Už nikdy do žiadneho paktu

Ale sme sprosti slovaci.. esteze si mozeme povedat, ze nie jedini...

Tak už je avizováno, že nám opět zdraží cukr a všechny výrobky z něj, včetně alkoholu. Prý za to může počasí, jež ve světě nepřálo úrodě cukrové třtiny. Někdo z nás opět dělá blázny!

Vzpomněl jsem si na časy v hlubokém socialismu, kdy za problémy nesly odpovědnost: jaro, léto, podzim a zima.

Tak za prvé: Byla to EU, která státům nařídila kvóty, které řízeně snižovaly výrobní limity. Dokonce spekulantům poskytla možnost, aby si nechali zaplatit za likvidaci cukrovarů. A představte si ten paradox, že původním argumentem pro tento „osvícený“ dirigismus bylo snížení cen! Aspoň vidíme, jak direktivy EU mají vždy přesně opačný efekt.

Bylo dopředu jasné, že cukrovarnické korporace ve starých členských zemích si koupí cukrovary v těch nových a zabijí tak dvě mouchy jednou ranou. Následným zavíráním původně konkurenčních cukrovarů si zajistily bezstarostnou existenci svých cukrovarnických podniků doma a navíc za to ještě dostaly od EU zaplaceno!

Cukernou „reformu“ starých zemí (EU 15) tak platí zejména nové členské země (EU 25). Když k ní přistoupily, podepsaly se de facto pod jejich „dluh“. A také jsou to především ony, které nesou pouze náklady. Francie, Německo ani Velká Británie se nevzdaly zatím vůbec žádné tuzemské kvóty. Proč taky, když mohou vracet kvóty prostřednictvím Česka, Slovenska, Maďarska, Lotyšska nebo Slovinska.

Mohli jsme to vidět u nás doma, kterak nám francouzsko-britská společnost EASTERN SUGAR spekulativně likviduje naše cikrovarnictví. Jen v letech 2007 až 2008 u nás zavřeli tři cukrovary, což způsobilo, že jsme přestali být soběstační ve výrobě cukru. Nezapomínejme, že jsme byli exportní cukernou velmocí!

Ono to nelikviduje jen cukrovary, ale zcela to zdecimovalo i pěstitele cukrové řepy. A když k tomu připočteme nespravedlivé nižší dotace našim zemědělcům, kteří – na společném trhu! – mají mnohem nižší dotace než třeba ti francouzští, nelze to nazvat jinak než jako tunel vedoucí z EU k našemu národnímu bohatství.

Takovou sabotáž by si nedovolila ani RVHP neblahé paměti. Spekulanti v zahraničí sice zbohatnou, ale že to povede neodvratně k zaostávání EU, jsme mohli zažít už jednou na vlastní kůži – právě jako členská země RVHP. Ten rádoby osvícený dirigismus je pořád stejný, jen má jinou tvář. A také se více krade, takže úpadek bude o to rychlejší.

Jen si vezměme, jak krátká doba stačila, aby se přebytkové komodity staly závislými na importu. Jen blázen by z toho nevyvodil, že důsledkem bude růst cen. Bude to mít dopad nejen na rodinné rozpočty, ale i na celkovou českou obchodní bilanci. A to všechno v době, kdy rostou ceny energií, které akceleruje i protijaderná hysterie valící se k nám rovněž z EU, a v době, kdy hrozí inflace kvůli problémům eurozóny. Už dnes je jasné, že i my budeme platit miliardy jen za neřešitelné řecké dluhy.

Kdyby naši euroservilní politici měli být posuzováni stejně jako statutární organy obchodních společností, zda jednají s péčí řádného hospodáře, museli by být už všichni ve vězení pro dlužníky, ne-li vlastizrádce.

My ostatní se jen můžeme koukat, jak nám místo cukrové řepy roste na polích v lepším případě řepka olejná a v tom horším větrníky nebo solární panely. Všechno z vůle EU a na naše náklady. Čert nám byl tu Unii dlužen!

Ceterum autem censeo Unionem Europaeam esse delendam!

autor: Dušan Streit
zdroj: streit.blog