Síla ženské touhy dokáže pohánět změnu, která je tolik potřebná pro to, aby celý svět přivedla k dokonalosti, radosti a míru.
Čím víc se lidstvo vyvíjí, tím komplikovanějšími a nepředvídatelnějšími se naše životy stávají. Jako obvykle padá nejtěžší část na ramena té krásnější části lidstva.
Podle Světové Organizace Zdraví je každý rok postiženo poruchou deprese dvakrát tolik žen (20-26%), co mužů (8-12%). Navzdory faktu, že ženy dosáhly svobody, vysokého společenského statutu a rovnocennosti, se ve stále rostoucím množství cítí psychologicky prázdné a rozkolísané. Zároveň ženy tvoří větší a pravděpodobně silnější část lidstva. Ve skutečnosti jsou hnací silou, která inspiruje a tlačí muže k tomu, aby vykonávali heroické a vznešené činy. Není divu, že je zde rčení, „Bůh chce cokoliv, co chce žena.“
Takže co se stalo té krásné inspirující bytosti, o které byli napsány početné básně a písně, a které byla zasvěcena neuvěřitelné výpravy a vítězství? Co se stalo té něžné, hřejivé a spolehlivé udržovatelce „rodiného krbu?“
Avšak nejsou to jen ženy, kdo se změnil. „Muži nejsou stejní, jako bývali,“ říkají dívky, matky a ženy. Vlastně celý svět není stejný. V moderní realitě si musí ženy dělat starosti o tom, jak se postarat o věci, o které nikdy dřív nemusely: jak dostávat příjem zároveň s vychováváním dětí, jak se vyhnout válkám a ekonomickým potížím a tak dále. Zápasíce, aby našly rovnováhu mezi těmito společenskými a osobními výzvami, zatímco necítí silnou, podporující paži muže, stávají se ženy čím dál více nezávislými a osvojují si ty společenské role, tradičně připisované mužům. Někdy dokonce zapomínají, že jsou ženami…
Žena, neviditelná hnací síla
Avšak celý svět je a vždy byl poháněn ženskými touhami, protože ženy jsou od přírody určeny inspirovat a přinášet smysl do životů jejich milovaných. Pokládají cíle, definují směr, směrují všechny myšlenky, a činěním tohoto přitahují naši společnou budoucnost. Avšak nějak ztratily povědomí o své roli a osudu a snaží se dělat všechno samy.
Avšak náš svět je, jako tomu bylo vždy, řízen zákony přírody a pokud se podíváme zblízka, uvidíme, že na všech úrovních existence nemůže žádný žijící druh existovat, žít či přežívat sám o sobě. Existence je možná pouze doplňováním „druhé polovičky.“ Dokonce i na vegetativní úrovni je jasně zřetelné rozdělení do samčí a samičí části. Tato „specializace“ je přírodou zakořeněna do všech věcí a určuje, že může být rovnováhy dosáženo pouze, pokud na sebe správně působí obě části, mužská i ženská.
Tento základní zákon působil ve veškeré realitě od počátku času, stavějíc náš svět v pevně definovaném řádu, zajišťujíc, že „ženská“ část reality definuje směr, kam všechno směřuje. Stejné platí pro naše životy; ačkoliv v posledních časech se zdá, že byly mužské a ženské role a povinnosti promíchány. Avšak díky přednosti samotného základu ženské podstaty ženy (nevědomky) stále kormidlují svět skrze své touhy.
Do 20. století pracovali intuice a instinkty docela dobře. Ale jak lidstvo dosáhlo vrcholu egoistického vývoje, instinkty byly potlačeny egem a začaly pracovat proti nám. V 21. století naše společné ego kulminovalo do výše individualismu a separatismu. Spolešné pozitivní spojení, nyní ztracené, udržovalo v předchozích érách rodiny, vesnice, státy a národy. Nyní vidíme samotné jádro lidské existence - rodinu - v pozdvižení, jak je dokazováno vysokým výskytem rozvodů, užívání drog a deprese, z nichž všechny jen jitří ženský pocit prádnoty.
Tato zvýšená a rostoucí prázdnota, kterou nacházíme i my, nemůže být nadále naplněna běžnými materiálními „věcmi,“ které jsme dřív dělávali či kupovali. Lidstvo si začíná uvědomovat, že jediná věc, která může naplnit prázdnotu, je věčné duchovní naplnění. A ženská prázdnota je také nástrojem, který můžeme použít, abychom se vynořili z tohoto současného prázdného stavu. Ženy jsou se svými touhami, které přirozeně řídí svět, rozhodující neviditelnou hnací silou, která nás musí stočit vstříc dosažení úplného a dokonalého duchovního naplnění. Ženská touha po duchovním naplnění bude pohánět pro muže tak zoufale potřebné změny, aby přirozeně vykonali svou část v přivádění našeho nepokojného světa do správné formy.
Pak budou naše „ženská“ a „mužská“ část – společně se dokonale doplňujíc – pracovat v úplné jednotě, která nás všechny přenese do nové a krásné reality!
zdroj:
odkaz
(Nič, len ťa štengrujem)