Vidieť z diaľky

"Niektorí z vás mi vyčítali, že sa vyhýbam ostatným a som opitý vlastnou samotou. Vraveli ste: "Radí sa so stromami v lese, nie však s ľuďmi. Sedí sám na vrcholci hory a hľadí do údolia na naše mesto." Je pravda, že som vystupoval na horu a vyhľadával opustené miesta. Ako ináč by som vás mohol vidieť, ak nie z veľkej výšky alebo z veľkej diaľky?"

Chalíl Džibrán - maliar, basnik, spisovatel, filozof

Jeho najznamejsie dielo:
Prorok : Almustafa, který žil 12 let ve městě Orfales se chystá nalodit na loď, která ho má odvézt domů. Obyvatelé města ho zastaví, aby promluvil. On nakonec začne mluvit o mnoha věcech, o něž si lidé sami žádají. Kniha je rozdělena do kapitol, kde v každé se řeší nějaké téma, postupně se Almustafa věnuje lásce, manželství, dětem, dávání, jídlu a pití, práci, radosti a smutku, domům, oblečení, nakupování a prodávání, zločinu a trestu, zákonům, svobodě, rozumu a vášni, bolesti, sebepoznání, učení, přátelství, mluvení, dobru a zlu, modlení, rozkoši, kráse, náboženství a smrti.

CHALÍL DŽIBRÁN: PROROK

TEHDY ŘEKLA MITRA: PROMLUV K NÁM O LÁSCE.

A Mustafa pozvedl hlavu, pohlédl na lidi a na ně padl klid. I řekl důrazným hlasem:
Když vám pokyne láska, následujte ji, i když jsou její cesty tvrdé a strmé.
A ovanou-li vás její křídla, vzdejte se jí,
i když vás může zranit meč, skrytý mezi jejími perutěmi.
A když k vám promluví, uvěřte v ni,
i když její hlas může rozmetat vaše sny jako severák, pustošící zahradu.

Neboť láska vás nejen korunuje, ale také přibíjí na kříž.
Láska vám dává růst, láska však u vás dělá také průklest.
Neboť jak vystupuje k vašemu vrcholu a laská vaše nejněžnější větévky, chvějící se v slunci,
tak také sestupuje k vašim kořenům, lnoucím k zemi, a otřásá jimi.

Svazuje vás jako snopy obilí.
Vymlacuje vás, aby vás obnažila.
Prosívá vás, aby vás zbavila plev.
Vymílá vás doběla.
Hněte vás, dokud nezvláčníte.
A pak vás postoupí svému svatému ohni, abyste se stali svatým chlebem pro svatou hostinu Boha.

To vše má láska s vámi učinit, abyste mohli poznat tajemství svého srdce a v tomto poznání se stali zlomkem srdce Života.

Ale kdybyste snad ze strachu hledali jen pohodu a rozkoš lásky,
pak by bylo pro vás lépe, kdybyste přikryli svoji nahotu a odešli z mlatu lásky
do jednotvárného světa bez střídání ročních dob, kde se budete smát, ne však celým svým smíchem, a kde budete plakat, ale ne všemi svými slzami.

Láska dává jen sebe a bere jen ze sebe.
Láska neovládá, ani nechce být ovládána.
Neboť lásce postačuje láska.

Milujete-li, neměli byste říkat: ,V mém srdci je Bůh`, ale spíše byste měli říci: ,Jsem v srdci Boha!`
A nedomnívejte se, že můžete usměrňovat běh lásky, neboť láska, uzná-li vás toho hodnými, bude sama řídit váš běh.

Láska nemá jiné přání než naplnit sebe samu.
Ale milujete-li a musíte-li nezbytně mít nějaká přání, pak ať jsou to tato přání:
Roztát a být jako horská bystřina, zpívající svou píseň noci.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn svým vlastním pochopením lásky,
a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností
a pak usínat s modlitbou za milovanou bytost v srdci a s písní chvály na rtech.




POTOM ŘEKL UČENEC: POVĚZ NÁM O MLUVENÍ.

A on odpověděl:
Mluvíte, když přestanete být v míru se svými myšlenkami.
Když už déle neumíte prodlévat v samotě svého srdce, žijete na svých rtech a zvuk je vám rozptýlením a zábavou.
A v mnohých vašich řečech je myšlení zpola zabito.
Neboť myšlenka je pták prostoru, který v kleci slov může sice rozepnout křídla, ale létat nemůže.

Jsou mezi vámi takoví, kteří vyhledávají mluvky, protože mají strach ze samoty.
Ticho samoty zjevuje jejich zrakům jejich obnažené nitro a oni by tomu rádi unikli.
A jsou takoví, kteří mluví a nevědomky bez zralé úvahy odhalí nějakou pravdu, které sami nerozumějí.
Jsou i takoví, kteří mají pravdu v sobě, ale neodívají ji do slov.
V jejich nitru zůstává duch v rytmickém mlčení.

Potkáte-li svého přítele na cestě nebo na tržišti, pak ať vašimi rty pohybuje duch ve vás a řídí váš jazyk.
Nechť hlas ve vašem hlasu promlouvá k uchu jeho ucha.
Neboť jeho duše si podrží pravdu vašeho srdce, stejně jako si připamatováváme chuť vína,
i když zapomeneme na jeho barvu a poháru již není.

Tym, ktori maju zaujem, prajem prijemny zazitok 🙂

krásne

Skutečně se pohybujete jako váhy mezi svým žalem a svou radostí.
Pouze tehdy, jste-li prázdní, dosáhnete klidu a vyrovnanosti.
Když vás strážce pokladu vyzdvihne, abyste vyvážili jeho zlato a stříbro, pak bude vaše radost, nebo váš žal, stoupat, nebo klesat.

Je to ako návod na oslobodenie...duše od psychickej ťažoby.

Som ja tlk, zabudol som linku
Tu je cely Prorok
odkaz

zasejfované a čítam a čítam....poetické a pritom zrozumiteľné, asi preto, že som sa stotožnila.

...o "hovorení" sa tu presviedčame, pozorujeme by bolo presnejšie...ale zaujíma ma, čo nám povieš o láske Ty, Boris?

5.


rozdychavaj a..

..skus toto>

odkaz

..rozdýchavaj........hmm..si môj sensei?....

Mna laska dobila ako psa.... uvidime, co bude dalej.

Nedas sa predsa znechutit jednou zenskou.

Skor ma znechucuju ludia ako si ty.. ktori k laske pristupuju ako spinavej handre... dehonestuju ju na ciri sexualny pud..

*ciry

"Potkáte-li svého přítele.."
ja citam.. polykate-li sveho.. jemine. (preco tu nie je facepalm smajlik?)

Prazdne kecy o laske.

Skor by som povedal, ze konecne nieco k veci o laske, miesto prazdnych kecov..
Ludia si lasku predstavuju, ako nejaku nekonecnu extazu prijemnych pocitov. Ale to je len jedna strana mince a dost sebecky postoj.

Boris, toto je uzasne>

Jste dobří, pokud jste v souladu se sebou samými.

Ale ani když nejste v souladu sami se sebou, nejste zlí.

Neboť chátrající dům nemusí být doupětem zlodějů; je to jen chátrající dům.

A loď bez kormidla může bloudit bez cíle mezi nebezpečnými ostrovy, a přesto se nemusí potopit ke dnu.

Skutočne pekné, hlboké a múdre slová, vďaka za inšpiráciu..