Moje řecká přítelkyně, říkejme jí Zuzka, mi vysvětluje, proč Řekové chtějí referendum. Nejprve své vysvětlení začne vtipem: Do baru přijdou Ir, Portugalec a Řek a objednají si pití. Když je barman před ně postaví, ptá se: „ A kdo bude platit?“ „ No, přeci Němec,“ zní odpověď.
Jenomže ironická veselost toho vtipu v Řecku skončila. Rozložený stát má jiné poznání. Podle nemalé až většinové části Řeků je nabízená pomoc praktickou finanční okupací Řecka. „Takový dluh nesplatí ani pět generací,“ vysvětluje Zuzka a dodává „ je lepší, když dojde k bankrotu, protože to máme šanci se z toho maléru dostat podstatně rychleji“. Ke svému stanovisku pak rozkrývá veřejné tajemství, že dvě vládnoucí skupiny, které se vzájemně od sedmdesátých let střídají u moci a Řecko naprosto rozkradly, jsou bankrotem nejvíce ohroženou skupinou. Na začátku tato mafie nalévala část peněz i lidem a je pravdou, že ti si na to zvykli velmi rychle. Nepřekvapí, že Řekové díky této super státní politice mají největší počet státních úřadníků v přepočtu na obyvatele, nejvíce vojáků a policistů a být státním zaměstnancem se stalo zárukou dobrého, skoro bezpracného života. Opojení z trvale přitékajících peněz pak nemělo hranici. Právě tyto státní úplatky zavřely ústa i oči miliónu Řeků a procitnutí je dnes pro všechny hořké.
„Nabízená pomoc není ničím jiným než finanční okupací Řecka mezinárodními institucemi a jejím cílem není záchrana Řecka, ale záchrana parazitních bank a spekulantů“, tvrdí Zuzka. „ A my to budeme sto let platit?“ rozhořčuje se. Dávám jí sice dílem za pravdu, ale připomínám, že za každý hřích musí přijít trest, a že Řekové eurozónu podváděli od prvopočátku a jejich bezuzdné utrácení nebylo tajemstvím. „Dělali jsme jen výkladní skříň Turecku a kyperským Turkům“, pokračuje Zuzka. „ Aby chtěli do Evropské unie. Ale od doby, co se v Ankaře k moci dostala pro muslimská vláda, zájem o Turecko v EU už není a falešný řecký zázrak se zhroutil“ tvrdí Zuzka.
Zda má pravdu či nikoliv, to ukáže čas. Jedno je ale jisté. Řecké referendum o přijetí dalších půjček, které se kamuflují slovem „pomoc“ by dnes dopadlo odmítnutím a není vyloučeno, že to tak dopadne i v lednu 2012, tedy v měsíci, ve kterém referendum má proběhnout. Vládnoucí moc a její zlodějská mafie si uvědomuje, že rozlícený dav je nebezpečný. Nabídka rychlého bankrotu je možná jediné záchranné řešení pro tuto politickou a ekonomickou moc, která Řecko prakticky vydrancovala.
Obávaný dominový efekt, který je strašákem zadlužené Evropské unie, by mohl být nakonec léčbou. Koho bude mrzet, že hráči trhů a banky prodělají pár stovek miliard? Občany? To těžko. Leda tak bankovní akcionáře a prorůstové ekonomy. Jistě, ekonomika se dostane do stagnace, ale na příchod hladomoru to nevypadá. Třeba také někoho napadne, že by všechny ty evropské podpůrné programy kdejakému diktátorovi a podivným demokraciím mohly skončit. Třeba někoho napadne, že se nedá kupovat sociální blahobyt na úkor budoucích generací a třeba někoho napadne, že by se mělo v CELÉ Evropské Unii (nejen v Německu, Švédsku, či jinde), zase začít kvalitně a odpovědně (!) pracovat. Třeba. Zuzku a její přátele napadlo poslat EU a její nápady do referenda. Známe to: Hlas lidu, hlas boží. Řekové to hodlají risknout. S vysokou pravděpodobností burzy jejich referendum přežijí a mnohé banky také. Ale asi padnou nějaké ty vlády. Jen ať padají.
odkaz
