EÚ - banda lúzrov

parlamentnelisty.sk

huaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa



Jak fungují Parlamentní listy

Součástí nového speciálu Dezinformace, který připravila redakce Respektu k jednomu z nediskutovanějších témat dneška, je i text o tom, jak fungují Parlamentní listy. Jako ochutnávku ho nyní výjimečně odemykáme. Ve speciálu dále najdete články o konspiračních teoriích, o tom, jak se vytváří tzv. alternativní média, přinášíme rozhovory s předními novináři, reportáže ze světových médií, která se rozhodla čelit útoku fake news, naleznete tu ankety, příklady manipulací či rady, jak odlišit důvěryhodné zdroje od těch nedůvěryhodných. Speciál je dostupný k zakoupení na novinových stáncích, na webu i v aplikacích pro Android a iPad/iPhone. Můžete ho také věnovat konkrétní škole a pomoci tak mediální výchově.

Mediálnímu byznysmenovi Michalu Voráčkovi se bezesporu podařil obchodní majstrštyk. Před sedmi lety se rozhodl zariskovat a vložil peníze do rozjezdu nového média, kterému dával šanci málokdo. Teď se může spokojeně usmívat. „Investice se zhodnotila,“ říká podnikatel, který nedávno prodal další balík akcií v Parlamentních listech senátoru Ivo Valentovi a stal se jen třetinovým podílníkem.

„Chtěli jsme dát prostor všem, včetně extremistů.“

Michal Voráček Tweetni to

Voráčkovi se však nepovedl jen dobrý obchod. Médium, které vybudoval, je dnes nepřehlédnutelné a vyvolává spousty emocí. Pro jedny jsou Parlamentní listy serverem, který dává výrazný prostor konspiraci a dezinformacím, pro druhé jsou kotvou, jíž můžou věřit. Tento titul každopádně přinesl zcela nový způsob, jak se dají prodávat a konzumovat informace. Se všemi riziky, jež k tomu v dramaticky se proměňujícím mediálním světě patří.
Výbušná kombinace

Kdo v prvních letech zavítal do redakce Parlamentních listů, jen těžko si mohl toho nápisu nevšimnout: „Článek do půl hodiny, analýza maximálně hodinu.“ Slogan, který visel novinářům nad hlavou, jim měl připomínat dravost redakce, v níž pracují. Koncept Parlamentních listů byl od začátku postaven na tom, že veřejnosti nabízejí co nejvíc zpráv a pokud možno ve chvíli, kdy se dějí

Obchodní model spočíval v získání maxima čtenářů s minimálními náklady. Na chrlení článků byli najímáni studenti nebo novináři bez větší praxe, kteří pracovali ve třech směnách. První nastupovala v šest hodin ráno, poslední končila po desáté večer. A tak je tomu dodnes. Ranní směna dostává hned z tiskáren čerstvé noviny, jejichž články kopíruje a zhutňuje do kratších materiálů. Přes den pak další směny sledují tiskové konference politických stran nebo to, co běží ve zpravodajských televizích a na sociálních sítích. A znovu to „překlápějí“. Kouzlo Parlamentních listů ale spočívá v jedné podstatné novince: vedle přepisování novin se redakce od začátku soustředila na produkci materiálů, v nichž šlo vždy o nějaký výbušný konflikt.

Od tvrdého vzájemného obviňování se politiků ze zlodějin přes osočování Romů až po vykreslování uprchlíků jako nebezpečných teroristů. Stejné články je samozřejmě možné nalézt i v dalších médiích, v Parlamentních listech však byl každý takový materiál opatřen velmi emotivním titulkem včetně vulgarit. Na tom, co bylo pro ostatní redakce buď za jejich etickou hranou, nebo na to nenašly odvahu, začaly Parlamentní listy, které vycházejí v internetové podobě, stavět svoji poznávací značku.

A evidentně to zafungovalo. Po roce od spuštění webu měly čtvrt milionu unikátních přístupů za měsíc, což byl pozoruhodný nárůst. Dnes jich mají přes osm set tisíc, jsou osmým nejčtenějším zpravodajským webem v zemi, expandovaly na Slovensko a chystají se proniknout i na několik dalších evropských trhů.
Jako droga

Michal Voráček sedí ve své oblíbené restauraci Chef na Žižkově a jako vášnivý kuřák si pochvaluje, že si tady může kdykoli zapálit. Kouř je cítit i při příchodu do redakce Parlamentních listů, Voráček v nich každopádně zanechal daleko viditelnější otisk než jen liberální prostředí k milovníkům dýmu.

Právě slovo „liberální“ Voráček volí, když má popsat, proč se do Parlamentních listů vlastně pustil. „Cílem bylo vytvořit prostor maximálně otevřený všem politickým a společenským názorům,“ říká Voráček. Původně to nebyl jeho nápad. V roce 2009 za ním přišli dva mladí novináři Jan Holoubek a Jiří Čermák, kteří se v té době zabývali vývojem zpravodajských webů. Všimli si, že na trhu vychází na křídovém papíře za 225 korun lobbistický časopis s názvem Parlamentní listy, skoro nikdo ho ale kvůli vysoké ceně nekupuje.

Jeho mottem bylo „tvořit most názorů mezi veřejností, podnikatelskou sférou a státní správou“, což oba časem přivedlo na myšlenku udělat něco obdobného, ale levně a na internetu. Projekt stál na dvou nohách, článcích, které vytvoří sama redakce, a těch, které na web budou vkládat politici. Byl to dobrý tah, protože to k Parlamentním listům přitáhlo jejich zájem. Oproti standardům v jiných médiích najednou nikdo neověřoval jejich tvrzení, byť by byla lživá. Redakce jim v sekci, která pro to byla speciálně vyčleněna, pokaždé otiskla, co chtěli.

Zbývalo ale to zásadní: najít investora. Tehdejší vydavatelství, kde Holoubek pracoval, je s projektem odmítlo, označilo ho jako „bez budoucnosti“. Uspěli až u Michala Voráčka. Stárnoucí mediální byznysmen, jenž na začátku devadesátých let začal vydávat bulvární deník Blesk a řadu dalších titulů, chtěl zkusit něco nového. „V téhle zemi znám úplně všechny politiky. Vím, že Kalousek, když ho něco naštve, volá v sedm ráno, pak následují další. Tak jsem se rozhodl, že jim dám něco, kde se budou moci sami prezentovat, jak chtějí,“ říká Voráček.

V branži má pověst člověka, jenž „má nos na peníze“, a rozhodně nenechal nic náhodě. Poté co do projektu vložil počáteční investici a získal podíl, vytyčil i jeho směr. „Tlačil jsem na čtenost, jediná možnost, jak se prosadit proti konkurenci, bylo jít do bulvárních titulků. Chtěli jsme být konfliktní a zobrazovat extrémní názory z obou stran,“ vysvětluje Voráček. Český trh s informacemi v té době plíživě kopíroval to, o čem se na Západě mluvilo už dlouho – a s velkými emocemi. Tištěné deníky, tedy jeho páteř, se začaly potýkat s dramatickým propadem prodeje, zatímco vedle nich rostla konkurence v podobě bezplatných zpravodajských webů.

Změna nabrala tempo zejména poté, co do Česka naplno pronikl rychlý internet a Češi si zamilovali chytré telefony. Začali lovit informace právě tady. Parlamentní listy byly od většiny konkurence hravě rozeznatelné. Dryáčnický přístup vzbuzoval vášně i zvědavost. Řada lidí, která k nim nakoukla, se začala vracet.
Zeman pryč

Zájem o nové médium nijak neoslabila skutečnost, že Parlamentní listy pootočily nepsaná pravidla, jimiž se řídí klasická média. Politikům nenabídly jen možnost tisknout jejich sdělení coby politické reklamy. Za peníze je začaly vydávat i jako své vlastní redakční texty. V lednu 2017 na to upozornil Český rozhlas, když zjistil, že pražský magistrát si u Parlamentních listů platil PR články, které měly chválit jeho rozhodování.

Web je neoznačoval jako komerční sdělení, jak mu ukládá zákon. To samé se stalo podle dřívějšího zjištění MF DNES u tehdejšího hejtmana Michala Haška. Za sebeprezentaci Hašek platil stotisícové částky jednateli firmy JT Media Janu Tvrdoňovi, muži, který spoluzakládal konspirační proruský web Protiproud, jenž fungoval jako jeden z blogů běžících pod Parlamentními listy.

Respekt se nyní dostal k číslům, která ukazují, že nemuselo jít o ojedinělé případy, ale promyšlený byznysplán. V rozmezí let 2013–2015 si osm krajů, ministerstva zdravotnictví a průmyslu objednaly u vydavatele Parlamentních listů a firmy JT Media PR další služby za čtyři a půl milionu korun (v českém mediálním prostředí rozhodně nejde o zanedbatelnou sumu). Jan Holoubek, předseda představenstva firmy Our Media, jež web vlastní, nechce věc moc rozebírat s tím, že „vše bylo splněno dle smlouvy či objednávky“.

Jisté ale je, že čistě z pohledu byznysu to je velmi výhodný model: politici dostanou ven svá sdělení, jež se někdy tváří jako nezávislé články. A majitel redakce zvyšuje svůj příjem. Pro čtenáře je tenhle obchod samozřejmě problematický. Roste riziko, že je s nimi manipulováno, aniž by měli šanci to zjistit.

Manipulaci s mediálním obsahem popisují i někteří bývalí novináři Parlamentních listů, s nimiž Respekt mluvil. „Odešel jsem kvůli tomu,“ říká novinář Jan Novotný, který dříve pracoval v Parlamentních listech. Dlouho mu do práce nikdo nemluvil, to se ale začalo měnit před posledními prezidentskými volbami. Parlamentní listy ve volbě podporovaly současnou hlavu státu Miloše Zemana (dnes jim dává řadu rozhovorů) a kritické články o něm potlačovaly. „Jeden takový jsem sepsal, přiběhl za mnou nadřízený a rozčiloval se, co to má znamenat. A že se to musí hned stáhnout. Stalo se a pro mě to byla nepřekročitelná hranice,“ říká Novotný.

Jeho zážitek potvrdila i nedávná analýza Masarykovy univerzity, která se zabývala právě obsahem Parlamentních listů. Podle jejích autorů používá redakce často manipulativní techniky, ve třiceti procentech článků jejich autoři zveličovali fakta a šířili fámy a v osmnácti nálepkovali (například že imigranty nelze naučit standardy sexuálního chování; že Německo vše úhledně rovná do lajny a srovná i Evropu a pak celý svět; nebo že Kosovo a Makedonie jsou vroucí kotel drogových dealerů). Že by manipulovali, redakce odmítá. „Jde o kampaň s cílem nás poškodit,“ tvrdí Voráček.
Moskva a Kypr

Stejně jako při svém startu jsou dodnes Parlamentní listy velmi neproniknutelným médiem. Redakce sídlí v jednom z kancelářských domů naproti pražským Olšanským hřbitovům, mluvit přímo s novináři je však nemožné. „Díky za váš zájem, ale to, jak pracujeme, si necháváme pro sebe,“ říká za vstupními dveřmi do redakce Parlamentních listů ředitel redakce Jaroslav Polanský. Právě tento muž společně se zástupcem šéfredaktora Radimem Panenkou a dalším seniorním členem Lukášem Petříkem myšlenkově nejvíc ovlivňují směřování Parlamentních listů.

Spojuje je radikálně pravicový pohled na svět, Panenka například v minulosti kandidoval za extremistickou Národní stranu, která se zviditelnila rasistickým spotem během voleb do Evropského parlamentu, kde nabízela „konečné řešení cikánské otázky“. Nenávistné texty se objevují v dalších doménách Parlamentních listů, jde hlavně o pětici k nim přidružených webů, jako jsou EUserver, euRabia, EUportál, Eportál a FreeGlobe.

O Romech se tu píše jako o cikánech, jsou zde napadáni gayové, Židé, muslimové, migranti i Evropská unie. Redakce webů jsou s Parlamentními listy personálně propojené a vzájemně se odkazují na své texty. V posledních měsících se o Parlamentních listech začalo mluvit hodně i v souvislosti s fenoménem webů šířících ruskou propagandu: Parlamentní listy sdílejí velmi vstřícný pohled na politiku ruského vládce Vladimira Putina a články, které o něm píší, líčí svět jeho očima (Vladimir Putin položil dotaz: Je Amerika banánová republika, nebo co?; Obama prohrál, Putin zvítězil). V bezpečnostní komunitě jsou kvůli tomu označovány jako „nejvlivnější konspirační web“.

Redakce Parlamentních listů namítá, že poměr proruských a protiruských textů je stejný a že si hodně hlídá, aby se nepřiklonila na jednu stranu. Analýza redakčního obsahu to potvrzuje jen zčásti – na přidružených webech jasně převažují okatě prokremelské názory (Rozohněný Putin: USA chtějí diktátorsky ovládnout svět! Do chaosu Ukrajinu neuvrhlo Rusko, ale Spojené státy a EU; Američané jsou nejagresivnější, řekl Putin. A začala padat slova o pokakání, přizdisráčích a zadnicích). Pohled do financování Parlamentních listů ale ukazuje ruskou stopu spíše slabší. Jak zjistil Respekt (z veřejně dostupné Knihy pohledávek vydavatele PL), jedním ze zadavatelů reklamy byla v minulosti společnost Vemex, firma spojená s Kremlem ovládaným ropným gigantem Gazprom. Jednalo se ale o desetitisícové částky.

Spíše než ruské firmy převažují mezi inzerenty Parlamentních listů ty české včetně politických stran (v minulosti ODS, Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury). V letech 2014 a 2015 se sice v rozpočtu výrazně navýšil příjem od zahraničních subjektů (z dvou set tisíc na osm a půl milionu), za penězi je ale spoluvlastník média senátor Ivo Valenta. V kyperském daňovém ráji zaregistrované společnosti jeho skupiny Synot uzavřely s webem reklamní smlouvu a tímhle způsobem do něj Valenta nalil peníze na jeho další rozvoj.
Šedá zóna

Po Andreji Babišovi je dnes Valenta dalším politikem, který získal vlivné médium. Senátor samozřejmě odmítá, že by chtěl Parlamentní listy zneužívat k dosahování svých politických cílů. Jádro jeho programu teď tvoří kritika Evropské unie, boj proti elektronické evidenci tržeb a lobbování za hazard, který tvoří srdce jeho podnikání. „Média jsou pro mě pouze investicí, proto samozřejmě věřím v její zhodnocení v budoucnu. Model Parlamentních listů se měnit nebude,“ vysvětluje Valenta.

Tento model je nepochybně úspěšný. Parlamentním listům se totiž podařilo to, co zatím žádnému jinému médiu v Česku. Vzhledem k tomu, že se na nich objevují klasické zpravodajské články, k sobě lákají část běžných čtenářů novin. Protože je ale míchají se senzacemi a dezinformacemi, chodí k nim i část čtenářů tzv. alternativních webů, které se řídí zcela jinou profesní etikou než klasická média.

Smazávají rozdíl mezi fakty a fikcí.

Tweetni to

„Parlamentní listy tvoří přechod mezi seriózními médii a šedou zónou prokremelské manipulace,“ říká expert Masarykovy univerzity Miloš Gregor, který je se svým týmem analyzoval. Tím, že smazávají rozdíl mezi fakty a fikcí, vytvářejí informační chaos. Podle dalšího experta na dezinformace Petera Pomerantseva právě takové prostředí umožňuje zneužívat čtenáře k vlastním zájmům, ať už byznysovým nebo politickým.


Blízko dezinformacím

V grafu organizace Samizdat jsou zobrazena všechna spojení s více než šedesáti společnými lajkujícími. Čím blíže jednotlivá média jsou, tím více mají společných spojení. Příznivci Parlamentních listů (PL) ve stejné míře lajkují na Facebooku zprávy dezinformačních webů (AC24, Sputnik) i seriózních serverů (iDNES, Novinky). PL tak mezi nimi tvoří pomyslný přechod. Čtenáři dezinformačních webů žijí ve své bublině a kromě PL lajkují ostatní servery mnohem méně. Více na <a href="odkaz


odkaz

Parlamentní listy (PL) jsou diskusní, zpravodajský a komentátorský internetový portál působící od roku 2008. Institucionálně nejsou spojeny s parlamentem České republiky. Vydává je mediální skupina Our Media a.s., v níž v roce 2015 získal podíl senátor Ivo Valenta, který skrze společnost WCV World Capital Ventures Cyprus Limited držel v lednu 2019 podíl v mediální skupině ve výši 70 %.[1] Dříve vycházely také jako tištěný měsíčník, vydávaný od roku 2003 postupně čtyřmi různými komerčními vydavateli.

V obecném diskursu patří Parlamentní listy mezi média viněná z proruské propagandy v Česku. Jsou také označovány, např. Janem Čulíkem či serverem Romea.cz, za šiřitele rasistických, protiuprchlických a protimuslimských falešných zpráv.[2][3][4] Podle studie dvou politologů Masarykovy univerzity server používal manipulativní techniky, jako např. nálepkování a vyvolávání negativních emocí, jako je strach.

Vydavatelé

Od roku 2003 byla vydavatelem společnost Caneton s.r.o. (sídlo Svatý Jan pod Skalou-Sedlec), v letech 2005–2007 společnost R.E.M. Brand z Prahy, v letech 2008–2010 společnost Grand Princ z Prahy a od roku 2010 společnost OUR MEDIA z Prahy.[9]

Caneton s. r. o. se sídlem ve Svatém Janu pod Skalou-Sedlci byla do obchodního rejstříku zapsána 26. října 1998, 8. června 2007 byla přejmenována na Česká hlava s. r. o. V době, kdy společnost vydávala Parlamentní listy, byli jejími podílníky PhDr. Václav Marek z Prahy (40 %), Stanislav Štěpánek z Prahy (40 %) a Agentura C.D.P. s.r.o. ze Svatého Jana-Sedlce (20 %), vlastněná Stanislavem Štěpánkem. Dosud[kdy?] tuto společnost jako vydavatele uvádí například katalog Ústřední kni****y Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v nedatovaném záznamu.[10]

R.E.M.BRAND s.r.o. (IČ 498 27 189) vlastnil v době, kdy vydávala časopis, Pavel Vácha z Prahy.

V roce 2008 Česká televize uvedla, že vydavatelem tištěných Parlamentních listů je společnost Grand Princ, kterou vlastní Michal Voráček, jenž s podnikatelem Romanem Janouškem ovládá i firmu Tardus, která vydávala Listy hlavního města Prahy. Michal Voráček v rozhovoru pro časopis Euro v roce 2012 uváděl, že tyto informace nejsou pravdivé, v rozhovoru uvedl, že s Romanem Janouškem nemá nic společného.[11]

OUR MEDIA a. s. byla založena 8. dubna 2009, se sídlem ve Vinohradské ulici v Praze 3. Původní anonymní akcie vydavatele byly k 28. listopadu 2011 nahrazeny akciemi na jméno, vlastníci nejsou v obchodním rejstříku specifikováni. V pořadí třetím předsedou představenstva je od 16. července 2010 Jan Holoubek (* 1981) z Prahy-Krče.[12][13] Jan Holoubek je též ředitelem Parlamentních listů, šéfredaktorem internetové verze je Marek Bláha, jeho zástupci jsou Radim Panenka a Jakub Vosáhlo. Vydavatel uvádí dalších asi 25 redaktorů či zpravodajů.[13] Za projektem ParlamentníchListů.cz stojí Jan Holoubek a Jiří Čermák. Jedna ze zakázek, na které Holoubek pracoval byl převod tištěných médií do on-line podoby pro společnost Grand Princ, té také podle údajů na webu společnosti OUR MEDIA a.s. nabídli s Jiřím Čermákem projekt ParlamentníchListů.cz. GRAND PRINC o spolupráci nestál[14], on-line projekt tak spustili pod vlastní firmou.

Ministerstvo kultury eviduje měsíčník Parlamentní listy vydávaný společností OUR MEDIA a. s. pod evidenčním číslem E 14041, avšak údaj o datu zaevidování v záznamu chybí.[15]

V polovině dubna 2015 informoval server Mediaguru.cz o tom, že poloviční podíl ve společnosti OUR MEDIA získal Ivo Valenta. Michal Voráček si svůj dosavadní podíl ponechal.[16][17][1]

V březnu roku 2016 informovala média o vstupu společnosti OUR MEDIA, a.s. do regionální televize Praha TV. Společnost OUR MEDIA, a.s. získala v pražské televizi 34 procentní podíl.[18][19]

OUR MEDIA, a.s. vstoupila na začátku roku 2017 také do regionální Televize Slovácko, kde získala třicetiprocentní podíl[20]. V říjnu 2017 pak do Regionalnitelevize.cz a zároveň drží 65 procentní podíl v novém projektu Brno TV[21].

V roce 2017 OUR MEDIA a.s. byla již podruhé oceněna v rámci projektu Žebříček Českých 100 nejlepších 2017, kterou organizuje společnost COMENIUS, pan-evropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci. Obsadila 88. místo, což je například 52 míst za Českou televizí. Poprvé se do první stovky dostala v roce 2014[22][23].

OUR MEDIA a.s. též spravuje internetová práva kreslíře a karikaturisty Štěpána Mareše a po nějaký čas i názorové servery EUportal.cz, EUserver.cz, Eportál.cz, EUrabia.cz, Freeglobe.cz, Prvnizpravy.cz a Protiproud.cz. Tyto weby byly do roku 2017 umístěny jako subdomény Parlamentních listů, ale vydavatel deklaroval jejich obsahovou nezávislost.[24] Tyto se následně přesunuly na samostatné domény.
Popis

Od roku 2005 je pro tištěnou verzi doložen podtitul „zpravodajský měsíčník pro státní správu“, od roku 2007 „zpravodajský měsíčník nejen pro státní správu“, od roku 2011 „zpravodajský měsíčník nejen pro volené zastupitele“.[9] Výška tištěného časopisu byla udána rozměry 30 cm a 27 cm.[9]

Internetový projekt obsahem a uspořádáním připomíná zpravodajská média. Navíc však poskytuje všem zastupitelům vlastní profil, z nějž mohou bez redakčních zásahů publikovat své názory, komunikovat mezi sebou a odpovídat na dotazy registrovaných čtenářů. Vydavatel uvádí, že jeho záměrem bylo vytvořit jakýsi politický Facebook, v němž se počítá i s účastí dalších společensko-politických institucí, jako jsou nadace, organizace či osobnosti společensko-politického života. Žurnalistickou redakční část projektu považuje vydavatel za doplňkovou. Tvrdí, že se snaží zpravodajsky pokrýt veškeré dění v médiích, které odráží politiku v celostátním, regionálním i městském měřítku, a přinést maximum různých názorů, včetně extrémních, s cílem provokovat k diskuzi v hlavní části projektu. Média a politiku se redakce snaží sledovat jako jeden celek. Současnou fázi projektu (dle informace dostupné na webu na začátku roku 2012) označoval vydavatel za experimentální a růstovou.[25]

Roční předplatné Parlamentních listů stálo v roce 2008 necelých 300 Kč, hlavní příjmy měl časopis z inzerce, jejíž cena se pohybovala od 23 000 do 150 000 Kč. Podle Jany Hryzákové z inzertního oddělení se inzerentům jako bonus poskytoval například rozhovor, který však již nebyl označen jako reklama.[26]
Publikum

Lidovky.cz v listopadu 2016 publikovaly srovnání uživatelů Facebooku podle inklinaci k politickým stranám a uvedly přehled zpravodajských médií publikujících na této sociální síti, jejichž příspěvky uživatelé nejčastěji „lajkují“. Parlamentní listy byly na prvním místě mezi příznivci SPO, KSČM a všech stran označených za antisystémové. U příznivců ČSSD a Svobodných skončily druhé, u příznivců ANO na třetí příčce. Mezi příznivci ostatních tradičních stran byla „nejlajkovanější“ DVTV, zatímco u ČSSD to byl server Echo24.cz a u ANO iDNES.cz.[27]
Význam a kritika
Dosah

Parlamentní listy jsou poměrně často citovány jako původní zdroj informací a mnohá významná média reagují na impulsy vzešlé z Parlamentních listů. Uveřejňují často i kontroverzní texty z různých stran politického spektra. Bližšímu vztahu ke konzervativní a nacionální pravici se zdá nasvědčovat charakter sesterských projektů vydavatele, které jsou v roce 2011 umístěny na subdoménách Parlamentních listů.[zdroj?]

Na Parlamentní listy příležitostně odkazovala také zahraniční média. Výroky publikované v jejich článcích citovaly například The New York Times,[28] The Wall Street Journal,[29] BBC,[30] The Telegraph[31] nebo Reuters.[32]

Podle on-line průzkumu agentury Phoenix Research na téma zájmu veřejnosti o uprchlickou krizi a zdrojích informací se v dubnu 2016 necelá polovina z 1 088 respondentů vyjádřila, že informace čerpá z tuzemských médií, z nich pak přibližně po 40 % z televizí a z internetu. Z respondentů, kteří uvedli český internet jako hlavní zdroj informací k tématu, označilo 22 % za nejpravdivější zdroj ParlamentníListy.cz, což představovalo druhý největší podíl po 24% iDNES.cz a před 16% Novinkami.cz.[33]

Novinář Petr Žantovský v komentáři MF DNES 5. května 2016 uvedl, že se Parlamentní listy „stávají fenoménem naší mediální krajiny“. Podle něj byly novým médiím nasazovány psí hlavy z důvodu růstu jejich sledovanosti, z čehož měla tradiční média s klesající sledovaností obavy. Nárůst zájmu čtenářů o internetové zpravodajské a názorové portály Žantovský přisoudil jejich širokému názorovému záběru v kontrastu s nedostatečným, výběrovým, jednostranným informováním mainstreamových médií.[34]

Podle sociologického průzkumu agentury STEM z léta 2016 asi čtvrtina českých respondentů důvěřovala více „alternativním médiím“, mezi které řadili i Parlamentní listy, nežli médiím tradičním. Aktivisté strategického programu Kremlin Watch think-tanku Evropské hodnoty v červenci 2016 řadili Parlamentní listy mezi šestici nejvlivnějších dezinformačních webů coby hlavní a nejčtenější nosič pro české dezinformátory, neboť umožňovaly dezinformátorům vystoupit mimo své čistě konspirační či dezinformační kruhy.[35][6]

Parlamentní listy patří mezi reklamní servery, na nichž inzerovaly též některé orgány státní správy. Mezi tyto případy náležela svého času inzerce ministerstva pro místní rozvoj ČR, Jihomoravského a Moravskoslezského kraje či pražského magistrátu. V únoru 2017 si online propagaci na serveru Parlamentní listy objednalo ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.[36]
Neoprávněné navozování vztahu k Parlamentu ČR

Česká televize v říjnu 2008 uvedla, že časopis na první pohled působí dojmem, že jde o periodikum z dílny státní správy (například v záhlaví má státní znak), avšak ve skutečnosti jde o lobbistický časopis vydávaný soukromou společností Grand Princ, propojenou s kontroverzními osobami a aktivitami z prostředí Českých drah a pražského magistrátu. Roman Žamboch z tiskového odboru Kanceláře Poslanecké sněmovny uvedl, že sněmovna proti používání tohoto názvu těžko může nějak zasáhnout. Nedovolené použití státního znaku soukromou společností bylo podle České televize v tomto případě přestupkem.[26] Státní znak časopis přestal zneužívat, i v posledních letech[kdy?] je mu však vytýkáno navozování klamného dojmu, že jde o oficiální projekt parlamentu.

Nad rolí Parlamentních listů se v říjnu 2011 pozastavoval Milan Šmíd na svém webu Louč v souvislosti s vypuštěním citlivé informace s potenciálem ovlivnit politická rozhodnutí do mediálního světa. Podle Šmída měl projekt podobné ambice jako dřívější tištěné periodikum Parlamentní zpravodaj, který vycházel od roku 1995 a byl závislý na podpoře firmy Teleaxis Petera Kovarčíka.[37]

Podle Štěpána Kotrby z Britských listů (prosinec 2010) se internetový server Parlamentní listy tvářil jako zpravodajské a publicistické médium, ve skutečnosti však vytvářel „soft“ PR. Kotrba rovněž kritizoval, že si server bez zjevného důvodu dal název navozující vztah k parlamentu, ačkoliv jeho vydavatelem není sbor zákonodárců, ale firma OUR MEDIA a.s., která má jako předmět činnosti uvedeno provádění dobrovolných dražeb movitých věcí podle zákona o veřejných dražbách a výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, takže vydávání časopisu bylo podle Kotrby zřejmě neoprávněným podnikáním.[38] V současné době[kdy?] však Kotrba na Parlamentních listech sám příležitostně publikuje a podle Literárních novin se jeho původní kritika obrátila v obhajobu tohoto zpravodajského portálu.[39]

Kancelář Poslanecké sněmovny PČR se 23. dubna 2012 rozhodně distancovala od internetového serveru Parlamentní listy a uvedla, že jeho název, obsah, zaměření, autoři článků a vydavatelé nemají s prací Poslanecké sněmovny PČR nic společného a žádným způsobem neodrážejí její stanoviska.[40][41]
Porušování principů seriózní žurnalistiky

Parlamentní listy byly dlouhodobě kritizovány za neobjektivnost až zaujatost.[42][43][44] V roce 2014 Parlamentní listy získaly třetí místo Anticeny Křišťálové Lupy za „porušování principů seriózní žurnalistiky u tzv. alternativních online médií“.[45] Server Lidovky.cz je dokonce ve svém výzkumu z roku 2015 označil za „Mekku radikálů“, zejména kvůli jejich značné oblibě u protiimigračních a nacionalistických stran a hnutí.[43][46] Manipulaci s mediálním obsahem potvrdil i bývalý redaktor Parlamentních listů, a to konkrétně na základě osobních zkušeností z kampaně před historicky první přímou volbou prezidenta ČR, v níž Parlamentní listy podporovaly Miloše Zemana.[7][47]

V březnu 2016 Česká televize odvysílala reportáž, v níž využila informace ruského think-tanku RISI. Parlamentní listy jím byly vyhodnoceny jako české médium s největším množstvím protiruských materiálů, před Českým rozhlasem, Aktuálně.cz, Lidovkami.cz a Svobodným fórem.[48] Podle Jana Holoubka, spoluautora projektu a ředitele společnosti Our Media, se snažila redakce Parlamentních listů články vyvažovat. Z výsledků analýzy redakčního obsahu prováděné mezi květnem a červencem 2015 serverem Lidovky.cz vyplynulo, že počet „proruských“ a „protiruských“ postojů byl téměř v dokonalé rovnováze. Naopak protiamerické a protievropské názory už převažovaly a v názorové sekci a v článcích redaktorů dokonce server označil „vychýlení“ k protizápadní, proruské a protiimigrační rétorice za „enormní“.[43]

Podle výzkumu Masarykovy univerzity zveřejněného v létě 2016 byly Parlamentní listy vnímány jako přechod mezi seriózními médii a šedou zónou prokremelské manipulace, avšak co do obsahu byly dle zjištěných dat stejné jako např. server AC24 a „s manipulativními technikami se u nich setkáváme dokonce častěji než třeba u Sputniku“.[35] Podle výsledků téže analýzy, která kromě Parlamentních listů zahrnovala právě Sputnik, AC24 a Svět kolem nás, tyto servery asi ve 30 % ze zkoumaných 2,5 tisíce textů zmiňovaly Rusko, přičemž téměř dvě třetiny zmínek o něm byly neutrální s vyrovnanou mírou zastoupení Ruska v pozitivním či negativním kontextu. Proruská optika se však projevovala především ve vyvolávání negativních emocí a v líčení obrazu nefungujícího politického systému na Západě. Poměrně častým jevem v těchto médiích bylo podle analýzy nálepkování, tedy zkreslující přisuzování nějakého kolektivního postoje či viny různorodým subjektům, a to v 18 % textů, ve 40 % byla přítomná technika svalování viny na cíl znevěrohodnění, v 34 % fabulace nejrůznějších druhů. V nálepkování a apelech na strach Parlamentní listy vysoce předčily srovnávaný Sputnik. Analýza však neobsahuje žádné srovnání, které by ukázalo, nakolik se čísla vzešlá z výzkumu „prokremelských“ webů liší od webů, považovaných za mainstreamové či systémové.[6]

Na případ manipulativního použití videa Parlamentními listy upozornil např. slovenský Denník N koncem února 2017. S nadpisem „Toto je Paríž“ publikovaly 23. února na svém Facebookovém profilu video víc než rok staré, které podle listu mohlo uvést čtenáře v omyl, že jde o aktuální protesty imigrantů a jejich potomků proti policejní brutalitě.[49] Na manipulativní použití téhož videa jako poplašné zprávy přitom již v lednu 2016 upozornila iniciativa HateFree Culture.[50]

Jeden ze spolumajitelů Michal Voráček tvrzení o nevyváženosti popíral. V pořadu Luboše Xavera Veselého na internetové televizi XTV Parlamentní listy v červenci 2017 označil v podstatě za veřejnoprávní médium. Podle něj dávaly prostor naprosto každému a stejně.[51]

V červnu 2017 informoval server Aktuálně.cz o tom, že Ministerstvo vnitra České republiky monitoruje téměř čtyřicet webových stránek šířících dezinformační či jinak zavádějící zprávy, mezi nimi i Parlamentní listy. Své tvrzení server opíral o interní informace od „vysoce postaveného zdroje z ministerstva vnitra“ a interní dokumenty, které získal.[52][53][54] Nato přišly Parlamentní listy začátkem ledna 2018 s článkem, v němž tyto informace vyvracely tvrzením pracovnice ministerstva Hany Malé z odboru PR, že „ministerstvo vnitra neposuzuje konkrétní weby, ale konkrétní informace. Žádné seznamy tedy resort vnitra nevytváří“.[55]

V prosinci 2018 publikoval server Forum24 komentář Johany Hovorkové, v němž se mimo jiné uvádělo, že „Parlamentní listy permanentně šíří lži, dezinformace, názory extremistů a agentů StB“, dále že se „výrazně podílí na prohlubujícím se rozvratu české společnosti, na ruské hybridní válce proti západním demokraciím, čímž výrazně přispívá k udržování oligarchy Andreje Babiše u moci“.[56][57] Vydavatel Parlamentních listů Our Media se soudní cestou domáhal omluvy. Městský soud v Praze však žalobu zamítl a potvrdil, že dle předložených článků je prokázán věcný základ takových tvrzení, přičemž hodnotící soudy Forum24 nepřekročily přípustnou míru kritiky ve společnosti


odkaz

Osprostený, prečo máš také gravidné nutkanie spamovať tému. Kto chce, si tie bludy prečíta na Wikipédii. Mňa si už presvedčil, že tvoje názory stoja za ****o, vieš len Ctrl+C a Ctrl+V. Nič viac, bezmozgový exemplár.

Aby sme vedeli čo je to za zdroj a kto je oligarcha Ivo Valenta

Zdroj je žumpa

Pellegrini kritizuje Blahu za jeho výroky.

Väčšina poslancov vo výbore postoj premiéra Petra Pellegriniho ocenila. Ľuboš Blaha vzal kritiku na vedomie.

Premiér Peter Pellegrini kritizuje predsedu Výboru Národnej rady (NR) SR pre európske záležitosti Ľuboša Blahu (obaja Smer-SD) za jeho protieurópske vyjadrenia na sociálnej sieti.

Mal by sa ich podľa neho zdržať. Väčšina poslancov vo výbore Pellegriniho postoj ocenila. Blaha vzal kritiku na vedomie.

"To je cez čiaru"

"Predseda výboru pre európske záležitosti sa nemá takto vyjadrovať na adresu Európskej únie (EÚ). Mal by sa týchto vyjadrení zdržať. Pokiaľ deklarujeme, že niet iného priestoru na existenciu SR, že je to náš životný priestor, tak aby predseda európskeho výboru sa takýmto spôsobom vyjadroval na adresu EÚ ako takej, to je niečo, s čím nemôžem ja ako predseda vlády súhlasiť, bez ohľadu, či je to člen našej strany," vyhlásil premiér.

Odmieta, aby sa Blaha vyjadroval o predstaviteľoch EÚ ako o lúzroch či o EÚ ako o organizácii, ktorá nenávidí ľudí a tento región. "To je cez čiaru," zdôraznil Pellegrini. Blahu vyzval, aby zvážil zotrvanie na poste predsedu výboru pre európske záležitosti.

odkaz

Peter Pellegrini na tlačovej konferencii predstavil známe tváre, ktoré sa pridávajú k jeho novovznikajúcej strane

Dodal, že aj ďalší poslanci majú dvere otvorené. Novinári sa Pellegriniho opýtali, či môže prísť aj jeho bývalý spolustranník Ľuboš Blaha. Reakcia Pellegriniho bola naozaj veľavravná. "Tak už zasa úplne všetci nie," vyhlásil. Po týchto slovách neudržal smiech a pridali sa k nemu aj ostatní politici.

odkaz

Šéf SAV vysvetlil, prečo vedci kritizovali Blahu: Dávam mu dobrú radu

Prečo sa Slovenská akadémia vied rozhodla vystúpiť proti poslancovi Ľubošovi Blahovi?

Ten dôvod je úplne prostý. Verejnosť začala spájať statusy pána poslanca Blahu so Slovenskou akadémiou vied a my ako predsedníctvo SAV sme začali dostávať v tom poslednom štádiu desiatky výziev na to, aby sme sa v tejto veci nejakým spôsobom dištancovali. Chvíľu sme zvažovali, čo a ako, lebo predsa len my nemôžeme a ani nechceme zasahovať do politickej činnosti ľubovoľného politika. Na druhej strane, keď tie statusy a hlavne ich forma, ktorá je pre vedeckého pracovníka asi ťažko prijateľná, bola spájaná so SAV, tak sme nadobudli pocit, že nám to škodí.

SAV má v spoločnosti istú dôveru a táto dôvera začínala byť naštrbená, takže predsedníctvo ako kolektívny orgán sa rozhodlo vystúpiť proti forme. Snažili sme sa presne naopak, ako niektorí ľudia spomínajú, že vstupujeme do politického boja, oddeliť a vystúpiť ako prísne apolitická inštitúcia. Formou, ktorú sme zvolili, sme sa vlastne dištancovali od spôsobu, ktorým pán poslanec Blaha vedie svoj politický boj. Nehovoríme o obsahu, hovoríme o tej neprijateľnej forme, ktorá je v príkrom rozpore s etikou vedeckého pracovníka.

odkaz

Smer sa rozpadá, ministerstvu došla trpezlivosť: Blahovho besnenia stačilo, klame a šíri bludy

Poslanec Ľuboš Blaha je na sociálnych sieťach známy tým, že vo svojich statusoch venuje veľký priestor útokom na prezidenta Andreja Kisku, či ľuďom, ktorí protestovali Za slušné Slovensko. Prezidenta nazýva úžerníkom a protestujúcich ľudí nazval "štencami". Zdá sa však, že tentokrát vo svojich vyjadreniach zašiel trochu ďalej.

Ľuboš Blaha je poslanec Národnej rady SR za vládnu stranu Smer a nie je tajomstvom, že bol chránencom už zosnulého Pavla Pašku. Blaha je okrem toho aj predseda výboru NR SR pre európske záležitosti. Ani to mu však nebráni vo svojich statusoch na sociálnych sieťach šíriť nenávistné názory na všetko a všetkých, čo nie je ruské.

Blaha sa netají svojím obdivom k Rusku a komunistickému režimu a nenávisťou k novinárom, ktorí kritizujú súčasnú vládu a najmä Roberta Fica. Blaha často vo svojich statusoch zavádza a prekrúca realitu tak, ako sa mu to práve hodí. Pamätný je jeho výrok o tom, že "žiadny z poslancov nebude hlasovať za vládu bez Roberta Fica".
Ministerstvu došla trpezlivosť

Zdá sa však, že tentoraz vo svojom statuse o petícii, ktorá vyzýva na prijatie Bezpečnostnej stratégie Slovenskej republiky, poriadne prestrelil. Reagovalo totiž samotné Ministerstvo zahraničných vecí a európskych záležitostí Slovenskej republiky. A to verejne, priamo na svojej oficiálnej stránke.

Blaha totiž opäť hovorí o amerických agentoch, ktorí mali petíciu podpísať. Po vzore svojho šéfa, Roberta Fica, spomína aj Georga Sorosa a mimovládky ním platené.

"Sme radi, že pán poslanec Ľuboš Blaha zaregistroval otvorený list, ktorý bol zverejnený už 5. decembra 2017 na changenet.sk. Vítame aj to, že jednotlivé časti tohto listu, ako aj nového textu Bezpečnostnej stratégie SR okomentoval na svojom facebookovom profile," píše v reakcii ministerstvo.

"Je pre nás však ťažké pochopiť niektoré jeho hodnotenia, napríklad o tom, ako je údajným cieľom Bezpečnostnej stratégie obmedzovať slobodu prejavu, pričom jeho status hovorí presne o opaku. Má názor, prezentoval ho, my ho rešpektujeme. Je nám však ľúto, že pán poslanec nediskutoval o obsahu novej Bezpečnostnej stratégie s nami už pri jej príprave. Vtedy bol ten správny čas prebrať v otvorenej verejnej diskusii všetky návrhy a vhodne ich zapracovať do textu. Bol na to priestor aj mechanizmus, takýmto spôsobom boli spracované všetky návrhy jednotlivých rezortov, odborníkov a aj politikov, vrátane poslancov. Pán poslanec v priebehu prípravy Bezpečnostnej stratégie nepredložil zásadné pripomienky k jej zneniu. Navrhol niektoré úpravy textu ako obyčajné pripomienky, čo znamená, že konečnú verziu ich zapracovania nechal na spracovateľovi dokumentu, teda MZVaEZ SR. Ďakujeme mu za túto dôveru," píše ďalej ministerstvo.

Ministerstvo reagovalo aj na tvrdenia o Georgovi Sorosovi, ktorého Blaha často spomína. "Tvrdenia o jej vypracovaní cudzími mimovládnymi organizáciami možno smelo a jednoznačne označiť za bludy, hoc sme si plne vedomí, že to nie je typický jazyk diplomacie," napísalo v stanovisku ministerstvo.

"Napísať, že „slovenskú bezpečnostnú stratégiu písal americký think-tank“ je nielen lož, ale aj urážka slovenských odborníkov, ktorí ten text skutočne písali. Dokument bol jednomyseľne schválený v Bezpečnostnej rade aj vo vláde, čiže aj hlasmi všetkých ministrov za stranu Smer-SD," dodalo vo vyjadrení.

odkaz

Esetu došla trpezlivosť, na Blahu podal žalobu

Poslanec provokoval firmu vo videách.

BRATISLAVA. Za statusy a videá, v ktorých poslanec zo Smeru Ľuboš Blaha útočí na majiteľov Esetu, podala spoločnosť žalobu. Denníku SME to potvrdil Eset.

Firma ešte začiatkom mája poslala Blahovi predžalobnú výzvu. Dlhší čas ju totiž na sociálnych sieťach dráždil.
Súvisiaci článok Europoslanec za Smer: Blahov status o lúzroch bol cez čiaru Čítajte

Blaha na svojom facebookovom profile napríklad Eset kritizoval a jej majiteľov označoval za oligarchov, ktorí "vlastnia médiá a platia viacerých politikov".

O Esete natočil sériu videí, v ktorých sa snaží firmu zdiskreditovať. Napríklad v nich tvrdí, že Eset je napojený na americkú tajnú službu.

"Eset sa ma pokúša umlčať, toto je ich predstava o slobode a demokracii," reagoval Blaha na predžalobnú výzvu.

Keď Eset analyzoval Blahove príspevky, dospel k záveru, že jeho cieľom nebolo objektívne informovať či vecne kritizovať, ako to sám Blaha tvrdil.
Súvisiaci článok Fico: Blaha má len farbisté vyjadrenia Čítajte

„Môžeme potvrdiť, že na poslanca Ľuboša Blahu sme podali žalobu, ktorá súvisí s jeho nepravdivými a nepodloženými výrokmi na adresu spoločnosti Eset počas uplynulých mesiacov. Ide o štandardný právny postup, ktorý sme podnikli s cieľom ochrániť dobré meno spoločnosti,“ napísala v stanovisku firma.

"Budem sa, samozrejme, brániť a ešte hlasnejšie poukazovať na to, ako Eset zneužíva svoju ekonomickú moc na podporu liberálnych politikov a médií,"

Čítajte viac: odkaz