CITÁT
Nástenkár nám nižšie uvedeným odkazom správne pripomenul, že tento citát súdrucha Bez-Mozeka si treba pravidelne pripomínať:
“Komunisti zobrali slobodu kšeftárom, podvodníkom, zlodejíčkom a nemorálnym cynickým a arogantným milionárskym prasatám.”
V tomto kontexte je jasné, že aj jeho fandenie našim hokejistom je len falošná póza. V 50. rokoch by ich neváhal poslať do lágru tak, ako to urobili jeho vzory a idoly.
Česká republika žije hokejem, nároďák se pokouší vybojovat zlato na mistrovství světa. Hokejem žili fanoušci i v březnu 1950, kdy měl Československý národní tým vyrazit na mistrovství světa do Londýna. Očekávání byla velká. Šlo o dokonale sehraný tým, který Československu vybojoval první dvě zlaté medaile v historii. Sportovci byli skvěle připraveni. Odhodlání bylo mimořádné. Jenže hokejisté neodcestovali do Londýna. Estábáci je odvezli do „domečku“. Tam je seřezali. Ve vykonstruovaném procesu je poslali do lágru těžit uran pro sovětské zbraně.
Nevinní hokejisté dostali tresty od osmi měsíců do patnácti let. Nejhůře dopadl legendární brankář Bohumil Modrý, ceněný nejen jako skvělý sportovec, ale i jako vynikající inženýr a charakterní člověk. Komunisté ho po krutém mučení a po těžbě uranu bez jakékoliv ochrany proti záření, propustili v polovině padesátých let. Bohumil Modrý měl vážné zdravotní následky po vystavení radioaktivnímu záření, na které nakonec i zemřel.
Jak ke všemu došlo? O tom, že nikam nepoletí, se reprezentanti dozvěděli 11. března 1950 na letišti. Bolševici se báli, že by známí sportovci zůstali na západě a domů by se už nevrátili. Proto cestu na poslední chvíli zakázali. Hokejisté se sešli v jedné z pražských restaurací o dva dny později, aby zapili žal. V hospodě tvrdě kritizovali komunisty, jenže v lokále seděli i práskači estébáků. Netrvalo dlouho a estébáci hokejisty po krátké potyčce pozatýkali.
Následovaly kruté výslechy ve zmíněném domečku, tedy mučírně, kterou využívali i gestapáci. Po půlroce věznění a bití, bolševici vynesli rozsudek. Za špionáž a velezradu dostalo 11 hokejových osobností celkem 75 let vězení. Nejvyšší, patnáctiletý trest vyfasoval Bohumil Modrý, který v onom březnu 1950 už ani nebyl součástí národního týmu, v době, kdy jeho kamarádi zapíjeli žal, byl navíc na dovolené. Přesto si ho komunisté vybrali jako údajnou hlavu údajného spiknutí. O rok méně, tedy čtrnáct let, dostala další legenda – Augustin Bubník, v onom roce 1950 nejlepší střelec ligy.
Většina odsouzených hokejistů v nejlepším věku kromě trestu vězení dostala i zákaz věnování se hokeji po propuštění. Komunistům šlo o to, aby je zcela zlomili. Pro hokej v Československu šlo o likvidaci první zlaté generace hokejistů, kteří přivezli dvakrát zlato z mistrovství světa a jedno stříbro z olympiády. Víc nestihli. Komunisté je poslali do dolů.
odkaz
