Jsem ráda, že jsem byla nevěrná!

Je mi už 28 let a letos v červenci jsem zažila něco, co jsem si už dlouho představovala. Jsem sice vdaná,ale manžel mě loni podvedl a nepodržel, když mi bylo nejhůř. Také se ke mně nechoval zrovna dvakrát hezky a něžně, takže jsem hledala někoho, kdo by mi mou lásku oplatil.

Letos jsem si přes facebook začala psát s klukem o půl roku starším než jsem já. Doslova mně ho "dohodil" jeden můj známý. Pak jsem byla pozvaná na oslavu narozenin nevlastní dcerky toho známého, a prý že mi představí mého dopisovatele.

Asi mě všichni odsoudí, když to sem napíšu,ale ten známý mi doslova řekl, že přijedou vůdci hnutí skinheads z Česka a Slovenska. Přijela jsem i se synkem (2,5 roků) a těšila se na nové zážitky. S tím mým objevem jsme po sobě pokukovali a shodli jsme se, že vypadáme oba líp než na fotkách, ze kterých jsme se znali.

Byla jsem přesvědčena, že jsem našla to, po čem jsem léta toužila. Byli jsme jako svázaní, celý večer si povídali, snědli spolu napůl kousek grilovaného masa, a když děti usnuly, šli jsme se projít. Venku byla nádherná noc, měsíc svítil a my spolu seděli před kapličkou a hleděli do dálky na světla města pod námi. Líbali jsme se a tiskli a bylo nám krásně.

Cítila jsem se opět na osmnáct let. Zpátky jsme došli ruku v ruce a celou dobu jsme si měli o čem povídat. Známý nám ustlal na gauči jako rodince. U zdi spal synek, pak já a na kraji můj Derek (tak si říkal). Celou noc jsme se tiskli, líbali jsme se a nakonec jsem usnula s rukou přehozenou přes jeho bok. Ráno jsme šli na malý nákup, zase jsme se drželi za ruce a Derek mi pak slíbil, že za mnou bude jezdit.

Kupodivu jsem nemyslela na svého nehodného muže. Vlastně jsem byla ráda, že ho nevidím. I když jsem pak musela jít domů a měla žaludek až v krku z toho, co mě asi bude čekat. Ani jsme se s Derekem nerozloučili, jen jsme si vyměnili telefonní čísla. Zpět při cestě autobusem se strhla doslova průtrž mračen. Říkala jsem si, že nebe pláče pro nás dva, protože nemůžeme být spolu.

Chránila jsem synka před deštěm a sama promokla až na kost. Lezla na mě chřipka, asi z nachlazení v dešti i z mazlení venku. Dostala jsem kázání od manžela a nemohla jsem si lehnout, protože mi to nedovolil. Když jsem vařila oběd, tak mi tekly slzy a neustále jsem myslela na Dereka. Moc mi chyběl.

Odpoledne mi přišla zpráva, že jestli ho miluju, ať přijdu navečer na nádraží do restaurace, prý tam bude sedět se svým kamarádem Jardou. Pak mi ještě volal a rázem bylo po chřipkových příznacích, byla jsem zdravá. I s malým jsem jela na to nádraží. Seděli jsme s Derekem vedle sebe a on říkal, že věděl, že příjdu.Objednal mi pivo, klukovi limonádu a zase jsme si povídali. Byla jsem nejšťastnější na světě.

Druhý den přišel i s tím kámošem. Oba mi pomohli s úklidem kuchyně a pak Jarda vyklidil pole. Já s Derekem jsme měli čas sami pro sebe. Ještě jsme uklidili nádobí, smáli jsme se a pak šli spolu do ložnice. Malý usnul a my si pustili pomalou písničku, líbali jsme se a navzájem svlékali. Po něžném mazlení následovalo ještě krásnější milování, pak jsme usnuli v objetí a po probuzení si to krásné milování ještě jednou zopakovali.

Čas plynul až moc rychle, odpoledne se stavil Jarek a my se kolem páté vypravili na nádraží vyprovodit Dereka na vlak.Ještě jsme seděli naproti sobě na lavičce, políbili se a on musel nastoupit do vlaku. Loučení bolelo. Ještě mě z okna vlaku chytil za ruku, řekl, ať za něho políbím i synka, a vlak se rozjel. Tehdy jsem brečela celou cestu domů a nechtěla jsem být sama, tak mě doprovodil Jarda.

S Derekem jsme si ještě nějakou dobu psali, já odjela ke svým rodičům, protože mě manžel uhodil a mrštil po mně těžkým pivním sklem. Chtěla jsem žít s Derekem, bydlet u našich, mít dceru. Nějak to nevyšlo, manžel mně brečel do telefonu, že nemůže beze mne žít, že on, já a malý jsme rodina, že se polepší.

Stejně by asi vztah s Derekem dlouho nevydržel, byli jsme oba tak rozdílní. Já - vdaná maminka s malým chlapcem, a on - drsný skinhead původem ze Slovenska, který měl problémy se zákonem kvůli tetování a snad i nějakým výtržnostem. Přesto na tuhle svoji zakázanou lásku nezapomenu. Oba jsme si navzájem říkali: "Miluju tě". Cítím prázdno a bolest, kterou uzdraví snad jenom milosrdný lékař jménem čas.

takáto nevera sa chápe

tak ..ked musis, tak musis...
istu dobu som sa medzi skinmi poflakovala...tazka to puberta 🙂)
dnes nepatrim nikam, nemam dovod...
to musis mat inak blbe..vratit sa k cloveku, ktory ti uz nic nehovori...vratit sa na miesto, ktore ti bude viac cudzie ako blizke...
hmm...i ked naucit sa milovat aj nenavist je fajn...

absent partnerovej lásky sa náhrádza . Je to malé šťastie že je sa nájde zrovna niekto kto ten absent vyplní. Len si na to moc nezvykaj, lebo sa ti rozpadne rodina.

mozno by to nakoniec ani taka skoda nebola.

Samozrejme,že taký dobrý sex poteší. Je mnoho takých,čo skúsili sex s iným a vtedy si uvedomili,že to môže byť aj oveľa krajšie,ako boli naučení doteraz s predošlým partnerom.Potom sa chcú rozviesť a opakovať to pekné,alebo hľadajú niečo ešte krajšie. Niekedy je ale ten zážitok sklamaním a prichádza ľútosť,že to nemali robiť,lebo to vôbec nestálo za to.

NEVERA..... to slovo bolí už len pri pomyslení že sa nám to môže stať. Odsudzovala som ju aj ľudí ktorí sú toho schopný, hovorila som že mne sa to nikdy nemože stať... lebo mám super muža ktrorého fakt milujem, ktorí je nežný, dobrí, milý no proste pán dokonalý. Ale stalo sa, prišla chémia a bolo..... jasné že to vyšlo najavo.... môj muž trpí velmi ale takisto aj ja. Hladali sme príčinu prečo sa to stalo, čo ma k tomu viedlo, no nenašli sme. Stalo sa...... viem že boh mi to neodpustíá, neodpustím si to ani ja nikdy ale pre skúsenosť je to dobrá skúška...... asi tá najťašia vo vzťahu

...berieš skostnatelú kresťanskú morálku príliš vážne...na svete sme preto,aby sme žili šťastne...žiť šťastne s jediným partnerom je utópia..