Hoď ma hore
prihlásenie:
Registrácia  |  Zabudnuté heslo
tu sa nachádzate: hlavná stránka  rôzne  téma
kategórie:  

Tragická smrť nočného vrátnika

3
reakcií
947
prečítaní
Tému 5. augusta 2010, 12:14 založil Boris.

podobné témy:

názov témy
posledná
reakcií
13. 04. 2009
156
07. 11. 2011
21
07. 08. 2008
95
21. 08. 2017
20
05. 02. 2012
49
 
 


1.
označiť príspevok

Boris muž
   5. 8. 2010, 12:14 avatar
"Pravda provokuje tých, ktorých sa jej nepodarilo konvertovať."
biskup Thomas Wilson

11. júna 2010 sa v zaparkovanom vozidle na parkovisku nákupného strediska v Karolínke (Opole, Poľsko) našla medzi sedadlami zaklinená mŕtvola muža v takom pokročilom štádiu rozkladu, že ho už nebolo možné spoznať. DNA testy neboli jednoznačné v určení totožnosti obete, ale papiere a dokumenty vo vozidle viedli napokon políciu k záveru, že ide o bývalého profesora Dáriusza Ratajczaka, ktorý predtým prednášal dejiny na univerzite v Opole. V čase smrti mal 48 rokov. Rodinní príslušníci neskôr potvrdili, že je to skutočne on. Počas vypočúvania svedkov však niekoľkí z nich polícii povedali, že auto na parkovisku zaparkovali len nedávno a že
Ratajczak tesne pred smrťou plánoval vycestovať do Holandska, kde mal pracovať ako tlmočník.

Pre Dáriusza Ratajczaka začali ťažkosti vtedy, keď v marci 1999 na vlastné náklady vydal publikáciu "Nebezpečné témy". Vytlačili len 320 kusov, ale knižka potvrdzuje úslovie, že "pero má väčšiu moc ako meč". Jeho esej vyvolala zo strany jeho súčasníkov búrku kritiky. Ratajczaka veľmi prekvapilo, keď ho asi mesiac po vydaní publikácie zavolali do redakcie popredného poľského denníka Gazeta Wyborcza, kde mu výsmešne povedali: "Za tú vašu knižku a za stať o holokauste vás udupeme do zeme!"

A to je to, čo redaktor denníka potom aj urobil.
Denník Gazeta Wyborcza začal s osočovacou kampaňou, prenasledovaním a zastrašovaním s cieľom zruinovať jeho život a pripraviť ho o živobytie - a podarilo sa im to lepšie, než by mohli očakávať. Ratajczaka na základe nového zákona o popieraní
holokaustu, ktorý schválili v dôsledku nátlaku židovskej loby, obvinili a i keď súd v konečnom dôsledku oprávnenosť obvinení neuznal, pošpiňovanie, lži a osočovania z médií neprestali ani potom a pokračovali s vytrvalosťou inšpektora Javerta.

Podnietení útokmi z médií, napokon sa aj iní pridali k chórusu, dožadujúceho sa jeho odvolania a funkcie univerzitného profesora.
Riaditeľ múzea v Osviečime ho označil za "nacistu" a hovorca izraelského veľvyslanectva v Poľsku Michael Sobelman verejne vyjadril svoje "prekvapenie", že"taký človek pracuje na poľskej univerzite". A nie je prekvapujúce, že Centrum Simona Wiesenthala sa k tomu chórusu tiež pridalo, obviňujúc Ratajczaka, že je "antisemita", na čo profesor takmer flegmaticky reagoval týmto vyjadrením: "Obvinenie z antisemitizmu sa v súčasnosti stalo čosi ako výnimočne brutálnou zbraňou, ktorú establišment neľútostne používa voči nezávisle zmýšľajúcim ľuďom (zábavné je, že aj proti Židom, napríklad voči profesorovi Israelovi Šahakovi).

Napíš podľa pravdy, že Izrael má ako štát rasistický charakter a bude z teba antisemita. Poukáž na minulé chyby Simona Wiesenthala alebo sa pánovi Adamovi Michnikovi z Gazety Wyborczej vyjadri o jeho denníku nesprávnym spôsobom a je z teba
antisemita. Napíš pár pravdivých slov o všetkých tých Wieseloch, Kosinských alebo o tých niekoľkých anti-poľských austrálskych klamároch židovského pôvodu a bude z teba, samozrejme, antisemita... A tak ďalej, a tak ďalej.

Číra paranoja alebo - a tu sa teraz vrátime k zdroju - dôležitý prvok politickej správnosti."
Ratajczak, ohromený vytrvalosťou útokov voči nemu, ďalej komentuje:
"Čo ma najviac bolí je to, že som sa našiel v skupine historikov, ktorých umlčali. Ale veď sa, prosím vás, pozrite: za posledných 45 rokov sa počet zavraždených Židov v Osviečime-Birkenau znížil zo šiestich miliónov na menej než jeden milión. To je oficiálny údaj. Veru tak; aj keby boli zabili len jedného človeka, to by bola tragédia, ale ako je možné, že niektorí historici sa môžu legitímne zamýšľať nad otázkou počtu zavraždených v holokauste a iní nie? Ako je možné, že niektorým ľuďom sa nedovoľuje skúmať túto tému - aj keby sa mýlili - a pre iných historikov je to možné?" Ratajczak sa po odvolaní z funkcie profesora na univerzite v Opole kvôli obvineniam, že "popiera holokaust", pustil do hľadania nejakej manuálnej práce.

Univerzita ho totiž pred odvolaním z funkcie ponížila tým, že sa musel podrobiť psychiatrickej liečbe len preto, lebo sa zamýšľal nad niektorou zo stránok holokaustu. Kolega mu dokonca poradil odsťahovať sa z Opole a zmeniť si meno. Osočovacia kampaň bola totiž taká neznesiteľná, že aj manželka sa mu odcudzila, čo zničilo jeho manželstvo a kedysi uznávaný profesor sa zrazu dostal do
pozície biedy a nedostatku. Kdekoľvek sa hlásil o prácu, nádejných zamestnávateľov vždy telefonicky zavolali "žltí" novinári a informovali ich, že ide o "popierača holokaustu", preto by jeho najatie predstavovalo pre podnik zlé výhľady. Už malá zmienka stačila, aby jeho prihlášku hodili do smetného koša.

Dáriusz Ratajczak sa týždne pred smrťou premenil len na fantóm svojho bývalého "ja"; rodina, bývalí kolegovia a priatelia ho opustili a stránili sa ho. Znepokojujúca správa o jeho smrti šokovala tradicionálne a vlastenecké organizácie v Poľsku; ich hovorcovia obviňujú tých, čo ho znevážili, že majú na rukách krv nevinného človeka.

Pre nich jeho smrť predstavuje vážnu morálnu dilemu: Má zamýšľanie sa nad holokaustom alebo jeho "popieranie" prirodzene väčšiu cenu, než život nejakej ľudskej bytosti? Čo z hľadiska morálky predstavuje prirodzene väčšiu cenu? Udržiavanie všeobecne prijímanej verzie holokaustu za každú cenu alebo život ľudskej bytosti, ktorej jediným prehrešením bolo, že sa pri hľadaní pravdy venovala historickému výskumu?

Je znepokojivé, že sú tu takí, čo sa nezastavia pred ničím, len aby umlčali všetky nezávislé skúmania historických udalostí, ktoré historici poznajú ako holokaust - fakt, ktorý najlepšie ilustruje reakcia tých, čo podporovali svojvoľné a zlomyseľné prenasledovanie človeka len za to, že uplatňoval svoje Bohom dané právo intelektuálnej slobody.

Tých, čo ho znevážili, sa jeho smrť nijako nedotkla a škodoradostne sa tešia nad jeho zlým koncom, neskrotní vo svojej cynickej nenávisti človeka. Jeden kritik výsmešne komentoval, že "žil na účet svojej manželky a nedokázal si nájsť žiadne lepšie zamestnanie, než čašník a nočný vrátnik. Klamal, musel sa liečiť kvôli mentálnym problémom, viedol mizerný život a skončil mizernou smrťou."

Akoby klamanie, osobná smola a mentálne problémy automaticky každému zaručovali mizernú smrť! Navyše sa zámerne prehliada jeden očividný bod: tento človek bol kedysi zamestnaný na dobrom pracovnom mieste a nanajvýš ho rešpektovali a žiadne mentálne problémy nemal, kým sa nedostavili tí známi obchodníci so zvrhlosťou a osočovaním a nezaťali doňho svoje háky; utiekaním sa k tomuto procesu hanobenia dehumanizujú a zatracujú svoju obeť a vrahov pritom oslavujú a chlácholia.

Polícia označila smrť profesora Ratajczaka za samovraždu, ale skeptici, ktorí možno majú na pamäti nedávne zatknutie zabijaka Mossad, operujúceho v Poľsku, sa pýtajú, ako mohla mŕtvola v pokročilom štádiu rozkladu dojazdiť autom na verejné parkovisko
a zaparkovať tam? Profesor Ratajczak v úvode k svojej knižke "Nebezpečné témy" píše: Písať o poľsko-židovských vzťahoch, to je veľmi nebezpečná aktivita. Zvlášť pre Poliaka, ktorý je presvedčený, že o týchto vzťahoch by sa malo hovoriť pravdivo.

Je ľahké - čo je paradoxné - byť obvinený z extrémneho nacionalizmu, xenofóbie a antisemitizmu. A následky toho sú často smutné: sociálny bojkot (každý má takých priateľov, akých si zaslúži), ocitnutie sa na čiernej listine z dôvodov rasy a
prekazenie publikovania. To na konci značí smrť v povolaní." Žiaľ, "smrť v povolaní" sa premenila na fyzické uhynutie, čo profesor Ratajczak naisto nepredvídal.

Než sa profesor Ratajczak dopustil toho "neodpustiteľného prehrešenia", patril k najbriliantnejším poľským historikom a študenti si ho nesmierne vážili. Zanecháva za sebou manželku a dve osirelé deti. Jeho pohreb usporiadali v tajnosti - bez toho, aby o ňom informovali verejnosť a hovorí sa, že výsledky pitvy ešte len budú k
dispozícii. Čo povedať ako epitaf? Na Dáriusza Ratajczaka sa istotne bude spomínať ako na obeť krutého, neúprosného osudu v rukách krutých, nemilosrdných ľudí, ktorí jeho knihu "Nebezpečné témy" použili na to, aby vrazili klin do jeho truhly. V deň, kedy
Dáriusz Ratajczak zomrel, zomrela v Poľsku aj sloboda prejavu.

JPBellinger, Piotr Bein, Word Press: "The Tragic Death of a Night Porter"
piotrbein.wordpress.com Tento odkaz smeruje mimo DF.sk
Súhlasí Scarlett


2.
označiť príspevok

Boris muž
   5. 8. 2010, 16:42 avatar
Dariusz Ratajczak: Výňatek jednoho z posledních rozhovorů
Dnes v 1:53 | afinabul | Bratia
"Intuitivně jsem cítil, že čelíme nebezpečí nahrazení komunistické cenzury jejím soc-liberálním ekvivalentem. A co víc, předjímal jsem, že výsledkem vítězné invaze politické korektnosti bude otrocká poroba historické vědy politikou."

ZK: Kde, kdy a za jakých okolností problémy poprvé začaly? Byla to ve vzdělávací instituci, nebo se to odehrálo mimo zdi univerzity? Kdo na vás tlačil jako první?

DR: Odpověď na vaši otázku si vyžaduje objasnění řady podrobností, včetně jmen mých "ctihodných pomlouvačů". Nevadilo by mne, kdyby na denní světlo vyšla servilnost, lhaní, a nezdráhám se použít tento výraz - obecné chrapounství, tak typické pro naši politickou elitu a mnoho vědeckých pracovníků.

V r. 1988 jsem začal pracovat ve vzdělávací instituci v Opole, tehdy nazvané Slezská povstalecká pedagogická škola… V první polovině 90. let jsem již měl na univerzitě pevnou pozici. Nebudu se chlubit, když řeknu, že během mých přednášek byla posluchárna vždy plná. Bylo hezké od studentů slyšet, že jsem považován za seriózního historika a vynikajícího řečníka (to nebylo díky mne, ale díky genům zděděným po mém otci, právníkovi), který se nebojí ujmout se věcí, které jsou z pohledu politické korektnosti nebezpečné…

Připravil jsem řadu "nekorektních problematik", které jsem během přednášek procházel. Dovolte mi zmínit aspoň pár z nich: "Vyhladovte krysu, či kriticky o americkém feminismu", "Zednářství včera a dnes", "Společné kořeny hitlerismu a komunismu", "Zaslouží si kolonialismus bezpodmínečného zatracení?", "Historie francouzského Alžíru" a tak dále a tak podobně. Studentům se to velmi líbilo, ale zároveň, a stále častěji, jsem byl volán na kobereček k řediteli Historického institutu, profesoru Stanislawu S. Nicieja (soukromě konzultant mé PhD teze, a později všemocný rektor univerzity v Opole). Říkal mi více méně toto: "K ničemu vás nenutím; máte vynikající poznámky a ceníme si vašich znalostí. Ale musíte útočit právě takto? Vím, že to, co děláte, je založeno na zdrojích, ale neplavte proti proudu, jinak to může skončit špatně."

…Začátek skutečných problémů souvisí samozřejmě s vydáním mé malé novinářské knihy s názvem "Nebezpečné záležitosti" v březnu 1999. Než se dostanu n následkům této publikace, dovolte mi opět učinit několik úvodních poznámek. Během přednášek jsem se více než jednou dotkl tak zvané židovské záležitosti. Bylo to nanejvýš oprávněné, obzvláště v kontextu moderní historie Polska. Když jsem mluvil o funkcích, struktuře sestavě ministerstva veřejné bezpečnosti, zlověstné ubecja, zmínil jsem, že v této instituci je nadměrné zastoupení jedinců židovského původu, obzvláště na rozhodovací úrovni.

Když jsem zmínil případ odporné vraždy syna Boleslawa Piaseckiho, řekl jsem, v souladu s pravdou, že všechny stopy u této vraždy vedly do Izraele. Když jsem nakonec probíral přístup většiny židů k znovuzískání nezávislosti Polska v r. 1918 a jejich chování v letech polsko-bolševické války, jakož i po sovětské invazi 17. září 1939, uvedl jsem, že v žádném případě nelze mluvit o vzoru patriotismu. To popudilo univerzitní vrchnost. Konec pak přišel, pod nějakou záminkou, v r. 1998, kdy byly mé přednášky o nejmodernější historii Polska zkráceny; byly "převedeny" na 19. století.

To příliš nepomohlo, protože židovští ubekové mohli být vždy nahrazeni židovský Litwaky, kteří byli stejně protipolští. Celkově vzato, bylo to pro mne bolestivé, tím více, že jsem, zaprvé, vždy své přednášky zakládal na zdrojích, a zadruhé, židovská problematika nebylo ústředním bodem mého historického zájmu. Samozřejmě že zde bylo z mé strany spousta kritiky, ale toto přesné vystupování neodmyslitelně souvisí s prací, kterou dělám.

V každém případě mne nikdo neobvinil z nechvalně známého antisemitismu. Podobné to bylo v případě několika přednášek věnovaných revizionismu holokoustu, které jsem přednesl na univerzitní půdě v letech 1997/98. Vedení univerzity trochu brblalo, zatímco studenti se o účast prali, protože, možná poprvé v historii polské univerzity, někdo objektivně vyjadřoval názory v tomto prostředí, které je sociální a historickou realitou. V prostředí, dodejme, do kterého patří i židé.

Mimochodem, po těchto přednáškách po mě mnoho studentů, za katedrou, požadovalo jasný přístup k tezím revizionistů. Neustále jsem odpovídal toto: "Pokud si revizionisté myslí, že žádné plynové komory neexistovaly, mýlí se. Pokud si myslí, že během války nezmizelo šest milionů židů, mají pravdu. Pokud uvádí, že holokoust není klíčovou částí mučednictví 20. století, mají pravdu. Jinak bychom pohrdali oběťmi sovětských gulagů, arménskými oběťmi turecké politiky během první světové války, a našimi vlastními krajany, oběťmi německé a sovětské brutality let 1939-45. A co nebozí Tutsijové, zavraždění zešílenými příslušníky kmene Hutu? Lze oběti rozdělovat na lepší a horší?

Jak jsem zmínil, počátkem března 1999 jsem vydal, svým vlastním nákladem o symbolických 320 kusech, knihu NEBEZPEČNÉ ZÁLEŽITOSTI. Učinil jsem to, abych po sobě zanechal, zaznamenal v novinářské formě, některé své univerzitní přednášky. Jedna z podkapitol byla nazvána "Revizionismus holokoustu".

Měsíc se na univerzitě nic nedělo, ačkoliv jsem osobně předal první výtisky rektorovi Nicieja a univerzitní "špičce", s řádným slušným věnováním. O měsíc později jsem byl předvolán nikoliv rektorem, ani ředitelem Historického institutu, ale jedním z redaktorů Gazety Wyborcza, který mě s úšklebkem řekl: "Zadupeme vás za tuto malou knihu, a malou podkapitolu o holokoustu, do země." No, takže tak to začalo. 8. dubna se sešla rada pedagogicko-historické fakulty univerzity v Opole a spontánně" mne odsoudila.

Ve stejné době Gazeta Wyborcza, a další levičácká periodika, osvětimské muzeum, izraelské velvyslanectví, "morální autority", někteří členové Buzekovy vlády, jakož i lidé z okolí prezidenta Kwasniewského (levičáci a pravičáci v jednom šiku), začali s ostrým útokem.

Ředitel osvětimského muzea uvádí, že jsem neonacista. Mluvčí izraelského velvyslanectví Michael Sobelman je překvapen, že "takový člověk pracuje na polské univerzitě" (jasná narážka, aby mne vykopli". Wladyslaw Bartoszewski mne posílá do psychiatrického ústavu, a tak dále a tak podobně. Mezitím vystrašený rektor Nicieja odstává telefonáty od důležitých lidí na ministerstvu národního vzdělávání, "lidé Simona Wiesenthala" a bezpočet dalších ho varují: "Pokud Ratajczaka nevykopnete, vaše škola bude bojkotována, a nedostanete žádné granty." No, takže mne rektor zprostil mých povinností akademického lektora. Takže je to důvěryhodný muž, který je citlivý na směr větru historie (dnes zastává slavnou funkci senátora Polské republiky za SLD).

V dubnu 1999 jsem procházel těžkými časy. Moji ustrašení univerzitní kolegové mi ukázali záda. Přišla chvíle, kdy mne na ulici přestali poznávat. A tak je tomu dodnes. Plivala na mne média. Jako by nestačilo, že jsem byl suspendován, bylo univerzitě "věrchuškou" řečeno, aby mne poslala před akademický soud. Tento soud trval rok a bylo to otevřené zesměšnění spravedlnosti. Během jednání jsem přednesl 2 hodinový projev o svobodě projevu a právu na zpochybňování.

Také jsem se vyjádřil o tezích revizionistů holokoustu, ale univerzitní inkvizice ani nepředstírala, že mne poslouchá. Verdikt byl připraven: disciplinární vyhození z univerzity, s 3letým zákazem práce v učitelské profesi. Měl jsem pouze uspokojení, že jsem intelektuálně odrovnal pány soudce (morálně, i právními znalostmi), a rovněž disciplinárního mluvčího univerzity v Opole profesora Wieslawa Lukaszewskiho, který, po roce vyšetřování, nebyl schopen předložit ani jeden důkaz obžaloby.

Když jsem svému otci ukázal Lukaszewského výrok obžaloby, můj otec mne ujistil, že v porovnání s Lukaszewskim byl Andiei Vyszinski dobrým právníkem. No, ale soukromě je Lukaszewski psycholog, a sestava akademického soudu se skládala z historika středověku, dalšího psychologa, a kněze z teologické fakulty OU. Vskutku, máme dnes zajímavé kněze. Ale aspoň mě potěšil přístup mých studentů. Ti psali rektorovi petice a tisku na moji obranu, a strašně při tom riskovali. Dva z nich byli z univerzity okamžitě vyhozeni.

Když jsem se o tom dozvěděl, zakázal jsem jim jakoukoliv podobnou činnost. S velkou úlevou jsem také přijal morální podporu řady spoluobčanů. Lidé mi neustále telefonovali a povzbuzovali mne. Neobvykle aktivní byli Poláci v USA a Kanadě, kteří zaplavili univerzitu e-maily na moji obranu. Několik dopisů přišlo z Austrálie. Poláci intuitivně cítili, že obludná mašinérie politické korektnosti, fungující jako parní válce, se na mne vrhla. Upadl jsem do dobré společnosti, později doplněné odvážnými vědci (Miroslaw Dakowski, Rafal Broda, Ryszard Bender, Peter Raina atd.), jakož i stejně odvážnými redaktory některých novin. Byl bych šťastným člověkem, pokud bych v té době musel bojovat pouze se zbabělci ze vzdělávacích institucí a jejich veliteli. Ale nic takového.

V květnu 1999 byl můj případ převzat úřadem veřejného státního zástupce, který mne obvinil z porušení článku 55 ustanovení zákona národního vzpomínání. Tento článek, podle vzoru západní Evropy a dalších států, trestá až třemi roky vězení za tak zvané popírání nacistických zločinů.

Tato chabě maskovaná cenzura, která platí v Polsku od 1. ledna 1999, znamená, podle mého názoru, hrob historiografie, protože zakazuje vědecké zpochybňování, bez kterého nedává práce historika smysl. Zákonodárci, inspirovaní "holokaustovým průmyslem", zdá se říkají: "Vše se stalo tak a tak; pokud se pokusíte odchýlit, umlčíme vás." Velmi dobře, říkám, neexistuje nikdo při smyslech, kdo by popíral nacistické zločiny (proti židům; přesně o tom tento přísně etnický zákon je), ale nikdo mi nenamluví, že se to stalo způsobem, jakým si pánové Gross, Wilkomirski a celá banda lhářů pracujících pro holokaustový průmysl (rovněž v Austrálii, kde jich opravdu nedostatek není) přejí.

Samozřejmě, že předmětem vyšetřování státního zástupce a soudu je kniha NEBEZPEČNÉ ZÁLEŽITOSTI, tedy její podkapitola "Revizionismus holokoustu". Mé vysvětlení, že pouze předkládám názory revizionistů, je zdá se marné, a stejně tak mé pokusy předvést svědky obhajoby, experty atd. No, soud ví vše lépe. Již jsem dostal dva rozsudky, ale konec této aféry je v nedohlednu; v současné době čelím 10 měsícům vězení. Vypadá to, jako bych se dotkl něčeho, co způsobuje zuřivost mocných světa, protože, logicky, nikdo neodsoudí někoho na tři roky za zabývání se bezvýznamnými maličkostmi.
zdroj
Súhlasí Scarlett


3.
označiť príspevok

Scarlett žena
   6. 8. 2010, 01:43

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



4.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 8. 2010, 09:27 avatar
zeby skryta totalita?
váš príspevok

Pridávať príspevky môžu iba zaregistrovaní účastníci fóra.

Som zaregistrovaný

nick: heslo:
zostať trvalo prihlásený    
Nie som zaregistrovaný

Vaša prezývka:  

Po zaregistrovaní budete automaticky presmerovaní do tejto témy.

najnovšie príspevky na celom fóre

dnes, 01:35,  Bude skvelé, ak sa naučíš nerobiť rozdiely. Ber si príklad. Múdra myšlienka pre teba.
dnes, 01:30,  Ňo, akurát, že ja mám dušu a rozum a to je to fascinujúce, že pes má od človeka menší...
dnes, 00:56,  Taká buď aj ty, Zuzka.
dnes, 00:47,  ..píše o mojom psovi. .. *03 „Pes je velmi neprozřetelný. Nikdy se nestará o to,...
dnes, 00:23,  Som rád, že ešte ostal v tebe aspoň kúsok človeka, ale dúfam, že to budeš takto robiť...
dnes, 00:22,  Som ľudský až nad mieru, pretože upozorňujem ľudí na negativistu Kasafrana.
dnes, 00:19,  Nebuď nehumánny ťa od Boha prosím preboha.
dnes, 00:11,  Nedovoľte negatívnym ľuďom ako je Kasafran prenajímať si priestor vo vašej hlave!...
dnes, 00:10,  Nedovoľte negatívnym ľuďom ako je Kasafran prenajímať si priestor vo vašej hlave!...
dnes, 00:05,  (2) Mil@níčko, čítaj a dozvieš sa všeličo...
dnes, 00:04,  Už ideš spať?
dnes, 00:03,  Som si čítala niečo o mýte.
dnes, 00:02,  Što tam ďalájet etot kakót ?
dnes, 00:00,  Pompeo v Prahe http://casopisargument.cz/?p=30909
včera, 23:47,  Aj dnes som zaplakal neodvážil som sa pozrieť na neho a povedal som buď milostivý mne...
včera, 23:45,  Prečo práve ja musím takto trpieť ? *28*28
včera, 23:44,  Nechcel by si byť ako ten publikán? ale bil sa v prsia a hovoril: Bože, buď milostivý mne...
včera, 23:43,  Kto poznal POKORU Poznal že nad ňou už len egoizmus fičí Všetko čo nieje s pokorneho...
včera, 23:39,  Byt učiteľom je pekná pocta Ale ak vie byť niekto pokorný spôsobuje Bohu radost
včera, 23:38,  Sa moc smeješ, odplašíš sovy. *21
neprehliadnite
df.sk na Facebooku
vyhľadávanie
 
Falošný priateľ je horší ako nepriateľ, pretože nepriateľovi sa vyhýbaš a priateľovi veríš.
Prevádzkuje df.sk | TOPlist
(70 382 bytes in 0,378 seconds)