Rozdíl mezi duší a vědomím:

Rozdíl mezi duší a vědomím:

Začněme s počátkem všech časů a všeho prostoru, s dobou před miliardami let.

Na začátku bylo nic - všemocný potenciál pro všechno, který se nijak
neprojevoval. Tento potenciál, tato čistá, nezjevná existence, si uvědomí sama sebe. A právě toto je začátek - uvědomělý duch, forma přijímající vědomí. Tento sebe-vědomý duch si stvořil první ztělesnění, první formu, energetické pole - takzvanou duši.

Jak mnozí říkají, duše je „deníkem" ducha. Stejně jako existuje pouze jediné vědomí, existuje rovněž jen jediná duše - „světová duše" nebo chcete-li „nadduše", která pojímá celý vesmír. Žádná částečka jedinečného vědomí se z něho nikdy neodloučí, jen vstupuje do (zdánlivé) individuality a bere si s sebou na cestu také kousek této duše.

Ta se teď stává „její" duší a věrně zaznamenává společnou cestu a vývoj. Zpočátku je jako energie vysoce jemná, srovnatelná s tím, co chápeme jako SVĚTLO. Později se rozprostře do pole, stává se pomalejší, chladnější, přebírá novou podobu a ztělesňuje se do nových forem.

A náhle vybuchne svět částeček, který známe jako vesmír: nastává velký třesk. Duše našeho vesmíru tancuje ve stále nových tvarech, které postupně získávají zřetelnější tvář probouzející se duše (duší). Při hledání sebe sama a při sebe poznávání zplodí energie duše také biologický život. Vtěluje se do nových forem života, aby získala stále více vědomí.

Tak vzniká individuální duše, která se reinkarnuje do různých podob života a plní úlohy v různých životech. Je jedinečnou částí „světové duše", jež obsahuje jedinečné záznamy. Je to však vědoucí duch, kdo tyto záznamy provádí (existuje forma energetických stop).

Proto je velice zřejmý rozdíl mezi vědomím, duší a duchem. Vědomí je něco, co musí mít kdokoliv. Je to tudíž duch, kdo je nebo má vědomí a určitým způsobem i duši a kdo vstupuje do podoby duše.

Duch a duše jsou dvě části celku s odlišnými funkcemi. Ale ten, kdo tu žije, kdo jde svou cestou, to je duch. Možná vám pomůže toto obrazné vyjádření. Představte si ducha, který se oblékl do prvních šatů, do prvního „pláště". To je duše. Uvědomělý duch přijímá s duší svůj první tvar.

Tepperwein - SEBELÉČBA aneb JAK AKTIVOVAT VLASTNÍ LÉČIVÉ SÍLY. Zdraví díky správnému myšlení

Počiatok a koniec:

Na začiatku a na konci bolo nič. Čistá ničota a prázdnota jeden bod... v (ne)priestore. Týmto bodom boli bod, stred, centrum, zdroj. Zdrojom tu bola jemná, krehká, energetická energia, sila, pole...

Akonáhle si tento bod (energia) začal (seba)uvedomovať stal sa "duchom v (bez)časovom pritomnom oKamihu". Stal sa (seba)uvedomujúcim.

Tento (seba)uvedomujúci duch si stvoril prvé stelesnenie, formu, energiu, teda dušu "v duchovnom posmrtnom živote pred/medzi/po životoch, v Nirváne", cez ktorú sa (pre)javoval, reagoval a jednal. Stvoril tak domov duší, priestor s viac ako dvoma bodmi. Duša sa tak stala mysliteľom.

Postupom času ako duša slábla na vedomí a rástla na myslení, došlo k veľkému tresku. Došlo k stretnutiu dvoch protikladov, došlo k stretnutiu hmoty a (anti)hmoty, došlo ku konfliktu mysle a vedomia. Z (ne)priestora sa stal priestor s miliardami duši inkarnujúc sa na zem, aby nabrali viacej vedomia.

Keď duše nahromadili to, čo potrebovali, sa začali za pomoci mŕtveho hrubého tela človeka vraciať späť domov. Začali naberať na vedomí stým, že myslenie začalo (u)padať. Duch sa tak stal ničiteľom a celý domov duší tak povediac ľahol popolom. Došlo k stretnutiu dvoch protikladov, došlo k stretnutiu hmoty a (anti)hmoty, došlo ku konfliktu mysle a vedomia. Z priestora sa stal (ne)priestor z jedným bodom...

A tak si tento bod (energia) začal znovu (seba)uvedomovať, stal sa opäť "duchom v (bez)časovom pritomnom oKamihu". Stal sa opäť (seba)uvedomujúcim.... A básnička o stvorení tak pokračuje, možno už v inom scenári.

Vrana ký je tvoj názor o obsahu toho článku ? Neurologická sústava človeka a obsah vedomia je všetko , čo je priestorom pre dušu? Podľa mňa , keď hovoríš o duši indivídua je vlastne stav, keď si dospel k sebauvedomeniu v rôznych stupňoch a to je to , čo nás navzájom odlišuje. Na rozdiel od individuálneho vedomia ľudská spoločnosť disponuje aj spoločenským vedomím . Jednotlivci svojou individualitou viac-menej popierajú spoločenské vedomie , lebo snažia sa prekonávať jeho odpor , ktorý pociťujú ako reakciu na ich konanie.

Kasfran

Budem citovať budhu "toto je moje prvé a posledné znovuzrodenie". Bodaj by to tak bolo!

Havran

Tak sú dva typy ľudí, jedni introverti, individuálne vedomá myseľ a extroverti, spoločenská vedomá myseľ. Každý z niečoho prevyšuje to druhe, je o Tom aj test odkaz

Priestor pre dušu má predsa každý, aj keď si ju väčšina ľudí (ne)uvedomuje. Niektorý na ňu sa (pre)javujú, reagujú, alebo opačne, čo je môj prípad.