Hoď ma hore
prihlásenie:
Registrácia  |  Zabudnuté heslo
tu sa nachádzate: hlavná stránka  rôzne  téma
kategórie:  

Strach - výplod nášho myslenia

86
reakcií
3401
prečítaní
Tému 6. júna 2009, 09:49 založil Boris.

podobné témy:

názov témy
posledná
reakcií
02. 02. 2013
35
30. 01. 2016
106
05. 11. 2014
62
06. 11. 2011
65
 
 


1.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 09:49 avatar
"Poslouchejte prosím. Je to jednoduché, a tak je možné, že vám chytrým to docela unikne."

"Víme, jaký svět je: je to svět ošklivosti, surovosti, násilí, válek, nenávisti, národnostního a třídního rozdělení... A protože víme, jaký svět opravdu je - ne, jaký si myslíme, že by měl být - je naším zájmem, abychom v něm provedli radikální transformaci. K provedení této transformace však musí prodělat lidská mysl obrovskou změnu. A transformace nemůže nastat, je-li zde jakákoli forma strachu." 1. Strach je plodem myšlení

Scházíme se tu, abychom mluvili o vážných věcech. Myslím proto, že bude dobré, když budeme vážní. Musíme čelit mnoha problémům. Abychom se s nimi mohli vypořádat, potřebujeme jistou kvalitu pozornosti. Nejenom v této zemi, ale v celém světě je v mnoha směrech nepořádek, chaos a mizérie. Zdá se, že Západ prosperuje lépe, má však rovněž své problémy, a to v daleko hlubší rovině než jenom v hospodářské nebo společenské. Mladí lidé tam protestují, nechtějí již přijímat model a strukturu společnosti, její tradici a autority.

Když člověk navštěvuje Indii pravidelně každým rokem, pokaždé zde nachází další úpadek, chudobu, necitlivost k lidem, politický útlak, různé kmenové nesváry, hladovky kvůli bezvýznamným a povrchním věcem a celkově ústup od všeho duchovního. Dům hoří, je v něm chaos a bída. A mysl lidí, kteří mají být politickými nebo duchovními vůdci, se zaměstnává nějakými malichernými záležitostmi, které nadto často ještě využívá ke své vlastní exhibici a růstu.

Vidíme-li všechno tohle nejenom jako vnější skutečnosti po hospodářské nebo společenské stránce, ale také vnitřně, nezatíženi vžitou tradicí, přijatými frázemi a normami myšlení, shledáváme zde velký zmatek a rozpory.

Nevíme, co s tím. Neustále hledáme, přecházíme od jedné knihy ke druhé, od jedné filosofie k jiné, od učitele k učiteli. A ve skutečnosti to, co hledáme, není čistota a porozumění své vlastní mysli, ale spíše cesty a prostředky, jak uniknout sami sobě. Takový únik nám nabízejí mnohá světová náboženství a my se spokojujeme s tím, že si s jejich pomocí vytváříme nějaký vhodný a příjemný ústupek. Vidíme-li všechen tento chaos, stále přibývající populaci, necitlivost k ostatním lidem a celé společnosti, ptáme se, jestli je vůbec možné vnést v to nějaký opravdový řád. Ne politický řád - politici nikdy zavést řád nemohou. Ani změna hospodářské struktury nebo jiná ideologie jej nemůže vytvořit. Řád ale potřebujeme.

Zdá se, že problém nás přerůstá. Přelidnění pokračuje tak rychle, že se člověk musí sám sebe ptát: "Co já sám v této mizérii plné hlouposti, násilí a chaosu mohu dělat?" A ptáme-li se: "Co mohu já sám dělat?" dojdeme nevyhnutelně k odpovědi: "Obávám se, že pro změnu struktury společnosti a nastolení řádu mohu udělat jenom velmi málo. A to jak prací na vnějších věcech, tak i sám vnitřně." A tím to končí. Problém si ale žádá daleko hlubší přístup. K tak závažné výzvě se musí každý z nás postavit zodpovědně. Nikoli s myslí podmíněnou tím, že je hinduista, buddhista, muslim nebo křesťan. To vše je již dávno mrtvá minulost. Ohánějí se jí pouze politici, kteří tak využívají neznalosti a pověrčivosti lidí. Porozumíme-li problémům tohoto světa, pak veškerá náboženství, filosofie, svatá písma i předpisy různých duchovních autorit pro nás ztrácejí svůj význam.

Zdá se, že lidé ztratili důvěru v to, čemu dříve věřili. Nechtějí již nikoho následovat. Víte, co to znamená, když lidé házejí na politika při projevu boty a kamení? Nechtějí již, aby jim dále někdo říkal, co mají dělat. Lidé jsou zmatení, zoufalí, ztrápení. Veškeré ideologie, ať už levicové nebo pravicové, nic neřeší. Ideologie jsou hloupé. Jsou bezmocné, jsou-li postaveny před opravdovou skutečnost, před to, co je. Abychom nalezli pravdu, nemůžeme a ani nesmíme se nechat ničím z toho řídit. Autoritu vůdce, knihy, kněze i náboženství můžeme klidně odložit.

Ani k minulosti se nesmíme vracet. Zde se často mluví o kulturním dědictví Indie. Avšak lidé, kteří o něm mluví, většinou moc nepřemýšlejí. Spíše jenom opakují to, co se říká a co si někde přečetli. Je to dobrý způsob, jak konejšit lidi. Na nic z toho se nemusíme ohlížet, můžeme na to zapomenout. Dokonce na to musíme zapomenout, protože naše problémy vyžadují mimořádnou pozornost, hluboké zkoumání a přemýšlení. Ne jenom opakování toho, co někdo řekl, i když to byl velký člověk. Když odložíme všechno to, co bylo a co vlastně způsobilo všechnu tu mizérii, krutost a násilí, čelíme skutečnosti přímo a pozorujeme to, co je. Vnitřně, nejenom vnějším způsobem. Nesnažíme se představovat si "to, co by mělo být". Nějaké "to, co by mělo být" nemá žádný význam.

Všechny revoluce - francouzská, ruská i komunistická - byly uskutečněny s představou, "co by mělo být". Tyto ideologie zavinily smrt miliónů lidí. Dnes jsou lidé již všemi ideologiemi unaveni. A tím, že ztratili ideology i vůdce, nemají nikoho, kdo by jim řekl, co mají dělat. Jsou v tomto světě sami a musí jednat.

Problém je velký, závažný a znepokojuje vás. Jste člověkem, který je sám, bez podpory kohokoli jiného. Musíte uvažovat jasně a jednat bez zmatku. Tak, že se stanete oázou v poušti myšlenek. Víte, co je to oáza? Je to místo s několika málo stromy, vodou, trochou pastvin ve velké poušti, v níž není nic než písek a zmatek. Takovým místem dnes každý z nás musí být. Oázou, v níž jsme svobodní, nezmatení a jsme schopni jednat tak, aby naše jednání nebylo ovlivňováno našimi osobními sklony, temperamentem nebo tlakem různých okolností.

Výzva je tedy závažná a nemůžete na ní odpovědět tak, že od ní utečete. Je před vašimi dveřmi a musíte ji vzít v úvahu. Musíte se podívat kolem. Musíte zjistit, co můžete sami pro sebe dělat. A právě o to se zde společně snažíme. Zdejší řečník vám neporadí, co máte dělat, protože on sám žádnou autoritu neuznává. Tohle je důležité si uvědomit: všechny duchovní autority musíme odložit, vedou jenom ke zmatkům, mizérii a konfliktům. Jenom pošetilci následují druhé.

Odložíme-li autority, můžeme začít pátrat, zkoumat. Zajímá nás svoboda. Ne nějaký určitý druh svobody, ale úplná svoboda pro člověka. Dobře teď poslouchejte. Nepřijímejte, co zde řečník říká, to by nemělo žádný smysl. Ke zkoumání potřebujete mít energii. Nejenom fyzickou, ale i mentální. Mozek musí dobře pracovat a nesmí být otupělý opakováním známých věcí. Energii potřebujeme nejenom k tomu, abychom byli schopni zkoumat, dívat se a jednat, ale také k uskutečnění naší vlastní vnitřní psychologické a duchovní revoluce. Energií mrháme v rozporech. Dokud jsou zde nějaké rozpory - třeba mezi mužem a ženou, manželem a manželkou, mezi dvěma společnostmi či zeměmi - dokud je zde jakýkoli vnitřní nebo vnější konflikt, dochází k plýtvání energií. A energie ve své nejčistší podstatě je tam, kde je svoboda.

Ptáme se, zkoumáme a chceme sami pro sebe zjistit, jak by bylo možné být bez těchto rozporů a konfliktů. Půjdeme do toho společně, budeme se tázat, zkoumat, ne však následovat. Ke zkoumání potřebujeme svobodu. Svoboda zde ale nemůže být, dokud je zde strach. Jsme zatíženi strachem nejen z vnějších věcí, ale i naším vlastním vnitřním strachem. Strachem z vnějších věcí je třeba strach ze ztráty zaměstnání, že nebudeme mít dost jídla, že ztratíme svoje místo, že s námi bude náš šéf špatně jednat... Strach způsobený našimi vlastními vnitřními podněty je strach ze smrti, ze samoty, že nebudeme milováni, strach z nudy, z neúspěchu... Strach je tedy zde a brání nám ve zkoumání našich problémů. Zabraňuje, abychom se od nich osvobodili. Je to strach, co nám brání v hlubším pátrání uvnitř sebe sama.

V těchto našich čtyřech setkáních se snažíme přimět k jednání část lidských stvoření, žijících ve světě plném zmatku a násilí. V této poušti se každý z nás musí stát vlastní oázou. Abychom měli mysl schopnou jít za všechno myšlení a mohli tomu úplně porozumět, musíme být nejdříve osvobození od veškerého strachu. A tak naším základním a prvořadým úkolem je být beze strachu. Víte, co dělá strach? Zatemňuje a otupuje mysl. Ze strachu vzniká násilí. Ze strachu něco uctíváte, aniž byste o tom více věděli. Vytváříte si k tomu různé myšlenkové systémy, názory, představy.

Jako první je zde fyzický strach, což je vlastně zvířecí reakce. Mnohé jsme zdědili od zvířat, třeba velkou část našeho mozku. To není teorie, ale vědecky potvrzený fakt. Zvířata jsou násilná, stejně tak lidé. Zvířata mají různé chtíče - chtějí být chována a laskána jako miláčci, vyhledávají pohodlí. Stejně tak lidé. Zvířata jsou ziskuchtivá a soutěží mezi sebou, stejně tak lidé. Zvířata žijí ve skupinách, stejně tak lidé jsou rádi spolu. Zvířata mají společenskou strukturu, stejně tak lidé. Mohli bychom jít ještě do dalších podrobností. Stačí ale, že vidíme, že je v nás stále ještě velký kus zvířete.

Ptáme se, zda je možné se od tohoto zvířecího oprostit a zda je možné v tom jít ještě dále: zbavit se podmíněnosti společností a kulturou, v níž jsme vyrostli. Musíme se na to však nejenom ptát slovy, ale skutečně to nalézt. A aby bylo možné přijít na něco z úplně jiné dimenze, je nutné být beze strachu.

Je rovněž zřejmé, že pud sebezáchovy není strach. Potřebujeme potravu, ošacení a přístřeší. Tyto potřeby má každý z nás. Politika není schopna je vyřešit. Rozdělila svět na jednotlivé země, z nichž každá má svoji samostatnou vládu, armádu a je zatěžována svými vlastními národnostními problémy. Nacionalistický duch a náboženské víry oddělily lidi od sebe a postavily člověka proti člověku. Není tak těžké vidět, proč k tomu došlo. Všichni se totiž rádi držíme na své vlastní malé louži.

Přitom jediným politickým problémem je vlastně dosažení lidské jednoty. A té není možné dosáhnout, dokud lpíte na své národnosti, na povrchním dělení podle národností. Všechno je to tak dětinské. Když dům hoří, nebudete mluvit o člověku, který nosí vodu, nebudete mluvit o barvě vlasů toho, kdo dům zapálil, ale nosíte vodu.

Člověk tedy musí být beze strachu. Dosáhnout toho je ale opravdový problém. Většina z nás si je vědoma toho, že se bojíme, nejsme si ale přesně vědomi čeho. A jsme-li si toho vědomi, nevíme, co bychom s tím mohli dělat. A tak od toho utečeme. Rozumíte? Utíkáme pryč od toho, co jsme, což je strach. A to, k čemu utíkáme, strach ještě zvyšuje. Vytvořili jsme si svět úniků. A tak si člověk musí uvědomit nejenom strachy, jež má, ale i síť, kterou si vytvořil a po níž se snaží od nich unikat.

Jak vzniká strach? Něčeho se obáváte - smrti, zítřka, ztráty zaměstnání, nemoci, manžela nebo manželky... Bojím se zítřka, toho, co se může stát. Bojím se smrti; je sice ještě daleko, ale bojím se jí. Strach existuje vždy ve vztahu k něčemu. Jinak to není strach. Člověk se obává toho, co bylo, je nebo teprve bude. Co je tedy příčinou strachu? Není to myšlení? Myslím na to, že bych mohl zítra ztratit svoji práci, a obávám se toho. Mohl bych umřít a já umřít nechci. Žil jsem sice nepořádný, neřestný, surový život bez citu, ale stejně umřít nechci. Myšlení vytváří budoucnost v podobě smrti a já se jí bojím.

Rozumíte tomu? Nepřijímejte, prosím, jenom slova, ale opravdu poslouchejte. Je to váš problém. Strach je váš každodenní problém, ať už bdíte anebo spíte. Musíte ho vyřešit sami. Žádné mantry, žádné meditace, žádný bůh, žádný kněz, žádná vláda, žádný psychoanalytik, nikdo to za vás nevyřeší. Musíte tomu porozumět a dostat se za to. A proto, prosím, poslouchejte. Ne ale vychytrale, tak, že si budete říkat: "Budu poslouchat a porovnávat to, co říká, s tím, co již vím, nebo s tím, co již říkal." V takovém případě neposloucháte. Musíte dát do poslechu plnou pozornost. Pozorní můžete být jenom tehdy, je-li ve vašem vztahu k věci zaujetí, láska. Emocionální zaujetí problémem znamená, že jej vyřešit chcete. Vyřešíte-li jej, stanete se svobodným člověkem, lidskou bytostí, která může vytvořit oázu v tomto upadajícím světě.

Strach je tedy plodem myšlení. Myslím na to, že jsem ztratil zaměstnání nebo že bych je mohl ztratit a myšlení vytváří strach. Myšlení se tak promítá v čase, protože myšlení je čas. Myslím na nemoc, kterou jsem prodělal; nemám rád bolest a bojím se, že se může opět vrátit. Zažil jsem bolest; strach z bolesti vzniká tak, že přemýšlím o tom, že bych ji již nechtěl zažít znovu.

Strach je velmi těsně svázán s potěšením. Potěšení řídí jednání většiny z nás. Potěšení je součástí myšlení a stejně jako pro zvířata, je pro nás nanejvýš důležité. Myslím-li na něco, co mi přináší potěšení, tak potěšení vzrůstá. Není to tak? Nevšimli jste si toho? Něco vás potěšilo -- krásný západ slunce nebo sex - a myslíte na to. Přemýšlení o tom potěšení zvyšuje, stejně jako přemýšlení o bolesti způsobuje strach. Myšlení tedy vytváří potěšení i strach. Je odpovědné za naši touhu po potěšení i po jeho udržení. Porozumíme-li tomu, vidíme to jako opravdový fakt.

Ptáme se, zda je možné na potěšení nebo na bolest nemyslet a zda je možné nechat pracovat myšlení jenom tehdy, když je to potřebné. Dobře teď poslouchejte. Myšlení je pro nás velmi důležité. Je to náš jediný nástroj. Vychází z paměti. Paměť je výsledkem času - zdědili jsme ji od zvířat a dále sami rozvíjeli. Jsou to nashromážděné zážitky, znalosti, vše, co kdy bylo. A myšlení je vlastně reakce na všechny tyto věci přicházející z paměti.

Někdy je myšlení samozřejmě nezbytné. Když jste ve svém zaměstnání, v kanceláři, musíte myslet, jinak byste nebyli schopni pracovat. Nemohli byste mluvit, psát ani dojít do práce. Zde musí myšlení pracovat. Musí však pracovat přesně a neosobně, nesmí být ovlivněno našimi vlastními sklony a tendencemi. Problém je v tom, že myšlení psychologicky promítá samo sebe do budoucnosti nebo do minulosti, a vytváří tak, jak jsme říkali, potěšení i strach. Tento proces otupuje mysl a ochromuje jednání. Je tedy možné ukončit takové myšlení o minulosti a budoucnosti založené na snaze o vlastní ochranu?

Mysl může vytvořit i přemoci strach. Přemoci strach znamená zvládnout jej, řídit a potlačit, přeměnit jej na něco jiného. Není v tom však tření? Když se bojím, říkám si: "Musím to zvládnout, musím jít za to, musím od toho utéct." Není v tom konflikt? Konflikt spotřebovává energii. Avšak v případě, že porozumím, jak strach vzniká, mohu si s ním poradit. Vím, jakým způsobem myšlení strach vytváří, a sám sebe se zeptám: "Je možné tento proces zastavit tak, aby se strach dále nerozvíjel?" Dále se zeptám: "Proč myslím na budoucnost? Proč myslím na minulost - na včerejší potěšení nebo na bolest?"

Jednou z vlastností myšlení je, že pracuje neustále, stále je něčím zaměstnáno, stejně jako je zaměstnána hospodyně přemýšlením o jídle, o dětech, o mytí nádobí. Vezměte jí toto zaměstnání a bude nešťastná, ztracená, bude se cítit nepříjemně, osaměle. Nebo vezměte boha člověku, který ho uctívá a je jím zaměstnán. Bude úplně ztracený. Myšlení tedy musí být neustále zaměstnáno tím nebo oním, buď sebou, nebo politikou, či snahou, jak změnit svět nebo nějakou ideologii... Většina z nás chce být něčím zaměstnána, jinak bychom se cítili osamělí a ztracení, nevěděli bychom, co máme dělat. Byli bychom konfrontováni s tím, jací vlastně jsme. Rozumíte? Jste-li tedy něčím zaměstnáni, je zaměstnáno myšlení, a brání vám tak podívat se na sebe samého takového, jaký opravdu jste.

Zajímá nás, jak změnit svět a společenský řád. Nezajímají nás náboženské víry a dogmata, pověry a rituály, nýbrž co je to opravdová duchovnost. Abychom byli schopni to zjistit, musíme být beze strachu. Víme, že myšlení plodí strach a že musí být stále něčím zaměstnáno, jinak se cítí ztraceno. Jedním z důvodů, proč jsme zaměstnáni bohem, sociální reformou, tím nebo oním anebo ještě něčím jiným, je, že se vnitřně bojíme být osamělí, vnitřně se obáváme být prázdní. Víme, jaký svět je: je to svět ošklivosti, surovosti, násilí, válek, nenávisti, národnostního a třídního rozdělení... A protože víme, jaký svět opravdu je - ne, jaký si myslíme, že by měl být - je naším zájmem, abychom v něm provedli radikální transformaci. K provedení této transformace však musí prodělat lidská mysl obrovskou změnu. A transformace nemůže nastat, je-li zde jakákoli forma strachu.

A tak se člověk ptá: "Je možné, aby myšlení skončilo, a člověk přitom žil plnohodnotným životem?" Všimli jste si někdy, že když vnímáte úplně, když věnujete něčemu svoji plnou pozornost, není zde žádný pozorovatel ani přemýšlející a není zde ani žádný střed, z něhož pozorujete? Udělejte to někdy, uplatněte svoji pozornost úplně - ale pozornost, nikoli "soustředění". Soustředění je nejabsurdnější forma myšlení a ovládne ji každý školák. To, o čem zde mluvíme, je "pozornost" - dát něčemu pozornost. Pokud nyní posloucháte celou svojí bytostí, svojí myslí, svým rozumem, svými nervy, s veškerou svojí energií - aniž byste přijímali, odmítali nebo srovnávali, ale posloucháte s úplnou svojí pozorností --, je zde nějaký subjekt, jenž poslouchá a pozoruje? Zjistíte, že zde není vůbec žádný pozorovatel. Když se díváte třeba na strom, dívejte se s plnou pozorností. Je zde tolik stromů, dívejte se na ně. Slyšíte-li hlasy vran, když jdete večer spát, naslouchejte jim plně. Neříkejte: "Ty hlasy se mi líbí," nebo "ty hlasy se mi nelíbí." Naslouchejte jim svým srdcem, svojí myslí, svým rozumem, svými nervy, úplně. Stejně tak se dívejte na strom, bez účasti myšlení. To znamená, že mezi pozorovatelem a tím, co pozoruje, není žádný prostor, žádný předěl. Věnujete-li tomu takto svoji plnou a celistvou pozornost, není zde vůbec žádný pozorovatel. A protože pozorovatel je středem myšlení, je to právě on, kdo vytváří strach. Je >já<, je ego, pozorovatel je cenzor. Není-li zde myšlení, není zde ani pozorovatel. Tento stav není prázdný stav. Chce to hodně se dotazovat a nikdy nic nepřijímat.

Přijímáte celý svůj život. Tradici, rodinu, přijímáte společnost takovou, jaká je. Jste jenom jedinec, který říká "ano". Nikdy neříkáte "ne" žádné z těchto věcí. A když řeknete "ne", je to jenom revolta. A revolta vytváří svůj vlastní model, který se pak stane zvykem, tradicí. Když ale rozumíte společenské struktuře jako celku, vidíte, že je založena na konfliktech, na soutěžení, na bezohledném prosazování sebe za každou cenu: ve jménu boha, ve jménu země, míru...

Stav beze strachu tedy umožňuje plnou pozornost. Až vás příště přepadne strach - z toho, že se něco stane, nebo z toho, že se něco zase může stát - věnujte tomu plnou pozornost, neutíkejte od toho pryč, nesnažte se to změnit, nesnažte se to ovládnout, nesnažte se to potlačit. Buďte s tím úplně ztotožněni, celým svým bytím. Uvidíte, že pak zde není žádný pozorovatel, a není tu proto ani vůbec žádný strach.

Jedním z našich běžných omylů je, že strach vzniká působením našeho podvědomí a že hluboce zakořeněné věci v podvědomí mohou způsobovat různé druhy strachu. Rozumíte? Veškeré vědomí má své omezení. Máme-li vykročit za meze vědomého a podmíněného subjektu, není dobré oddělovat "vědomí" a "podvědomí". Existuje jenom pole vědomí, a jestliže uplatníte svoji pozornost v nějakém okamžiku úplně, setřete všechno jak z omezeného vědomí, tak i z podvědomí.

Pozornost nemůže být pěstována. Nemůžete ji získat žádnou metodou, systémem ani cvičením. Používáte-li totiž nějakou metodu k tomu, abyste dosáhli pozornosti, pěstujete tím spíše opak pozornosti. Snažíte se o kultivaci pozornosti ve stavu, v němž pozorní nejste. Sledujete-li nějaký systém nebo metodu, co vlastně děláte? Podle nějakého zvyku něco mechanicky opakujete, čímž nebystříte, ale spíše otupujete mysl. Zatímco dáte-li skutečnosti pozornost vteřinu nebo minutu úplně, uvidíte, že pozornost tohoto okamžiku s sebou odnáší to, čeho se obáváte. Pozorovatel splyne s tím, co pozoruje. Aby však mohl jít člověk do této věci hlouběji a porozuměl jí, musí zkoumat problematiku prostoru a času v celku.

Naše potíž je v tom, že jsme natolik podmíněni, že se vlastně nikdy nedíváme, nedotazujeme, nepochybujeme. Na všechno odpovídáme >ano< a bereme všechno, co se nám předkládá. Současná krize si však žádá, abychom nikoho nenásledovali. Není-li vaše mysl čistá a jasná, nemůžete nikoho následovat, protože byste ho následovali ze stavu svého zmatku. Vidíte-li skutečnost jasně, nikdy nebudete nikoho následovat. A následujete-li někoho ve zmatku, vytváříte jenom další zmatek. A tak to, co musíte udělat nejdříve, je zastavit se, dívat se, dotazovat se a naslouchat.

Tato země má naneštěstí velmi dávnou takzvanou kulturu. "Kultura" je velmi dobré slovo. Bylo ale zneváženo politiky a lidmi, kteří o něm nepřemýšleli nebo nebyli schopni říci něco originálnějšího. Používali slovo "kultura" a zakryli tím, že je žádné vhodnější nenapadlo. K vytvoření nové kultury je třeba růst, kvést, nezůstávat na místě. A s tím musí začít každý sám u sebe. Jste plodem kultury s dávnou tradicí Indie, kultury s mnoha povrchnostmi, strachem, náboženskými, sociálními i jazykovými rozdíly. Jste částí toho všeho, jste tím, nejste od toho odděleni. Jakmile věnujete svoji plnou pozornost tomu, co jste, a to si uvědomíte, okamžitě z toho vystoupíte. Jste tím zcela osvobozeni od minulosti. Uplatníte-li plnou pozornost a uvědomíte-li si svoji podmíněnost, minulost od vás zcela přirozeně odstoupí. Ne v důsledku vůle, nějaké reakce nebo zvyku, jenom tím, že uplatníte pozornost.

Většina z nás však prochází životem bez této pozornosti. Málokdy jsme opravdu pozorní. A když jsme, reagujeme stejně naučeným způsobem pod vlivem nějaké podmíněnosti, například hinduismem, buddhismem nebo komunismem. Taková reakce vytváří jenom další podmíněnost a další pouto. Budete-li si ale své podmíněnosti vědomi - jenom vědomi - a budete-li jí věnovat trochu pozornosti, zjistíte, že vaše mysl již není dále rozdělena na oblast vědomí a podvědomí. Nebude se již stále toulat a bude opravdu citlivá. Jenom citlivá mysl může být tichá. Takového klidu nemůže dosáhnout mysl, znásilňovaná nějakým procesem, kterým ji chceme ovládnout, například mučivým opakováním manter, nazývaným meditace. Meditace je něco zcela jiného, k tomu se ještě dostaneme.

Říkali jsme, že je-li v mysli strach, nemůže zde být láska. Lepší svět není možné vytvořit bez lásky. Bez lásky nemůže být žádná oáza. Vytvořili jste společenskou strukturu a jste v ní chyceni. K tomu, abyste se z ní mohli dostat - a musíte se z ní dostat úplně --, musíte rozumět sami sobě, opravdu chápat, jací vlastně jste. Z tohoto pochopení pak vyjde jednání. Pak si najdete jinou životní cestu. Nekonformní cestu, která nic neopakuje a nenapodobuje. Skutečně svobodný život, který otevírá dveře něčemu, co je za vším myšlením.

(První přednáška Jiddu Krishnamurtiho v Bombaji, 1967)


2.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 09:52 avatar
Přijímáte celý svůj život. Tradici, rodinu, přijímáte společnost takovou, jaká je. Jste jenom jedinec, který říká "ano". Nikdy neříkáte "ne" žádné z těchto věcí. A když řeknete "ne", je to jenom revolta. A revolta vytváří svůj vlastní model, který se pak stane zvykem, tradicí. Když ale rozumíte společenské struktuře jako celku, vidíte, že je založena na konfliktech, na soutěžení, na bezohledném prosazování sebe za každou cenu: ve jménu boha, ve jménu země, míru...

Stav beze strachu tedy umožňuje plnou pozornost. Až vás příště přepadne strach - z toho, že se něco stane, nebo z toho, že se něco zase může stát - věnujte tomu plnou pozornost, neutíkejte od toho pryč, nesnažte se to změnit, nesnažte se to ovládnout, nesnažte se to potlačit. Buďte s tím úplně ztotožněni, celým svým bytím. Uvidíte, že pak zde není žádný pozorovatel, a není tu proto ani vůbec žádný strach.

Jedním z našich běžných omylů je, že strach vzniká působením našeho podvědomí a že hluboce zakořeněné věci v podvědomí mohou způsobovat různé druhy strachu. Rozumíte? Veškeré vědomí má své omezení. Máme-li vykročit za meze vědomého a podmíněného subjektu, není dobré oddělovat "vědomí" a "podvědomí". Existuje jenom pole vědomí, a jestliže uplatníte svoji pozornost v nějakém okamžiku úplně, setřete všechno jak z omezeného vědomí, tak i z podvědomí.

Pozornost nemůže být pěstována. Nemůžete ji získat žádnou metodou, systémem ani cvičením. Používáte-li totiž nějakou metodu k tomu, abyste dosáhli pozornosti, pěstujete tím spíše opak pozornosti. Snažíte se o kultivaci pozornosti ve stavu, v němž pozorní nejste. Sledujete-li nějaký systém nebo metodu, co vlastně děláte? Podle nějakého zvyku něco mechanicky opakujete, čímž nebystříte, ale spíše otupujete mysl. Zatímco dáte-li skutečnosti pozornost vteřinu nebo minutu úplně, uvidíte, že pozornost tohoto okamžiku s sebou odnáší to, čeho se obáváte. Pozorovatel splyne s tím, co pozoruje. Aby však mohl jít člověk do této věci hlouběji a porozuměl jí, musí zkoumat problematiku prostoru a času v celku.

Naše potíž je v tom, že jsme natolik podmíněni, že se vlastně nikdy nedíváme, nedotazujeme, nepochybujeme. Na všechno odpovídáme >ano< a bereme všechno, co se nám předkládá. Současná krize si však žádá, abychom nikoho nenásledovali. Není-li vaše mysl čistá a jasná, nemůžete nikoho následovat, protože byste ho následovali ze stavu svého zmatku. Vidíte-li skutečnost jasně, nikdy nebudete nikoho následovat. A následujete-li někoho ve zmatku, vytváříte jenom další zmatek. A tak to, co musíte udělat nejdříve, je zastavit se, dívat se, dotazovat se a naslouchat.

Tato země má naneštěstí velmi dávnou takzvanou kulturu. "Kultura" je velmi dobré slovo. Bylo ale zneváženo politiky a lidmi, kteří o něm nepřemýšleli nebo nebyli schopni říci něco originálnějšího. Používali slovo "kultura" a zakryli tím, že je žádné vhodnější nenapadlo. K vytvoření nové kultury je třeba růst, kvést, nezůstávat na místě. A s tím musí začít každý sám u sebe. Jste plodem kultury s dávnou tradicí Indie, kultury s mnoha povrchnostmi, strachem, náboženskými, sociálními i jazykovými rozdíly. Jste částí toho všeho, jste tím, nejste od toho odděleni. Jakmile věnujete svoji plnou pozornost tomu, co jste, a to si uvědomíte, okamžitě z toho vystoupíte. Jste tím zcela osvobozeni od minulosti. Uplatníte-li plnou pozornost a uvědomíte-li si svoji podmíněnost, minulost od vás zcela přirozeně odstoupí. Ne v důsledku vůle, nějaké reakce nebo zvyku, jenom tím, že uplatníte pozornost.

Většina z nás však prochází životem bez této pozornosti. Málokdy jsme opravdu pozorní. A když jsme, reagujeme stejně naučeným způsobem pod vlivem nějaké podmíněnosti, například hinduismem, buddhismem nebo komunismem. Taková reakce vytváří jenom další podmíněnost a další pouto. Budete-li si ale své podmíněnosti vědomi - jenom vědomi - a budete-li jí věnovat trochu pozornosti, zjistíte, že vaše mysl již není dále rozdělena na oblast vědomí a podvědomí. Nebude se již stále toulat a bude opravdu citlivá. Jenom citlivá mysl může být tichá. Takového klidu nemůže dosáhnout mysl, znásilňovaná nějakým procesem, kterým ji chceme ovládnout, například mučivým opakováním manter, nazývaným meditace. Meditace je něco zcela jiného, k tomu se ještě dostaneme.

Říkali jsme, že je-li v mysli strach, nemůže zde být láska. Lepší svět není možné vytvořit bez lásky. Bez lásky nemůže být žádná oáza. Vytvořili jste společenskou strukturu a jste v ní chyceni. K tomu, abyste se z ní mohli dostat - a musíte se z ní dostat úplně --, musíte rozumět sami sobě, opravdu chápat, jací vlastně jste. Z tohoto pochopení pak vyjde jednání. Pak si najdete jinou životní cestu. Nekonformní cestu, která nic neopakuje a nenapodobuje. Skutečně svobodný život, který otevírá dveře něčemu, co je za vším myšlením.

(První přednáška Jiddu Krishnamurtiho v Bombaji, 1967)


3.
označiť príspevok

A-čko muž
   6. 6. 2009, 10:24 avatar
Nech povedal čokolvek, i tak človek -aj keď pochopí kym je nasleduje príkladu velkych osobností, alebo ak je duchovne založený, tak nasleduje príkladu velkych duší či Bohov . A v identifikacii i tak objaví len seba-možno si iba povie , že je jeho reinkarnaciou a požije si v iluzii vlastnej vynimočnosti.Skutočne poznat a pochopit že telo je telo a ja som ja , je naozaj vrcholcom-a nejak mi to v slovach Krishnamurtiho chyba .Pochopit , že telo prežíva strach a to len do tej doby pokial si neuvedomí že nie je telom ale vecným Ja-i ked obyvatelom tela , ktore mu umoznuje vnímat nejaku tu hmotnu realitu . Takisto nase Ja moze byt obyvatelom duse a vnímat dusevnu realitu a dokonca može byt i obyvatelom duchovneho tela , ktoré sa poklada za najdokonalejsie spomedzi vsetkych, kedze i ono samo dokáže byt obyvatelom hmoty ,ale i dusí . Ja je Ja a niet vyssieho Boha i ked to jediné Ja je roztrusené v roznych prejavoch roznych tvaroch, ktore su iba sposobmi sebareflexie prejavenych vecí..No a toto poznanie nepozna strach, lebo vsetci sa boja jeho .


4.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 10:48 avatar
Acko povedz rovno, ze Jiddu vie prd a ty vies vsetko  
Hned v uvode je jedna (aspon podla mna) az extremne mudra veta
"Poslouchejte prosím. Je to jednoduché, a tak je možné, že vám chytrým to docela unikne."
O com Jiddu rozprava je skutocne velmi jednoduche.
To o co sa snazi, je v cloveku vyvolat kontrolu nad samim sebou. Ono cele by sa to dalo zhrnut do par viet, ale tie by nenaberali na vaznosti a ostali by ignorovane. Clovek by mal analizovat sameho seba. Iba tak moze predchadzat neziaducim reakciam seba sameho. Casto nieco urobime a neskor zistime, ze sme sa zachovali ako kreteni, ale aby sme to napravili, tak k tomu casto chyba spominana odvaha resp. vladne strach z dalsich reakcii toho co sme posrali. Obycajny sedliacky rozum vie vzdy kazdemu zodpovedat na otazky spravania sa a prisposobovania sa v spolocnosti ci uz manzelky, deti, priatelov, alebo pracovneho kolektivu.... Vedy nam davaju odpovede vo vyvoji vonkajsieho sveta, ale nas vnutorny svet sa riadi tym takzvanym "sedliackym rozumom" da sa tomu povedat aj kodex. Predovsetkym strach zo zmeny je vseobecny problem.


5.
označiť príspevok

A-čko muž
   6. 6. 2009, 11:04 avatar
Boris držím sa iba toho, čo povedal Krishna, a je to v rozpore s tým , čo tvrdí tiež Krishna-ale Jiddu. Krishna povedal, že v pravde vidí ten, kto vidí, že všetky veci robí hmotna príroda . A s tým môže zas len ona niečo narobit. Ja som nepriamo povedal, že starch je prejavom hmoty a poznanie o tom, že ja nie som hmota , ale som JA ,ktoré može byt aj hmotou, aj dusou, aj duchom, aj neviem čím, zbavuje človeka strachu. Strach je len prežitok hmoty a jej zivych struktur a nie tzv. JA , alebo Atma´, aj keď Ja sa dokaže stotoznit aj s hmotou a tým prežit a precitit jej strach.Ale je to strach vlastneho JA ,alebo strach toho v com si umiestnený ???


6.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 11:10 avatar
Acko drzis sa toho, co niekto povedal.
Tiez si myslim, ze strach je prejavom hmoty, ale ta je sucastou naseho zivota. Prekonat strach z hmoty je pre nas realne, prekonat hmotu myslim si ze nie. Mozme s nou narabat, nie prekonat. Pekoname mozno v dalsej etape existencie.


7.
označiť príspevok

A-čko muž
   6. 6. 2009, 11:14 avatar
No vidís , clovek napísal dlhy proslov a nedozvedel som sa vobec nič ,ako so strachom nalozit . Dovod Jiddu nemal ani paru . Vnímal svoj stav, ale samotny strach nechapal. Povedz kto ho chape ?


8.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 11:25 avatar
Acko preco si myslis, ze sa strach z hmoty sa neda prekonat ? Ved ho ludia prekonavaju kazdy den. Niekto viac niekto menej, niekto vobec a niekto uplne. Niektori stari ludia hovoria pred smrtou, ze z nej strach uz prekonali a su pripraveni co znamena, ze prekonali uplne strach z hmoty. Viem, ze stary clovek to vnima inak a uvedomuje si realne bliziaci sa cas odchodu, takze nastava uz ista benevolencia, ale tento strach pekonavaju aj mladi ludia no casto v inom zmysle. Ludia, ktori otvorene idu proti prudu prekonavaju strach z moznych postihov systemom a spolocnostou prekonavaju strach z hmoty. Konaju z presvedcenia vlastneho JA a neobavaju sa z dopadov hmotneho sveta na ich hmotnu stranku lebo vedia, ze ich JA je v tomto smere nedotknutelne.


9.
označiť príspevok

A-čko muž
   6. 6. 2009, 11:38 avatar
Ale nemyslel som strach z hmoty . Hmota telo, oddelenost ma strach .Strach je nastrojom hmoty ako nutit to duchovne v nej spajat sa s inymi a umoznovat egu hmoty odrazajucemu sa v tom duchovnom prežit preto, lebo to s rozkladom hm. tela neumiera . Nase vlastne Ja ,je nad týmto všetkym, su to hračky prírody aj to duchovne je hranie sa prírody .Pochopenie, že ty ako Vedomie o sebe samom si Ja , a to Ja stojí i nad tým, je krokom ,ako sa tým JA stat .


10.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 11:42 avatar
tak potom nerozumiem co si mi vlastne chcel povedat  


18.
označiť príspevok

A-čko muž
   6. 6. 2009, 18:11 avatar
Boris , nerozumieš ? Ok, ak mi v stručnosti povieš par vetami čo Jiddu chcel povedať , odpoviem ti aj ja .


20.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 18:19 avatar
Acko, no uz som to musel aj Petrane  
takze zhruba: prekonaj strach spoznanim seba sameho, pozoruj priciny vlastneho spravania, pocuvaj-prijimaj informacie neskreslene bez predsudkov a naucenych "pravd" iba tak budes schopny vidiet svet taky, aky skutocne je. Ak toto dokazes, co nieje jednoduche.. prekonas svoj strach.


21.
označiť príspevok

A-čko muž
   6. 6. 2009, 18:27 avatar
Mohol by som povedať ze strach nemam ,aby som ta zdvihol zo stolicky , ale od kedy mam dieta tak ho mam. Iny strach je otazkou iba mojho prístupu k vyssím silam. tak to vnímam. Ja sa vzdy v"duchu" poradím, pohladam suvislosti a najdem príciny zla v podobe strachu a nejdem aj kompromis so zlom a so svojím obmedzením. Zatial to ide a to co ma sprevádza a učí ma,tak to ma v tomto nikdy nesklamalo, aj ked v tom co robí s inymi ludmi ano .Ale skor ide o slobodnu volu a tvrdohlavost a tak tolerujem volu blaznov . Vieš , že jedno z prvych slov ktore zaznelo v raji ,ked bola Eva zvadzana prestupit zakaz bolo :Neboj sa ! Tak treba byt opatrný, lebo aj strach ma miesto v zivote ludí. A dolezita je jedina vec a tou je miera , resp. pomer vecí ku sebe .Dalej nemam co povedat . Zas len mrtvi su velký a živych slovo je len opakovaním slov mrtvol . Kto žije slova mrtvych v živych ludoch, alebo ty co zijes ?


22.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 18:36 avatar
Acko ja slovom mrtvych nezijem, ale viem si zobrat co potrebujem.
Ja verim, ze ty si ten strach, ktory jiddu opisuje prekonal davno.. mozno nie uplne a dokonale, ale lad si prelomil urcite. Inak by si nemal niektore nazory take ake mas. To je len moj nazor.
Inak mat strach o dieta ci o rodinu vseobecne a podobne si myslim, ze je uplne samozrejme a normalne. Iny strach musi byt prekonany a to dokazat sa pozerat realite priamo do oci nech je akokolvek kruta neodvratit zrak a postavit sa jej a tym tiez postavit sa sebe samemu.


23.
označiť príspevok

A-čko muž
   6. 6. 2009, 18:48 avatar
Jaj a tou poslednou otazkou som ta chcel ina cpodpichnut ,ale faktom, je že je nutne kopírovat to co bolo a brat to co este ma co povedat aj dobe v ktorej zijeme . Ale i tak vidím len jedinu vec o tou su peniaze ani nepoznam nic ine co by malo význam ,až tak hlboko sme klesli ku svojmu koncu-myslím ludstvo. A ked sa nato pozries hocijako o nic ine nikdy ani nešlo .


24.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 18:57 avatar
Ved prave peniaze. To je dalsi strach. Ludia maju strach z pomyslenia, ze by boli bez nich. Ja uprimne na ne kaslem uz dlho.. beriem ich tak, ze boli a budu a jedine co mi daju je obziva tam to zhaslo. nemam k nim vztah aj ked viem ze ich momentalne potrebujem. Mam radsej material ako peniaz ak rozumies co tym myslim.
Ja som zvedavy co bude. V poslednych rokoch sa svet meni aj myslenim vela ludi. Je to vidiet vsade... ci v amerike, francuzsku, alebo v indii. Vela ludi sa prejavuje pohorsujuco o stave naseho sveta a snazia sa vymyslat sposoby ako tych hajzlov precurat slusnou nenasilnou cestou, tak preco neskusit sa k nim pridat. Vsetko zacina nenapadne a pozvolna az sa to prevali s velkym buchotom.
Koncim na dnes.
zajtra som tu.
zatial sevas Acko.


45.
označiť príspevok

piskotka žena
   7. 6. 2009, 10:45

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



47.
označiť príspevok

A-čko muž
   7. 6. 2009, 10:48 avatar
Ja ho poznám , a chapem ho a viem aj jeho pôvod , tak ako aj v ludoch .


50.
označiť príspevok

piskotka žena
   7. 6. 2009, 10:52

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



51.
označiť príspevok

A-čko muž
   7. 6. 2009, 11:04 avatar
To je ťažko definovať . Preto som strach nazval chorobou, ktorá je v nás a prejavuje sa za špecifickych okolností . Co u jedneho strach vyvola u ineho môže dokonca vyvolat radost -podobne ako ked na bojisko dorazí posila a jedna starna sa poteší , kym druha sa zlakne .Ale všeobecne platí to, že strach je tiež len prejav a ma svoju nosnu vlnu , alebo frekvenciu , ktorá ho dáva. Ono samozrejme to súvisí aj s latkami, ktoré su pri tejto emocii vyplavené do tela ,ale tie su až nasledkom keď telom prebehne vlna , ci frekvencia, ktorá neobchadza ani mysel cloveka . Dalo by sa povedať, že aktivatorom starchu su zmyslové podnety , ktore pochadzaju zo skuseností ,alebo len z toho, že sme boli naučení sa istých vecí báť .Proti strachu je teda možné sebaovládaním velmi učinne zasiahnut a to tak, že naučíš svoju mysel nespušťať frekvenciu ,ktora je živnou podou pre strach. Je to v praxi trochu komplikovanejšie ,ale da sa tomu naučit . Strach aj v aure človeka vidieť a čo je v aure tak to je možne zmenit , keďže aura je len prejavom nasich energií . Vyzerá to , že ja nemam nejaké problemy ,ale učiť sa ovladnut svoj strach nie je lahke ,ale nemam ho a ani nejaky paralyzujuci nepoznám aj ked si ho občas pripustím, skor mi pripadá ako nanucovaný mojím starym ja .
Súhlasí Nadja, Boris


53.
označiť príspevok

piskotka žena
   7. 6. 2009, 11:11

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



55.
označiť príspevok

Boris muž
   7. 6. 2009, 11:17 avatar
Acko tomuto uz rozumiem a plne suhlasim  

"aktivatorom starchu su zmyslové podnety , ktore pochadzaju zo skuseností ,alebo len z toho, že sme boli naučení sa istých vecí báť"

aj male dieta sa boji ked ho matka niekde necha same napriklad to je prirodzeny strach.
nieco ine je strach nauceny-vymysleny zamerne za nejakym ucelom.


56.
označiť príspevok

A-čko muž
   7. 6. 2009, 11:28 avatar
Je zname , že ked konas cokolvek so strachom ,tak robíš chyby .Preto je strach choroba .Skoda , že som sa strachu nevenoval trochu viac ,aby som ludom priamo pomohol ho prekonat , ale dam dokopy nejake veci , mozno za pol roka už to budem mať...
No a o čo ide . Ako nahle človek pocíti strach, je možne na jeho blokovanie a zrusenie použit tiež zmyslovy podnet a to vo forme nejakych farebnych vecí ,alebo cohokolvek, co dokaže poslužiť, ako spúšťač ineho vyžarovania aury . Keďže ide o dosť specificke veci pre každeho osve bude to trochu komplikovanejšie ,ale skusim zistit reakcie nevedomeho spuštania na svetlo atp. (niekedy aj vône uplne zmenia frekvenciu aury -takže da sa všelico) No a ked sa clovek naučí takto rušit frekvencie , ktore strach nesu , potom si to jeho mysel osvojí a dokáže to urobit aj sama bez priameho zmysloveho vnemu .


57.
označiť príspevok

piskotka žena
   7. 6. 2009, 11:36

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



58.
označiť príspevok

A-čko muž
   7. 6. 2009, 11:50 avatar
Keby len farebne , da sa naučit prechadzat roznymi urovnami ,ktoré po energetickej stranke spolutvoria človeka . Avšak musím sa priznať , že už dlhsie sa tomu velmi nevenujem. A dalsou vecou je to, že informacie o tom co je načo a ako to ovplyvnit ci ku comu veci videne sluzia temer neexistuju . Je možné nazriet az tak hlboko, že človek spozná až pravu podstatu toho koho vidí ,resp.-co je asi vystižnejsie , skor toho v com sa nesie jeho vlastne Ja a co ho trapi atp. Ved som videl v aure doslovne veci roznych tvarov ,ktorých vyznamu som nedokazal porozumiet a vypovedali o stave cloveka resp. o tom co ho ešte len čaka ,akoby sme len boli sumarom prejavenia tychto roznych vecí .


59.
označiť príspevok

sára žena
   7. 6. 2009, 11:53 avatar
A-čko keď si už tak často v ríši "fantázie",čo je podľa teba chaos v mode ja?


62.
označiť príspevok

A-čko muž
   7. 6. 2009, 12:03 avatar
Identifikacia vlastneho Ja s nespravnymi vecami sposobuje chaos .


63.
označiť príspevok

sára žena
   7. 6. 2009, 12:08 avatar
chaos ale sľubuje napätie,vzrúšo,dobrodružstvo,tak ho človek tým pádom aj sám vyhľadáva a preto tu podľa mňa bude vždy,až do konca vekov...amen 


60.
označiť príspevok

piskotka žena
   7. 6. 2009, 11:59

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



64.
označiť príspevok

A-čko muž
   7. 6. 2009, 12:08 avatar
Nie pochopís, že už si niekde trochu inde než ostatní ludia a ich problemy su o inom ,alebo o inej urovni , ktorá je im urcena . Prakticky si povies ze stahujem svoje "armady" od vas idem sa učit cosi iné . Ludí co stretam nesledujem, nemam nato dovod ,len ked ma naozaj cosi osloví-doslovne to zakričí z neho na mna . Ale je to o niečom inom než to bolo predtým . Hm, a ja sa na chvilu lucim ..pa 


65.
označiť príspevok

piskotka žena
   7. 6. 2009, 12:13

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



67.
označiť príspevok

A-čko muž
   7. 6. 2009, 12:45 avatar
Piskotka , potom som starsne dobry, ked sa opat zacnem do toho zabarat a ludia su zlí a zas by som len fnukal-stary cap. Kto takeho potrebuje ? 


68.
označiť príspevok

piskotka žena
   7. 6. 2009, 12:50

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



11.
označiť príspevok

Petrana žena
   6. 6. 2009, 11:55 avatar
PANENKA SKÁKAVÁ STAROHORSKÁ!!! Žiadam admina, aby limitoval diskusné témy: max formát A5! Kto s touto požiadavkou súhlasí, nech sa podpíše:
P.S. Boris ja neverím, že nevieš byť stručnejší a konštruktívnejší!


12.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 12:05 avatar
Petrana neblazni   Ja zase neverim, ze si leniva citat  
V skratke: prekonaj strach spoznanim seba samej, pozoruj priciny vlastneho spravania, pocuvaj-prijimaj informacie neskreslene bez predsudkov a naucenych "pravd" iba tak budes schopna vidiet svet taky, aky skutocne je.
Súhlasí Petrana


16.
označiť príspevok

arašid žena
   6. 6. 2009, 18:02 avatar
Petrana, je to sila fakt, ale som presvedčená, že keby napísal názov knihy, označil stranu od - do, asi by si to nikto neprečítal. /Priznám sa, že ešte som to celé neprečítala, ale o strachu a jeho prekonávaní viem teiž dosť /


71.
označiť príspevok

Tallia007 žena
   7. 6. 2009, 20:16 avatar
Boga jego,čeho?Tolko rečí,okolo fyzulovej omačky 


73.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 20:23 avatar
Talia, len sa nečuduj, čítaj... a uč sa, čo ca maci doma nenaučila!!!!!      


76.
označiť príspevok

Tallia007 žena
   7. 6. 2009, 20:39 avatar
No ved to   


77.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 20:44 avatar
Tak ako? svine ti žerú?


81.
označiť príspevok

Tallia007 žena
   7. 6. 2009, 20:51 avatar
A to keby si vedela,aku fobiu som chytila hned prvu noc,doma,po operacii?Ked som prichadzala k sebe,v nemocnicnej izbe,sla telka a davali crepiny.Nejaka pipina jojkarska tarala,ze maju novy byt a vraj tam strasia duchovia.Sa im same od seba zazinaju svetla a ine FTAKOVINY,vraj nejake hlasy.Ked som prisla z nemocnice domov,muz bol v sluzbe a v noci som v tom obrovskom prazdnom tmavom dome nevedela zaspat.V polospanku som sa strhavala a zdali sa mi totalne chobotiny,citila som v izbe duchovV polobdelom stave,ako ma z postele unasaju,vzdy som sa strhla a srdce az v GALOTACH.myslela som,ze mi po tej operacii hrmoce.Reku: ved mi operovali brucho,nie hlavu)Utekala som ja pre dceru do izby a ked som ju zobudila,nech si ide ku mne lahnut,pozerala krvou podliatymi ocami,neveriacky na mna a zjavne bola mimo,co od nej o jednej rano chcem:DD.ked som zakricala zo sna,dcera sa posadila na postel: mami,co ti je? Tak som jej to v skratke povedala a ona sa zacala smiat,ze" to som este nezazila,mami,ze ty sa bojís,co ti sisi?"Tak som chytila dcere ruku a volajako sa mi podarilo zaspat.na druhy den sa na mne bavila cela rodina a este aj Erikine kamaratky.Tolko o neopodstatnenom strachu     


13.
označiť príspevok

Petrana žena
   6. 6. 2009, 12:09 avatar
S týmto môžem len súhlasiť. Nemám strach, strach nie je môj problém. Svet vidímpresne taký, aký je, a beriem ho tak! Ak je niečo v mojej moci, snažím sa, ak nie, modlím sa.


17.
označiť príspevok

arašid žena
   6. 6. 2009, 18:03 avatar
Ak by človek nepoznal strach, nepoznal by ani slasť z úľavy.


19.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 18:14 avatar
Ahoj arasid, ano to je sice pravda, ale zalezi na tom, ako sa k tomu strachu clovek postavi.
Priklad: Ak niekde clovek zbada havariu autobusu prepadne ho strach. Co sa tam stalo ? Plno krvy, sanitky... Clovek ma dve moznosti ako svoj strach prekona a ziska ulavu. Bud sa otoci a pojde na dalsiu ulicu aby havaria zmyzla z oci a mohol co najskor zabudnut, alebo skusi pozriet - spytat sa ci netreba nejako pomoct a ked zisti, ze sa vsetko odohrava kao ma moze ist dalej s ulavou. Myslim, ze v tychto dvoch pripadoch je isty zasadny rozdiel.


25.
označiť príspevok

arašid žena
   6. 6. 2009, 20:28 avatar
Napíšem ti to tak, ako by som svoj strach v tom prípade prekonala. Idem po ulici, som zrazu svedkom nehody, v šoku sa zastavím, vnímam to najprv ako zlý sen, bežím k miestu nehody, vidím krv a ranených, snažím sa privolať pomoc, prvú úľavu pocítim až vtedy, keď začujem zavíjať prichádzajúcu sanitku.
Ešte i po návrate domov by som sa z toho šoku dlho dostávala.
A trvalo by mi dosť dlho, aby som sa nepreľakla, keď by som na ulici počula čo len prudké zabrzdenie auta.
Súhlasí Boris


26.
označiť príspevok

Petrana žena
   6. 6. 2009, 22:46 avatar
Ak sa zbavíš strachu, uľaví sa ti!


27.
označiť príspevok

A-čko muž
   6. 6. 2009, 22:47 avatar
Mozno nie . Ked sa zbavís vecí co strach sposobuju umries .Tak je to so strachom .Zivot bez strachu je zivot v smrti .


28.
označiť príspevok

Nadja žena
   6. 6. 2009, 22:57 avatar
No, konečne ste na to došli, len som vám tu do tých vzletov nechcela kecať  


32.
označiť príspevok

Boris muž
   7. 6. 2009, 07:29 avatar
Ludkovia necitate to poriadne   Jiddu presne definoval o aky strach ide. Strach, ktory si ludia vytvaraju sami. Nie strach realny ked celite nejakemu nebezpeciu.

"Poslouchejte prosím. Je to jednoduché, a tak je možné, že vám chytrým to docela unikne."
 


33.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 08:54 avatar
aha.


34.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 08:55 avatar
Nadja, sem patrilo to aha.


35.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 09:01 avatar
no, ani po druhýkrát si to nenašlo správne miesto, takže Nadja, to aha patrilo k tvojmu príspevku, kde píšeš, že konečne.....

je len samozrejmosťou, že život bez strachu neexistuje, je to prirodzená vec. A to, že si vytvárame sami v sebe bezdôvodne strach, i na to by som odpovedala, že to nikdy nie je bezdôvodne, je za tým možno neznalosť veci - obavy ako to dopadne, alebo prirodzený detský strach - doma zo samoty, v noci zo tmy, a pod. Sú to skúšky života, postupne sa deti naučia nebáť sa tmy, nebáť sa byť doma sami, ale to je už ďalšia etapa ich života, sú to životné skúsenosti. A tak je to i s dospelými - preto sa delíme na optimistov a pesimistov.I ten optimista má strach, ale viacej guráže prekonať ho, pesimista sa bojí čo len pomyslieť na to, že by ho jeho intuícia, že to špatne dopadne, nevyšla   A keď mu to vyjde,nakoniec pocítiac úľavu, je to veľký hrdina, rozdáva svoje rozumy a nič nie je na svete ťažšie, ako to, čo on práve prekonal.


36.
označiť príspevok

Boris muž
   7. 6. 2009, 09:13 avatar
ahoj arasid. Ludia maju strach napr. pred vojnou. Vtip je v tom, ze nikto vojnu nechce a ak ju nikto nechce ako potom moze byt ? No jednoducho tak, ze niekto vyvola zamerne v ludoch falosny strach z niecoho, ktory v nich vovala emocie smerujuce k tej vojne. A tak sa stane, ze sa vyvola vojna do ktorej nikto nechcel.


37.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 09:38 avatar
Ale i tu je ten dôvod strachu opodstatnený. Vojny boli, a ľudia sa boja, je to v nich vtetované, mnohí ešte žijú, ktorí prežili druhú svetovú. Mnohí starci ešte dnes, keď sa dostávajú do stavu slabých sklerotikov, si robia zásoby - pud sebazáchovy - boja sa hladu, oni ho prežili a v spomienkach sa vracajú do tejto ich etapy života.
Aj vo všeobecnosti sa ľudia boja vojny, a vari je to také nepochopiteľné? Vďaka masmédiam sme boli "očití" svedkovia Juhoslávie, vojna - a tak blízko, a v takom krásnom kúte sveta,... poviem ti, že pred piatimi rokmi sme išli na Makarskú , ja a môj Al Rašid - manžel. Mojou chvíľkovou nepozornosťou na jednej z mnoha križovatiek sme sa dostali do územia , kde neexistoval život. Prešli sme vzdialenosť cca rozlohy západoslovenského kraja, nič, iba zničené dediny, po ľuďoch ani zmienka. Na celej trase sme stretli iba pastiera s ovcami. Dedinky boli vymreté, zničené, domy spálené, na cestách ležali torzá chladničiek, televízrov, elektrické stĺpy boli spálené, drôty po zemi. Bolo to stretnutie s následkami vojny. Cítili sme strach a bezradnosť,keď sme vyšli na diaľnicu smerom na Split, pocítili sme úžasnú úľavu, ale častokrát pri záberoch v televízii , alebo pri nazeraní do albumu z toho roka si to pripomenieme. Myslíš si, že to nie je strach opodstaytnený? Vari tie desiatky vojen na celej zemeguli nie sú dostatočným dôvodom o obavy z toho, že vojna môže znovu vypuknúť? A čo Kórea a jej skúšky so zbraniami, ako sú tie ich rakety? A čo množstvo atentátov, dokonca i na území našej republiky? A čo náboženské sváry, presadzovanie si len a len "svojej pravdy"? Strach z vojny je opodstatnený, a vieš prečo? Pokým bude vojnový priemysel, pokým sa bude vynakladať množstvo peňazí na výrobu zbraní a budú sa vcvičovať vojaci, bude strach zvojny opodstatnený.


38.
označiť príspevok

Boris muž
   7. 6. 2009, 09:57 avatar
To su uz nasledky toho strachu pred vojnou. Strachu, ktory tu vojnu vyvolal. Ludia sa nesmu nechat zastrasit pred vypuknutim tej vojny svojim fanatickym vodcom. O tom je to cele. Ja mam prirodzene tiez strach z nasledkov vojny, ale strach z toho, ze by ma niekto prinutil k tomu, aby som sa do tej vojny nechal zatiahnut-vyprovokovat nemam. Radsej si pojdem sadnut do vazenia ako na niekoho namierit zbran, alebo sa necham popravit ako by som mal popravit niekoho ja a keby tak zmyslalo viac ludi co myslis ako by to vyzeralo potom ? Bol by stale taky strach z tych vojen ? Vzdy existuje riesenie pre kazdy konflikt len si treba zachovat chladnu hlavu a trpezlivo ho hladat.


39.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 10:17 avatar
Boris, dnes by si nemusel ísť zabíjať, stačí keď cielené zbrane zasiahnu svoj cieľ, dnes by bola vojna hrou s gombičkami. ak by predsa došlo k mobilizácii, a musel by si narukovať, potom hej, mohol by si sa rozhodnúť - ísť, či neísť, to už by bolo iné. Ale neverím, že keby niekto napadol tvoju rodinu, teba, či tvoje deti by ohrozoval na živote, že by si sa nebránil, nezabíjal -nestrieľal. Tvoj pud sebazáchovy by ti to nedal - bránil by si sa do posledných síl. V takýchto momentoch sa človek mení na zviera, iba málokto by sa vzdal dobrovoľne, v snahe presviedčať toho druhého , že ty si nepraješ boj, zabíjanie a že rovnako ako sebe, tak i jemu dopraješ žiť a mať sa dobre. /A hlavne ak by ten nepriateľ nerozumel tvojej reči!, a už vôbec nie vtedy, keby bojoval za Boha a za svoj národ .... ako sa zvyklo v poslednej vojne/


42.
označiť príspevok

Boris muž
   7. 6. 2009, 10:29 avatar
arasid, tie casy su prec. svet sa zmensil a ludia su k sebe blizsie. chapu viac, pamataju si a zvazuju inac.
Treba sa len otvorit tejto myslienke a nechat ju vstupit do nasho vedomia aj podvedomia. Ak to dokazem ja, ty, dokazu to aj ostatni. Je to len o nas. Budeme sa bat, nariekat, posluchat hlupakov ktorym na nas nezalezi, alebo zacneme konat slobodne.
Ta volba je len na nas a ver, ze tato myslienka preletuje dnes cely svet a vo vsetkych jazykoch. Ziadny clovek nechce trpiet a hlavne ! ani nemusi.


49.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 10:50 avatar
Juhoslávia nie je ešte tak ďaleko, ani časovo, ani rozlohou ... ešte stále rezonuje... aj tam boli ľudia, ktorí vojnu nechceli, nechceli zabíjať, mali iba inú národnosť a iné náboženské vyznania...


52.
označiť príspevok

Boris muž
   7. 6. 2009, 11:08 avatar
arasid, sama si to teraz napisala. Preco bojovali ? kvoli nabozenskemu presvedceniu, rasovej rozdielnosti, ideologii ? To su prave clovekom vymyslene veci, ktore do seba navzajom nezapadaju a ak si clovek privlastni jednu, tak ta druha mu do toho nezapada, nastava strach! ze to tu jeho moze nejako naburat. To je ten strach vytvarany clovekom uplne neopodstatnene a zbytocne. Nie strach o rodinu, ci o svoj zivot v nebezpecenstve.. ten je na mieste a je prirodzeny.


40.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 10:18 avatar
Takže, o akom strachu to vlastne rozprávame? O strachu z toho, čo nepoznáme, čo nedokážeme ovplyvniť...
A čo je opakom strachu - odvaha. A tá vyplýva buď z nevedomosti, alebo prekonaní strachu.
Čiže, najprv sa nás zmocňujú obavy, potom skúmame, či sú opodstatnené, porovnávame situácie so svojimi skúsenosťami, alebo vedomosťami. A tým dostávame odpoveď, či je strach opodstatnený, alebo nie.
Strach teda môžeme ovplyvniť poznávaním. Ale iba do určitej miery, ak si vypočuješ ľudí, ktorí boli napríklad účastníkmi teroristického útoku, majú nadosmrti tak zmenené vedomie, že sa strachu zbaviť nedokážu. A samozrejme, že vedia, že za každým rohom nečíha terorista.
No a pretože je strach tak silnou nás ovplyvňujúcou emóciou, s radosťou ho používajú manipulátori, ktorí chcú dosiahnúť nejakú výhodu tým, že do nás zasejú strach. Tomu sa dá zabrániť jedine pýtaním sa, komu tento náš strach prospeje - možno o takomto pýtaní písal Jiddu...

Rozpoznávanie strachu a jeho príčin a dôsledkov je veľmi dobrá, závažná a neľahká téma, ktorú lúštime celý život. Strach je naším ochráncom aj manipulátorom, možné je, že strach a láska sú protiklady, ale jedno viem isto - nijaký jednoduchý návod na jeho prekonávanie neexistuje...
Súhlasí Boris


43.
označiť príspevok

Boris muž
   7. 6. 2009, 10:31 avatar
ahoj Nadja, nikto netvrdi, ze je to lahke   len ze je to mozne.


44.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 10:43 avatar
Je to možné, napríklad upriamením pozornosti na niečo iné.
Ale problém je aj v tom, že my často ani len netušíme, že dôvody nášho konania sú zakotvené v strachu. On je vlastne stálym sprievodcom nášho života, svojí spôsobom...
Súhlasí Boris, piskotka


48.
označiť príspevok

Boris muž
   7. 6. 2009, 10:49 avatar
A preto treba dokladne analizovat aj sameho seba a nie len okolie.
Súhlasí Nadja


30.
označiť príspevok

Petrana žena
   6. 6. 2009, 23:00 avatar
Skús, a uvidíš, ožiješ!


41.
označiť príspevok

A-čko muž
   7. 6. 2009, 10:21 avatar
Strach je sposobom života chorych ludí. Strach je prejavom choroby, skutkov , ktoré poznáme a vieme síce len podvedome, že su zlé.


46.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 10:46 avatar
Strach je nielen prejavom choroby, je to i následkom tragédii, ktorých sa zúčastníš, ak niekoho stratíš, potom ho pociťuješ i v prípade , keď sa niekto z rodiny dostane do podobnej situácii. A-čko - neprikladaj strach prejavom choroby / aj keď sú i také prípady/, ja tvrdím, že pocit strachu pozná každý človek, ako ho prekoná, to je už iná vec.
Nadja vie, o čom píšem, v r. 1995 som takmer prišla o syna, náhoda chcela, že tesne po tom, ako sa to stalo, precádzali sme s manželom okolo. Spoznala som syna na zemi, utekala som k nemu, kúsok od neho ležal jeho spolužiak a kamarát - mŕtvy na zemi. Pršalo a ich telá boli krvavé a mokré. Nebudem sa rozpisovať o podrobnostiach, iba to, že rok trvalo, než sa ukončila synova PN-ka a následky ťažkého úrazu si nesie i naďalej. Chcem len to napísať, že v sanitke ležal môj syn v bezvedomí a my dvaja s manželom sme išli s ním do nemocnici. Celou cestou som v ťažkom šoku počula hlas zavíjajúcej sanitky...
až po nemocicu... prežívala som v duši peklo, strach v tej najhoršej podobe, aký človek môže prežívať. Odvtedy prešlo l4 rokov, a mňa stisne pri srdci vždy, keď okolo nás letí sanitka a hlasno zavíja...Je to hrozný pocit, chronická záležitosť a niet návodu, ako to prekonať.


54.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 11:16 avatar
Arašídka, na vine sú tie naše synapsie... vytvorilo sa prepojenie, ktoré sa dá odstrániť, napríklad modernou lobotomiou, ktorá dnes už dokáže lokálne tieto spoje prerušiť.
Myslím, že ale tak, ako píše ačko, dá sa popracovať vedome na vytvorení synapsií iných, ktoré zoslabujú účinok tých starších - napríklad, s tou sanitkou, spojiť si ju s úľavou - prichádzajúcou pomocou...


61.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 12:00 avatar
Iste, súhlasím, ale v konkrétnom mojom príbehu to nebola celkom úľava, Marek zostal ležať na zemi, sám a opustený, nemal pri sebe nikoho z blízkych a dážď sa lial do jeho širokoroztvorených očí. To všetko vidím , a nemôžem na to zabudnúť, to nie je len strach, ale akýsi pocit viny, že môj syn sa vezie a jeho nechcú vziať. Modlila som sa celou cestou, mysliac viac na toho mŕtveho , ako na chlapca. Čím ďalej sme boli od miesta nehody, tým viac sa mi zdalo, že som toho chlapca zradila. Ty vieš, Nadji, že v mojej práci stretávať sa s tragédiami je skoro každodenné, dokážem s pozostalými jednať tak, že im nalievam silu, nebojím sa nazrieť do dokumentov, vidieť správy z patológie, vidieť zábery zadokumentované v policajnej fotodokumentácii,o to viac chápem tých, ktorým zostali oči len pre plač. Len jedno nemôžem - počuť zvuk zavíjajúcej sanitky, všetko vidím odznovu.


66.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 12:36 avatar
My máme zabudovaný systém, ktorý nás chráni pred neustálymi atakmi prežitých emócií, je ním zabúdanie, no o tom sme už popísali dosť . Zámky sú v rôznych úrovniach vrstiev nášho vedomia, a príliš silné zážitky poškodia tieto zámky. Táto udalosť mala tak silný emočný náboj, že sa dokonca ohlásila už dopredu, veď vieš.
Problémy, ktoré sa ťa nedotýkajú osobne, aj keď také isté, nevyvolávajú tak silné emócie, a preto ťa nedokážu pred osobnými zážitkami uchrániť. Veď preto aj sa každému zdá, že jeho vlastné problémy sú tie najväčšie, nech je to akákoľvek banalita (samozrejme z pohľadu ostatných). Inak, ten pocit zo zavýjania sanitky mám podobný, niekedy ma opustí všetka energia a neviem myslieť na nič iné ako na človeka, ku ktorému ide, ale vedome sa snažím z toho vymaniť, ničí ma to a je to úplne k ničomu


69.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 13:42 avatar
Áno, prihlásila sa dopredu, bezprostredne pred nehodou. Ale dosť už o tom, je ešte veľa iných okolností, kedy sa strach prihlási. Sú to obavy , či uspejeme v dákej veci, v tom je síce i tréma a nedôvera v samého seba, či už je to maturita, štátnice , či prijatie do zamestnania. Horší je však strach , ktorý nemá opodstatnenie, a myslím si, že v tejto téme o taký strach išlo. Akosi neviem uviesť príklad, iba ak také prirovnanie - cez deň nemá problém chodiť cintorínom krížom-krážom, ale o polnoci by v nás krvi nedorezal, keby sme museli cez neho prejsť. Máme strach z tmy, lebo čo keď....


70.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 13:53 avatar
Strach z tmy má svoje opodstatnenie - je vyradený náš najdôležitejší orgán vnímania - oči. Bez neho sme neistí, lebo sme zvyknutí najviac informácií získavať cez zrak. Teda, opäť ide o strach z neistoty, ako u všetkého. Napríklad - strach z inakosti, ľudí, nevieme odhadnúť, ako sa budú správať a to v nás zobúdza strach, a strach vyvoláva agresivitu, tá zasa hnev a ten zastiera zdravý rozum... mno, keď sa zamyslím nad tým, ako fungujeme, tak sa musím zasmiať... No, a teda, rozmýšľať, ako sa proti týmto programom postaviť...


72.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 20:22 avatar
ma tak napadlo, že väčšina ľudí je stvorená zo strachu  - obavy z tehotenstva - stalo sa, obavy o plod, či bude normálne, obavy z pôrodu, či to zvládneme, t.j. deväť mesiacov nám trvá, než z toho ustráchaného prostredia utečieme strmlav von   , šak to musí mat následky nedozernéééé jako to nebo nad nama 


74.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 20:29 avatar
vidím, že si si odpočinula a nabrala zasa lepšiu náladu, Alánek je vybehaný, máš na záhradke aj čerešne? Ja už ledva fučím, tak som ich prejedená, hehe


78.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 20:46 avatar
mrkni galériu, uvidíš.Alánek bol so synom, ja som mala od večera službu,mladý bol na Zoške na súkromnom párty. Teraz ho "zabeháva" vonku, ale už ic čujem.


79.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 20:49 avatar
hej, práve som to zbadala, takže plná čerešničiek aj ty... ))


75.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 20:30 avatar
ozaj, ja som sa potom narodila zo vzdoru... aké to má následky?  


80.
označiť príspevok

arašid žena
   7. 6. 2009, 20:49 avatar
To ti len tak nafriško neviem povedať, ja viem, že hlúpy je taký, ktorého po narodení dvakrát vyhodili, ale len raz chytili. ŠKuľavého robili na rohu, škaredého na úteku, niekto pochádza z jáderek, nekerého donésol bociján, alebo vrana, nékereho cigáni stracili z voza, a hooodne ludzí je z dzivých vajec... ale narodiť sa zo vzdoru? Leda že si tvrdohlavá jak ten panel tutok vedľa mňa.


83.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 20:57 avatar
Vidíš, a ja si práve myslím, že som mäkkoška - mňa utiahne každý na svoju slzu... možno ma robili vo vode? nikdy sa už nedozviem...  


85.
označiť príspevok

Tallia007 žena
   7. 6. 2009, 21:09 avatar
arašid,ignorant


86.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 21:24 avatar
je to možné... a ja som rozmýšľala, po kom tie decká sú  


87.
označiť príspevok

arašid žena
   8. 6. 2009, 20:42 avatar
Talia, ako čo ignorant - ako že ako sa robí ignorant? nuž, premýšľajme, možno na to prídeme.Ja si myslím , že tým istým, čím aj ostatní, ale za akých podmienok - toť otázka!


82.
označiť príspevok

leila žena
   7. 6. 2009, 20:54 avatar
žiadne, následky sú žiadne.. a ..možno ani nevieš prečo, ale baví ta to..máš to vlastne rada 


84.
označiť príspevok

Nadja žena
   7. 6. 2009, 21:00 avatar
leila, to patrí mne, ale ja nerada vzdorujem, iba vtedy, keď je to nevyhnutné...


14.
označiť príspevok

Natalia žena
   6. 6. 2009, 14:13

Príspevok bol vymazaný administrátorom.



15.
označiť príspevok

Boris muž
   6. 6. 2009, 14:23 avatar
ano a namiesto toho, aby sme problemy riesili, postavili sa im, tak radsej hladame vyhovorky a sposoby ako sa zabavit len aby sme sa nemuseli pravde pozriet do oci. Pravde o nas samych.
Súhlasí ether


29.
označiť príspevok

Petrana žena
   6. 6. 2009, 22:58 avatar
Ako vieš?


31.
označiť príspevok

Boris muž
   7. 6. 2009, 07:26 avatar
Petrana, ja by som ti naordinoval taku informacnu kuru po ktorej by si bola minimalne zhrozena a zarazena. Ale ak by si naozaj mala zaujem vediet viac, tak by si uz davno vedela. Si inteligentna zena. Je to kazdeho osobna cesta.
Súhlasí Petrana
váš príspevok

Pridávať príspevky môžu iba zaregistrovaní účastníci fóra.

Som zaregistrovaný

nick: heslo:
zostať trvalo prihlásený    
Nie som zaregistrovaný

Vaša prezývka:  

Po zaregistrovaní budete automaticky presmerovaní do tejto témy.

najnovšie príspevky na celom fóre

neprehliadnite
df.sk na Facebooku
vyhľadávanie
 
Nikdy neopúšťaj niekoho, koho miluješ, pre niekoho,
kto sa ti páči, pretože ten, kto sa ti páči, ťa opustí pre niekoho, koho miluje.
Prevádzkuje df.sk | TOPlist
(242 706 bytes in 0,555 seconds)