečný cieľ, Boha, ktorého prozreteľnosť, prejavy dobroty a spasiteľné úmysly sa rozprestierajú na všetkých“ (Nostra aetate 1; porov. Lumen gentium 16). Pokiaľ ide o špecifickejšiu formuláciu, v ktorej sa predstavuje koncepcia ľudského života založená na dôstojnosti ľudskej bytosti stvorenej na Boží obraz, pastorálna konštitúcia Gaudium et spes pripomína, že „jedinečnosť ľudskej dôstojnosti väzí v povolaní človeka byť v spoločenstve s Bohom“, pričom upresňuje, že človek „je pozvaný hneď od svojho vzniku nadviazať dialóg s Bohom“ (Gaudium et spes 19). Tá istá konštitúcia dôrazne vyhlasuje, že len v tajomstve vteleného Slova nachádza tajomstvo človeka pravé svetlo. Okrem toho pripomíname slávne koncilové tvrdenie: „Keďže Kristus zomrel za všetkých a keďže konečné povolanie človeka je v skutočnosti len jedno, t.j. Božie, musíme byť presvedčení, že Duch Svätý všetkým poskytuje možnosť – spôsobom známym jedine Bohu – mať podiel na tomto veľkonočnom tajomstve“ (Gaudium et spes 22). Napriek tomu, že koncil neaplikoval toto učenie výslovne na deti, ktoré zomreli bez krstu, otvárajú tieto texty cestu pre zdôvodnenie nádeje v ich prospech (62)."

Vraj sa k tejto téme vyjadroval ako teológ v rozhovore s Vittoriom Messorim. Malo by to byť pravdepodobne v knihe: Rapporto Sulla Fede (The Ratzinger Report). Nikdy som ju ale nečítal.