Česká republika – rok 2045: Běžný pracovní den 70 letého zaměstnance
------------------------------------------------------------------------------------
Jsou dvě hodiny v noci. Budí mě ta proklatá prostata. Snad zase nezakopnu o práh, jako včera Ve 4.00 už nemůžu zabrat a tak vstávám, holt biorytmus sedmdesátiletého je fakt už někde jinde.
Naštěstí jsem si v 6.15 vzpomněl, že musím do práce, beru berle a belhám se na vlak. Má zpoždění, protože stařičkého strojvedoucího na invalidním vozíku nemohou ani tři chlapi vyndat z lokomotivy. Jdu tedy na autobus. Mladá šedesátiletá řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, neboť má těžkou sklerózu. V 7.15 jsem v kolbence, sice pozdě, ale přece.
Ani jsem si nestačil uvařit kávičku a v 7.30 si beru platební kartu a odjíždím k lékaři. Je statisticky dokázáno, že na jednoho seniora nad 65 let věku připadá v průměru pět chronických onemocnění. Není to pravda. Jen dnes jdu na kontrolu s Alzheimerem a Bechtěrevem, bércovými vředy, bronchitidou, epilepsií, kolabující ledvinou, hypofunkcí štítné žlázy, šedým zákalem, zbytnělou prostatou, Parkinsonem a jelikož mám sklerózu, tak jsem po cestě k lékaři na zbytek svých zdravotních neduhů zapomněl.
V 11.00 hodin jsem zpět v práci; právě včas. Začíná firemní seminář personálního úseku STRATEGICKÉ CÍLE snížení průměrného věku zaměstnanců pod 60 let. Ještě že mě kolega na konci semináře vzbudil, mohu se chystat na oběd.
Dnes mi oběd trvá déle než stanovenou půlhodiny, ale bohužel jsem včera někde zapomněl zuby. Jen tak tak stíhám zvuk sirén vyhlašujících polední klid. Dvouhodinový spánek byl schválen zaměstnavatelem na nátlak odborové organizace již v roce 2040. Ve 14.00 hodin uklízím skládací lehátko a jdu konečně makat.
Bohužel se mi klepou ruce takovým způsobem, že nejsem schopen trefit na správnou ikonu na svém již zastaralém dotykovém qbe počítači, tak raději sahám po elektronických novinách, kde na titulní straně píšou, že vláda schválila posunutí odchodu do důchodu na 80 let.
V 15.00 naprosto vyčerpán čipuju na vrátnici svůj odchod a jdu se svým dědou na jedno točené k Sůrům. Dlouho se tady ale nezdržuji, ještě musím do kvadromarketu, už mi docházejí pleny. K večeři si máčím včerejší chleba do bílé kávy, bohužel zuby stále nemohu najít, a po očku sleduji na svém 8D holografickém megatabletu hlavní pořad stanice TV-SENIOR akční thriller Zrušení domova důchodců v Čimelicích.
Jelikož ve 21.00 končí všechny stanice vysílání, jdu spát. Bohužel o dvě hodiny později mě zase budí ta prostata. Po cestě na WC jsem na něco šlápl. Vida! Našly se moje zuby………..
odkaz
