I keď som tu len na skok, nemôžem si pomôcť uverejniť nasledovnú tému:
Chcete sa dozvedieť to, čo vám klamárske ziskuchtivé a podvodnícke reklamy v televízii nepovedia? -TAK TU TO MÁTE PRIAMO NA TANIERI:
(....kópia väčšiny z wikipedie:
odkaz ) - prosím, prečítajte si to celé - i keď je to dlhšie. Dozviete sa, čo je pre vaše zdravie a dlhý život dobré:
Trocha teórie:
Co jsou to volné radikály:
V našem organizmu neustále vznikají částice, které pro nás představují trvalé potenciální nebezpečí. Tyto částice, odborně nazývané volné radikály, jsou vysoce reaktivní, "neúplné" (nenasycené) molekuly, které jsou schopné přijmout vazebný elektron jiné sloučeniny, se velmi ochotně spojují s jinými sloučeninami a mění je. Mohou tak poškodit buňky, oslabit imunitní systém a napomáhat tak ke vzniku řady onemocnění. Proto je pro zdraví našeho organizmu nutné, aby tyto částice byly ihned po svém vzniku zachyceny a zničeny. Látky, které mají schopnost volné radikály zničit, resp. blokovat, se nazývají antioxidanty.
Volné radikály jsou látky, které se v těle tvoří při látkové přeměně, při obraně před bakteriemi a při expozici ultrafialovým nebo ionizačním zářením. Nemoci, kouření či nadměrné vystavení vlivům znečištěného životního prostředí přispívají k intenzivnější tvorbě volných radikálů. Některé volné radikály jsou běžnou součástí zdravého metabolizmu, některé se objevují nebo se jejich množství zvyšuje v průběhu nemoci, psychické a fyzické zátěže.
Také stárnutím se zvyšuje tvorba volných radikálů (a zmenšuje schopnost jejich eliminace), což vede ke změně vazivové tkáně, k poruše pružnosti vaziva a vzniku vrásek. Ke změnám však dochází i ve vnitřních orgánech, ve šlachách, svalech a cévách. Volné radikály způsobují rychlé opotřebovávání tělových buněk, hlavně, když se jejich množství v těle zvyšuje špatnou výživou a pobytem ve znečištěném prostředí.
Prax:
Druhy volných radikálů:
Potrava obsahuje řadu látek, které jsou zdrojem volných radikálů nebo jejich vznik podporují:
dusitany
chlór
kyslíkové radikály, kyslík, ozón, peroxidy, kysličníky a jejich reaktivní sloučeniny (s volným vazebným elektronem na skupině obsahující kyslík)
uhlovodíky (benzpyren)
těžké kovy
železo a měď, zejména v určitých sloučeninách a kombinacích působí jako volné radikály
herbicidy, pesticidy
jako volné radikály mohou působit i jinak cenné polynenasycené tuky
tuky přepálené a vlivem tepla, světla a času za přístupu vzduchu zoxidované (žluklé),
[editovat]Zdroje a účinky volných radikálů
Odkud oxidanty pocházejí? Stručně tedy můžeme říci, že některé oxidanty mají původ v potravě a životním prostředí a jiné jsou odpadními produkty metabolických procesů, jako je dýchání a obranné reakce organizmu. Některé oxidační procesy jsou proto potřebné a kontrolu nevyžadují.
Ale mnoho oxidantů pochází z okolního prostředí, nebo vlivem okolního prostředí stoupá jejich produkce v těle a má ničivé účinky. Mezi tyto činitele patří UV- a další ionizující (ionizační)záření, látky znečišťující ovzduší, toxické průmyslové chemikálie, pesticidy, kontaminované potraviny, cigaretový kouř a drogy. Také stres je jednou z mnoha příčin snižování hladiny antioxidantů v lidském těle v moderní době. Tyto faktory přispívají k nemocnosti a stárnutí většinou skrze proces, kdy kyslík reaguje s jistými sloučeninami a vytváří volné radikály kyslíku. Kyslík je dvousečný meč. Je pro život nezbytný, ale může zapříčinit vznik volných radikálů. Je vlastně paradoxně nejčastější složkou a nejvýznamnějším zdrojem volných radikálů.
Je to zajímavá myšlenka - že naše buňky jsou v neustálém obléhání toxickými formami kyslíku (hlavního zdroje volných radikálů v přírodě) a zhoubné účinky toho prvku molekulu po molekule ničí naší existenci. Útoky, které tyto neustálé výbuchy kyslíkových reakcí způsobují, přispívají k ucpávání tepen, produkují rakovinné buňky, ničí nám klouby a způsobují špatnou funkci nervového systému. Kyslík je významným zdrojem našeho energetického a metabolického systému, zároveň nás pomalu opotřebovává, jako bychom sami pomalu hořeli, a to postupně až na úroveň narušení genetického materiálu a schopnosti regenerace buňky. Tato nová teorie o kyslíku vlastně znamenala revoluci ve způsobu, jakým vědci na vznik a prevenci mnohých nemocí pohlížejí. Věda je nyní o schopnosti vhodné potravy a některých suplementů zvrátit tělesný úpadek pevně přesvědčena a tato představa je nejvýznamnějším směrem výzkumu na tomto poli. Dosud se vědcům podařilo najít spojitost mezi ničivými kyslíkovými reakcemi a nejméně šedesáti různými chronickými nemocemi, jakož i se samotným stárnutím. Vitální, biologicky mladý organizmus, organizmus s dobrým metabolismem, kvalitním hormonálním, enzymatickým, trávicím, asimilačním a imunitním systémem, s jasnou aurou a dostatkem bioenergie a volné plazmy (identifikovatelné např. pomocí Kirilianovy fotografie) je také dobře odolný vůči vlivům volných radikálů.
"Čím jsme starší, tím více se okysličujeme," říká doktor Helmut Sies, vedoucí katedry fyziologické chemie na Lékařské fakultě Düsseldorfské univerzity v Německu a přední odborník na tuto otázku. Řečeno méně uhlazeně, všichni jsme jako kus masa, který se někde příliš dlouho povaloval. Naše tělesná schránka se rozkládá, u někoho rychleji než u jiného. Ale proč někteří lidé stárnou pomaleji a zdá se, že jsou i méně náchylní k určitým nemocem? Jak můžeme tento ničivý proces zastavit?
Jak doktor Sies vysvětluje, "kyslíková teorie nemoci" není příliš propracovaná. V našem těle spolu bojují dvě významné síly: odpadní kyslíkové molekuly, kterým se říká oxidanty, a policejní složky našeho těla, známé jako antioxidanty. Ačkoliv některé oxidanty mohou být prospěšné a běžně je vytvářejí normální metabolické procesy, mnohé z nich jsou v těle nepřátelskými záškodníky. Ničivé oxidanty si můžete představit jako nevázané shluky molekul, které se potulují po vašem těle, narážejí do buněk, trhají membrány, které tyto buňky tvoří, ničí jejich genetický materiál, srážejí tuky a nechávají buňky zemřít. Tyto pochody se však po léta nepřetržitě projevují v mikrosekundových ničivých útocích, a proto jsou tak postupné a bezbolestné, že si jich nevšimnete, dokud nahromaděná poškození nevyvolají to, čemu říkáme příznaky nemoci. Patří mezi ně například záněty, zhoršování zraku včetně vzniku zákalu, bolesti na prsou, špatná koncentrace a rakovina. Na druhé straně se různé antioxidanty, které se do vašeho těla dostávají, snaží ochránit buňky tím, že ničivé kyslíkové molekuly odrážejí a neutralizují nebo pomáhají neutralizovat. V podstatě je to tak, že pokud škodlivé oxidanty neustále početně převyšují a přelstívají prospěšné antioxidanty, vaše tělo vstupuje do zóny "kyslíkového stresu".
Oxidanty se vyskytují v rozmanitých formách a podobách. Nejznámější a nejlépe prostudované jsou tzv. volné kyslíkové radikály. Tyto molekuly jsou nabité energií (vazebnou, chemickou) a působí značné potíže. Ztratily jeden z elektronů, které je udržují v chemicky stabilním stavu. Když se pak zběsile snaží najít elektron nový, pokusí se jej vyrvat odkudkoliv, a tak při své cestě ničí zdravé buňky a vytváří další skupiny volných radikálů. Tyto události trvají jen zlomek sekundy, ale brzy se z nich stávají nekontrolovatelné řetězové reakce. Jedním ze zákonů přírody je to, že "radikály plodí radikály, a ty plodí další radikály", jak to napsal doktor Sies.
Volné kyslíkové radikály mohou zaútočit na DNA, základní genetický materiál buněk, a donutit ji k mutacím, což je první krok na cestě k rakovině. Snad ještě děsivější je další věc - volné radikály útočí na tukové části buněčných membrán. Jsou-li tyto molekuly tuku ponechány bez ochrany a dostatečného množství antioxidantů, peroxidují se, nebo jinými slovy, žluknou. Tato činnost může zcela poničit strukturu buněčné membrány, ba co hůř, každá peroxidovaná molekula tuku je nyní jako pochodeň, schopná peroxidovat jakoukoliv novou molekulu tuku, se kterou se setká, a tak podněcuje řetězovou reakci. Ta pak může pokračovat, dokud se nepřeruší nebo nevyčerpá, a končí zničením dalších miliónů molekul tuku. Je podezření, že nízká hladina antioxidantů může přispět k rozvoji některých neurologických onemocnení charakterizovaných poškozením tukového obalu nervů (roztroušená mozkomíšní skleróza), charakterizovaných autoimunitní reakcí a zánětem (Alzheimerova choroba, astma, revmatismus, cukrovka) aj.
I se znečištěným vzduchem můžeme přijímat látky charakteru volných radikálů. Ve výfukovém plynu jsou tyto látky, jejichž působením dochází ke vzniku volných radikálů: - uhlovodíky - těžké kovy (olovo jako přidávaný antidetonátor je od roku 2000 nahrazováno jinými látkami, takže je přítomno jen ve stopách v naftě) V městském (emisním, imisním, polétavém, půdním) prachu, který je tvořen často částicemi obsahujícími volné radikály, navíc tyto částice působí jako nosiče dalších látek s možným charakterem volných radikálů, které na povrchu nosiče ulpívají nebo jsou jím absorbovány Ve smogu jsou škodlivé látky rozptýleny zejména v podobě aerosolů a jemného prachu.
V pitné vodě: Také chlór a některé jeho sloučeniny představují zdroj škodlivých radikálů, schopných přispět např. ke vzniku cévních problémů (infarkt, mozková mrtvice, trombózy) nebo ke vzniku rakoviny (např. tlustého střeva). Voda může obsahovat také dusitany, herbicidy, pesticidy, kovy, těžké kovy (ve válečné zóně a v blízkosti uranových hald také uran).
Tuky jako zdroje volných radikálů I čerstvé rostlinné oleje s vysokým obsahem polynenasycených mastných kyselin, které jsou jinak pro tělo velmi užitečné (jsou např. prekurzorem důležitých látek a obsahují antioxidanty jako např. vitamín E), disponují "nevyužitými" vazebnými elektrony, které jsou charakteristické pro volné radikály, takže mohou snižovat celkovou hladinu antioxidantů, vyvolávat bolesti hlavy, zhoršovat imunitu, provokovat záněty, zhoršovat stav kůže apod. Pokud se někdo chce vyhnout konzumaci většího množství jak nasycených, tak polynenasycených mastných kyselin (a příslušných olejů a částečně ztužených tuků), měl by si příjem rizikových tuků hlídat a častěji používat mononenasycený olivový olej. Člověku stačí dvě kávové lžičky olejů s polynenasycenými mastnými kyselinami denně. Na každý litr polévky použijeme nejvýše jednu polévkovou lžíci oleje.
Přepálené tuky obsahují vyšší množství zdrojů volných radikálů. Smažení a pečení zvyšuje škodlivost nasycených i nenasycených tuků. Nenasycené a polynenasycené tuky však utrpí více, proto není chybou používat na smažení a pečení i sádlo. Pokud používáme oleje a ztužené tuky, dáváme přednost těm druhům, které snesou vyšší teplotu, jsou odolnější proti tepelnému rozkladu. Je velmi vhodné regulovat i teplotu pečení a smažení a péci raději déle při nižší teplotě. Na vzduchu dochází u tuků také ke vzniku peroxidů, které jsou zdrojem velmi nebezpečných volných radikálů. Vznik peroxidů usnadňuje působení světla a tepla. Tuky nepoužíváme k vícenásobnému smažení či pečení a neskladujeme je po použití, zejména ne v neplných nebo otevřených lahvích, na světle a v teple. Žluknutím tuků (působením světla, tepla, dlouhodobým skladováním, přístupem vzduchu, při nedostatku antioxidantů) dochází ke vzniku velkého množství zdrojů volných radikálů. Žluklé tuky a potraviny s jejich obsahem (ořechy, sušené mléko, mletá mastná semena aj.) zásadně nekonzumujeme. Volné radikály reagují i mezi sebou, takže některé z nich mohou v buňkách ničit i některé antioxidanty a ty nenasycené mastné kyseliny, které jsou v určitém množství potřebné a snížit jejich množství pod únosnou míru. Žluklé tuky poznáme čichem, chutí a někdy i změnou vzhledu - žloutnou a ztrácejí charakter tuku.
Přírodní, polosyntetické či umělé antioxidanty do určité míry brání žluknutí margarínů a olejů a chrání je tak před vzdušným kyslíkem. Syntetické se k nim přidávají a mohou také zlepšit jejich barvu nebo zachovat přirozenou barvu výrobku. Před vzdušným kyslíkem chrání potraviny také jejich kompaktní forma. Tuk v mléce tekutém nebo v másle například žlukne pomaleji než tuk v mléce sušeném, kde je vázán na jednotlivých částicích s velkým povrchem. Tuky můžeme chránit také zabráněním přístupu vzduchu nebo jejich balením či uzavíráním v ochranné atmosféře. Když ponecháme olej v litrové či větší lahvi, časem bude v lahvi přibývat vzduchu a celý obsah lahve bude podroben vlivu vzdušného kyslíku. Pokud olej rozlijeme do menších lahviček, můžeme jednu používat a další - zcela plné a bez přítomnosti vzduchu – skladovat v chladnu a temnu. Z plastové neplné lahve můžeme vzduch vymáčknout a lahev neprodyšně zašroubujeme smáčknutou. Menší množství oleje můžeme uchovat např. v injekční stříkačce, ze které pístem vytlačíme vzduch.
I některé antioxidanty mohou za určitých okolností podpořit zvýšení hladiny volných radikálů. Např. vitamín C může zvýšit škodlivé působení železa ze suplementů na podporu krvetvorby, pokud je brán současně, přestože vitamín C v organizmu pomáhá železo využít. Je proto lépe užívat vitamín C např. ráno a železo večer, Vitamín C také může zvýšit škodlivé působení mědi jako volného radikálu – třebaže měď v určitých vazbách a v malém množství vystupuje jako antioxidant. Vysoké dávky vitamínu C podobně jako vysoká hladina železa a mědi v organismu mohou vyvolávat trombózy a tedy infarkt myokardu, infarkt plic, mozkovou mrtvici, trombózy v oku, končetinách apod. Vitamín C má zejména v přítomnosti některých kovů (železo, měď) prooxidativní charakter. Lidé nad 50 let a lidé s nízkou hladinou antioxidantů (např. kuřáci) by neměli užívat společně železnaté nebo měďnaté preparáty a vitamín C.
Také nadužívání betakarotenu, zejména v čisté formě, pokud není doplněn dalšími antioxidanty může paradoxně přispět ke snížení hladiny antioxidantů. Zejména pokud jsou v organizmu podmínky pro degradaci betakarotenu - nízká hladina antioxidantů, vyšší hladina volných radikálů (např. u kuřáků nebo osob užívajících chemoterapii). Jako příklad nám může posloužit meruňkový kompot, který je přirozeně zabarven oranžovým betakarotenem - po určité době začne hnědnout, oxidovat a to právě díky degradaci karotenového barviva. Také sušené meruňky, třebaže představují koncentrát betakarotenu, hnědnou, pokud nejsou sířeny (tedy ošetřeny jiným antioxidantem – tedy SO2). Hnědnutí kompotu zabráníme, pokud jako poslední vložíme sušenou sířenou meruňku případně přidáme nějaký jiný antioxidant. Kuchaři mají sprej s obsahem antioxidantů na ochranu krájeného ovoce (např. jablek) před hnědnutím. Také člověk potřebuje k využití betakarotenu příjem dalších antioxidantů, např. vitamínů C a E. U kuřáků užívajících denně samotný betakaroten riziko rakoviny stoupá, místo aby klesalo. Více odolné vůči degradaci je karotenům příbuzné červené barvivo rajčat - lykopen.
Buňky poškozené volnými radikály jsou příčinou mnoha závažných onemocnění, jako je infarkt srdce, rakovina nebo předčasné stárnutí. Volné radikály mění stavbu vazivové tkáně a způsobují propojení bílkovinných řetězců v síť. Tato změna se označuje jako příční síťování a vede k poruše pružnosti vaziva a ke vzniku vrásek. Změny vznikají i ve šlachách, které tuhnou, ale i ve svalech a cévách. Poněvadž vazivo spojuje tkáně, dochází i ke změnám ve vnitřních orgánech. Volné radikály však mohou způsobit i poruchy v množení buněk. Vzhledem k tomu, že se denně obnoví kolem 20 miliard buněk a vše probíhá v neměřitelných rychlostech, mohou se tak objevit i chybné buňky. Ty zcela odstraní jen dobře fungující imunitní systém. Ten tak pracuje jen u mladého a zdravého organizmu. Ve stáří nebo při chronickém onemocnění již nepracuje imunitní systém bezchybně a proto mohou vznikat závažné zdravotní poruchy, neboť v těle zůstaly a mohou se obnovovat a množit porušené buňky. Porušení rovnováhy mezi antioxidanty a volnými radikály je jednou z hlavních příčin vzniku zhoubného bujení.
Obrana vůči volným radikálům
Nebýt antioxidantů, řada lidí by během několika měsíců padla za oběť nejrůznějším infekcím a možná i rakovině, lidské tělo by předčasně zestárlo, buňky a orgány by ztratily schopnost regenerace, došlo by k narušení imunity, oběhového systému, zvýšení krevní srážlivosti, k rozvrácení metabolismu a narušení ochranné a podpůrné funkce enzymů a různých živin. Lidské tělo sice produkuje vlastní účinné antioxidanty, ale, ke zvýšení obranyschopnosti organismu, ochrany před srdečně-cévními onemocněními a předčasným stárnutím, ke zvýšení odolnosti vůči zátěži, zlepšení metabolismu a ochrany před jeho odpadními látkami, je nutné přijímat v potravě resp. potravních doplňcích další.
Naše potrava je kvantitativně i kvalitativně odlišná od potravy našich biologických předchůdců, proto se mýlí ti, kteří si myslí, že pestrou stravou deficit některých živin nemůže vzniknout. Museli bychom denně zkonzumovat 6 až 12 kilogramů čerstvé zeleniny a ovoce, abychom získali potřebné množství hodnotných živin. Bez užívání suplementů je to nemožné, a to zejména u osob žijících v nezdravém životním prostředí, ve stresu, osob nemocných, přijímajících malé množství potravy nebo konzumujících převážně jen škroby, cukry a maso. Ovoce a zelenina ze supermarketu nejenže většinou neobsahují optimální hladinu antioxidantů, ale obsahují často i rezidua povahy volných radikálů a tento nevýhodný poměr se dobou skladování zvyšuje. Hladina antioxidantů v potravě také klesá kuchyňskou úpravou - strouhání, tepelná úprava, styk se železem - to jsou příklady situací, kdy antioxidanty většinou mizí. Výjimku představuje např. mrkev, u níž se tepelnou úpravou za přítomnosti tuku dostupnost a účinnost antioxidantů (zde karotenoidů) zvyšuje.
Poškození organismu volnými radikály vyvolává celkové oslabení imunitního systému. Častěji se vyskytují typická infekční, plísňová a parazitární onemocnění, zvyšuje se dispozice ke vzniku alergií. Průběh těchto onemocnění je navíc komplikovanější, často chronického charakteru, onemocnění se vracejí. Jsou zpracovány studie, které dokazují, že nedostatek antioxidantů urychluje např. vznik šedého zákalu, důvodná podezření se objevují i u některých neurologických chorob (Parkinsonova choroba). Proto je pro lidské tělo důležité neustále doplňovat hladinu antioxidantů, které zachycením volných radikálů zbavují organismus rizika vážného poškození. Není možné se dnes spoléhat na to, že naše běžná = nepřirozená strava obsahuje dostatečné množství potřebných živin s antioxidačním účinkem a je třeba dbát na zvýšený přísun významných rostlinných antioxidantů zvýšenou konzumací určitých potravin a zajistit si vhodné potravinové doplňky. Nejlépe je kombinovat vitamíny a antioxidanty v přírodní formě se suplementy těch nejpotřebnějších živin. Je také třeba si uvědomit, že přírodní zdroje obsahují sice mnohdy jen malou koncentraci potřebných živin, ale díky tomu, že v sobě kombinují živiny, jejichž účinek se vzájemně zesiluje, bývá jejich celkový účinek lepší než u samotných izolovaných suplementů. Antioxidanty chrání organismus před volnými radikály. Je-li v organismu málo antioxidantů, riziko rozsáhlého poškození buněk v lidském těle volnými radikály se značně zvyšuje.
Svůj osud samozřejmě můžete značně ovlivnit tím, že se takových nebezpečných věcí, jako je kouření nebo pobyt v místech, kde se vyskytují nebezpečné chemikálie nebo ve špatném životním prostředí, vystříháte. Můžete se také pokusit na oxidanty vyzrát tak, že si proti jejich výpadům vybudujete lepší antioxidační ochranu např. i tak, že zlepšíte svém zdraví a fyzickou kondici.
Dostatečně vitální a trénovaný organismus, vybaven bioenergií má celou řadu mechanismů, které pomáhají zmenšovat množství vznikajících radikálů, radikály už vzniklé odrážet či udržovat na příznivější úrovni a zmenšovat jejich vliv na tkáně a orgány. Naopak nemocný organismus má tuto odolnost sníženu a je stále masívněji poškozován oxidanty, což má zpětný vliv na možnosti regenerace, zvyšování kyslíkové odolnosti, vitality a imunity, jako i na produkci bioenergie a bioplazmy, jejíž obraz je většinou obrazem zdraví. Tak se uzavírá bludný kruh, který je třeba vždy radikálním a často dlouhodobým působením přerušit. Jde vlastně o bludný kruh: Nízká hladina antioxidantů a nízká schopnost těla antioxidanty si vytvářet (tedy malá antioxidační potence), může vést ke snížení vitality, obranyschopnosti a k onemocnění a naopak, každé onemocnění se může projevit snížením antioxidační potence.
Množství volných radikálů nebezpečně zvyšuje také nadměrná fyzická činnost, například při sportovních výkonech, kdy je zvlášť žádoucí chránit svůj organismus užíváním antioxidantů. Pravidelná a přiměřená fyzická námaha - např. trénink - cvičení zvyšuje schopnost organismu vypořádávat se s volnými radikály a vcelku život prodlužuje a zkvalitňuje. Protože fyzická činnost některé antioxidanty zároveň spotřebovává, měli by sportovci dbát na dostatek vitamínu C, E, A a B-komplexu. Sportovci i nesportovci by měli denně užívat některé významné přírodní antioxidanty bez vedlejších účinků které jednak obsahují nedostatkové živiny, jednak vytvářejí jakousi rezervní ochranu za všech okolností. Také stáří a nemoc zvyšují zátěž volnými radikály a potřebu ochrany před jejich působením.
Volné radikály jsou velmi agresivní sloučeniny, které vznikají v těle působením různých škodlivin, odpadních látek látkové výměny a ionizačního záření. Tyto agresivní části molekul mají korozivní, redoxní účinek na buňky a vedou k jejich rychlému "zrezivění" či „hoření“ „k zanášení odpadními látkami“, tedy k předčasnému stárnutí.
Aby bylo zachováno zdraví, je třeba zvýšit hladinu antioxidantů a snížit množství volných radikálů v těle na minimum. Za nejdůležitější a nejvíce škodlivý se považuje účinek volných radikálů na nenasycené mastné kyseliny, které jsou v každé části živého těla a které mají v těle nezastupitelnou úlohu. Volné radikály je však změní na zcela neúčinné látky. Zlepšením poměru mezi antioxianty a volnými radikály chráníme svůj imunitní systém, činnost orgánů - zejména jater, cévní systém před usazeninami a trombózami, metabolismus.
Účinek antioxidantů zeslabuje chlorovaná pitná voda, některá umělá sladidla a z léků projímadla, některé hormonální léky a antikoncepční pilulky.
Záver:
Čiže: -Pite vodu z vo-do-vo-du....... ak chcete rýýýchlo ochorieť...
Ďakujem za pozornosť...
