Zpověď týraného muže
Pod příslibem anonymity se Reflexu svěřil jeden čtenář, který si prošel dlouhým týráním od manželky, se svým příběhem. Redakce pravdivost jeho příběhu prověřila. To, co čtete, se opravdu stalo.
„Policie by mi nepomohla, a tak jsem vyhledal intervenční centrum, jež řeší pomoc při domácím násilí. No, vyslechli mě a udělali jakýsi zápis. Rada veskrze žádná.“
„S manželkou jsme se poznali před deseti lety. Oba jsme za sebou měli čerstvý rozchod. Záhy potom žena otěhotněla. Byla svatba a společný život v bytě dvougeneračního domu mých rodičů. Manželka mívala vždy sklony ke kočkování a pošťuchování, jenže to postupně gradovalo, až tyto situace končily bolestivými šrámy a mým úprkem z místnosti. Následovaly výčitky a posměch, že jsem zženštilý, že nic nevydržím a chovám se jako srab. Navíc byla žena velice žárlivá a podezřívavá. Vyžadovala si mou plnou pozornost, žárlila na přátele, neakceptovala žádné moje aktivity.
Já byl vždy tolerantní a ona měla naprostou volnost, čehož využívala. Její osvědčenou pákou na mě bývala výhrůžka rozvodem, kdy přijdu o děti, které mám moc rád. To na mě vždy platilo a raději jsem ustoupil. Kvůli její žárlivosti a stálým kontrolám mého telefonu a počítače manželka odhalila, že se občas scházím s jednou známou – zcela platonicky. Jenže pro tu ženu nachystala peklo. Manželka jí zasílala výhrůžné anonymy, pak jí volala a psala e-maily. Tak jsme se s kamarádkou přestali scházet.
Když jsem jí nakonec oznámil, že se s ní rozvedu, střídaly se její stavy beznadějného pláče plného slibů, že se změní, s výhrůžkami, že se mám připravit na tvrdý nelítostný boj.
V té době se k psychickému vydírání postupně přidaly i fyzické útoky. Přišly zlehka, nejdřív nějaká postrčení, lámání prstů při neochotě vydat dobrovolně můj mobilní telefon, jejž si chtěla zkontrolovat… Později snahy kopnout mě do rozkroku. V noci mě často pronásledovala po bytě a vynucovala si dlouhé hovory, rozsvěcela světlo, strhávala mi přikrývku a třásla se mnou.
odkaz
