Úryvek z knihy Xaviera Crementa

...dorota ty si chlap zo 4 cenovej skupiny...krot sa,ved sú tu aj deti...clear, Mojka, atd...

nech si zvykaju! zivot je ... pome na 1. kapitolu

Svého času mi podobné nepříjemnosti šly docela k duhu. ale v poslední době mé. začínají unavovat. Nesnáším prohru - a až dosud jsem téměř nikdy neprohrál. V poslední době se
mi ale zdá, že mi vítězství často vyklouznou z ruky. Jsem z toho zdrcený a vyčerpaný. Přestávám si být jistý, zda stačím na vše, co je potřebné zařídit.
Podle mě se jedná o boj a nic než boj. Vždycky jsem uměl jedině vítězit. V dětství jsem exceloval ve všech obvyklých sportech a hrách. Někdy jsem, pravda, musel trochu švindlovat, ale to k té srandě patřilo. Hrozné rád jsem vyvolával hádky se sourozenci, abych nad nimi mohl vyhrát. Největší triumfy jsem zažíval, kdykoli se mi podařilo přeéůral. rodiče a přimet je, aby dělali přesné lo, co jsem po nich chtěl.
Na střední škole jsem byl v debatním kroužku i ve sportovním mužstvu. Naučil jsem se. jak silou mluveného slova srazit protivníka na kolena i jak překroutit Jeho myšlenky tak. že je ani on sám nepoznal. Ve všem, do čeho jsem se pustil, jsem hledal skrytý trik, který mi umožní vítězit. Miloval jsem úspěch. Stal se skutečným smyslem mého života. Během dospíváni se rozsah ntých úspěchů rozšířil o děvčata. Byl jsem přímo omámen rozkoši z dobývání. Sexy holky, urostlé holky, vysoké holky, podsadité holky - čím těžší kořist
děvče představovalo, tím víc jsem šije přál mít. Pak jsem se vždy přesunul k dalšímu cíli.
Když o tom z odstupu přemýšlím, napadá mé, že moji touhu po vítězstvích zavinilo chování mých starších bratrů ke mně. Měli ze mé legraci, protože jsem byl mladší a drobnější;
proto jsem se vždy snažil překonávat své limity. Neznal jsem nic sladšího než vyniknuti nad staršími bratry. Rozumí se, že S přibývajícím věkem jsem nad nimi vynikal častěji.
Když jsem byl malý a bezbranný, slíbil jsem si, že jim to spočítám - a spočítal jsem!
Myslím, že i náš stařeček chrochtal blahem, kdykoli se mi podařilo vyniknout nad bratry nebo kýmkoliv jiným, kdo byl starší než já. Nejednou jsem zaslechl, jak si .sotva slyšitelným hlasem huhňá: „Jednoho dne bude z tohohle malýho hovinka pořádné velký a smradlavý ****o, úplně jako jeho táta."