Dřív nežli Boha chtěj sám sebe znát

Dřív nežli Boha chtěj sám sebe znát,
lidstvu přec patří člověka studovat.
Usazen mezi dvěma krajnostmi,
sdivou skvělostí, stemnými znalostmi,
moc moudrý pro skeptikův úsudek,
moc slabý pro stoikův pyšný vztek,
dlí vprostřed; zvolí čin, či nečinnost?
Kdo má vněm navrch: Bůh, či zvířeckost?
Má tělu snad před myslí přednost dát?
Ksmrti zrozen, dumá, jak chybovat,
přes rozum svůj vnevědomosti dlí,
ať přemítá či vůbec nemyslí.
Rozum acit jej matou den co den,
je sám, ať klamán nebo osvícen,
způli ku vzletu stvořen, způli ku pádu,
pán všeho tvorstva, jež mu chystá zradu.
Sám soudí pravdu, vomyl se vždy vplétá.
Je slávou, žertem ahádankou světa.

ALEXANDER POPE, HÁDANKA SVĚTA
(přeložil Petr Onufer)