(Po chvíli se opatrně otevřou dveře. Vchází Garcon 1 a pokyne ke vstupu Arturovi. Ten po kratším váhání vstupuje.)
ARTHUR: Takže...tady.
GARCON 1: (suše zopakuje) Tady.
ARTHUR: Já...(udiveně se rozhlíží)...je to pro mě trochu šok!!
GARCON 1: To pro každého. Ale věřte mi, jde o zvyk.
ARTHUR: Jsou všechny pokoje stejné?
GARCON 1: Nikoli, pane.
ARTHUR: A jak si můžete být jistý, že mi zrovna tento pokoj bude vyhovovat?
GARCON 1: Tím jsem si naprosto jistý.
ARTHUR: Já...Představoval jsem si to trochu ...jinak. Jistě víte, co se povídá tam.
GARCON 1: O čem?
ARTHUR: No...o tom všem.
GARCON 1: Přece byste nevěřil těm nesmyslům, které se zrodili v hlavách těch, kteří sem nikdy nevkročili.
ARTHUR: Ano, máte pravdu...(krátce se zasměje a poté opět zvážní)...Je tu zima.
GARCON 1: A proč by tu neměla být?
ARTHUR: (jako by ho neposlouchal) Kde máte oheň?
GARCON 1: O čem to mluvíte?
ARTHUR: Oheň, kotle...
GARCON 1: Řekl jsem vám, že jsou to nesmysly!
ARTHUR: Ale já s těmi nesmysly žil, já jim věřil...a pak přijdu sem a ono je to všechno
jinak. Vy mě nutíte do něčeho, na co nejsem zvyklý! Na to nemáte právo!
Tady má být vedro!!
GARCON 1: To prosím nemohu sloužit.
ARTHUR: V pořádku...omlouvám se...trochu jsem vypěnil.
GARCON 1: To se stává.
ARTHUR. (Ticho. Prochází se) Žádné zrcadlo, žádné okno - nic co by se dalo rozbít...
A proč mi vzali kartáček na zuby?!!
GARCON 1: (mlčí)
ARTHUR: Aha...Jsem si jistý, že vám zakázali, abyste mi odpovídal. Netrvám na tom... (chvíli se prochází)... Je tu zima! Ani tady není žádná jistota… (najednou zpozorní) Teď je den nebo noc?
GARCON 1: Vidíte, že je světlo.
ARTHUR: Takže den.
GARCON 1: Jak se to vezme.
ARTHUR: Jak to myslíte?
GARCON 1: Tady je světlo pořád.
ARTHUR: Tady je pořád světlo? Kde máte vypínač?
GARCON 1: Vypínač není.
ARTHUR: Není?...Ale jak budu spát?
GARCON 1: Vidíte přece, že zde nejsou žádné postele.
ARTHUR: Jak to, že...(vidí, že tam opravdu nejsou žádné postele)... Jak to, že zde nejsou žádné postele?...Protože se tu nikdy nespí, že?
GARCON 1: Samozřejmě že ne.
ARTHUR: Byl bych se vsadil, že ne...Ale jak to vydržím? Já...každý si potřebuje
odpočinout. Nabrat sílu...
GARCON 1: Tady se neodpočívá.
ARTHUR: Ale tak se nedá žít!
GARCON 1: (ironicky) ŽÍT.
ARTHUR: No přece mě nebudete chytat za každé slovo!!...Moje postavení je mi jasné,
ale nesnesu, aby...
GARCON 1: Tak promiňte. Ale co byste chtěl? Všichni hosté se ptají stejně. Přijdou a hned: "Kde jsou kotle?" A potom, když je konečně upokojíte, přijde kartáček na zuby. Řekněte mi, proč byste si vlastně chtěl čistit zuby.
ARTHUR: Ano...proč vlastně...
GARCON 1: Jestli už nic nepotřebujete, půjdu.
ARTHUR: Vy už odcházíte-+? Na schledanou...(Garcon 1 odchází)...Počkejte ještě?
GARCON 1: Ano?
ARTHUR: Já...je tamhleto zvonek.
GARCON 1: (kývne)
ARTHUR: A když zazvoním, tak musíte přijít?
GARCON 1: Ano. Ale nefunguje.
ARTHUR: (Přiběhne ke zvonku. Zvonek zvoní.) Zvoní.
GARCON 1: (je trochu překvapený) To nepotrvá...Nuže, přejete si?
ARTHUR: Já...nic..(zpozoruje visící zbraň)...Proč tady visí ta zbraň?
GARCON 1: (pokrčí rameny, otočí se a odchází)
úryvok
zdroj:
odkaz
btw. vo vede sa ned...