Epigenetika je o tom co jíme, jak žijeme, a jak se máme rádi

Když je na schodišťovém světle nastaven časový spínač na krátký interval, pomáháme si v nouzi žvýkačkou, ta na určitou dobu podrží tlačítko vypínače v poloze sepnuto...
Naše těla to s geny dělají podobně. Řeč je o epigenetice.

pigenetika je poměrně nový obor, zabývá se změnou chování našich genů, a také tím, jak se geny mění následkem chování nás samotných. Jako učebnicový příklad fungování epigenetiky lze zmínit odpírání krmiva potkaní matce. Když to uděláme, matka změní fungování genů v mozku u svých potomků. Ti se pak jinak chovají a jinak reagují na stresové podněty. Projeví se to u nich ale až v dospělosti. Epigenetika není ale jen výsadou potkanů. Platí obecně. Statisticky se její vliv potvrzuje i na lidech. V Británii a ve Finsku vědci zjistili, že nedostatečná výživa těhotných žen způsobuje, že jejich potomci mají v dospělém věku více nemocí jako je cukrovka, mrtvice a onemocnění srdce.

Existují jevy, kdy jednoduchá složka výživy (vitamín, jed), nebo vystavení dalším nejrůznějším vlivům vnějších podmínek (může jít i o chování), tlumí a nebo zesiluje účinek genů. Funkčnost genů lze ovlivnit k lepšímu, i k horšímu.A pokud se tak děje bez toho aniž by vlastní genetický kód jakkoli změnil, jde o epigenetiku.
Jde o to, že vystavení vnějším podmínkám spouští v těle chemické změny, některé z nich mobilizují skupinu molekul , kterým říkáme metylové skupiny. Metylové skupiny se dokáží přitulit ke spuštěným genům, a přilepit se na jejich řídící úseky. Tím jejich funkčnost na čas utlumí. Umí ale i působit opačně, výkon jiných genů zase posílit. Epigenetickými vlivy se účinek genu dá posouvat od jedné mezní polohy ke druhé. Vlastnost, kterou gen řídí se tak může měnit, alteruje.

Hádat se o to, zda mají větší vliv na naše zdraví a na náš vývoj geny, nebo vnější prostředí, je nesmysl. Obojí je spolu nerozlučně provázáno spletitým předivem vztahů. Nejen strava, ale nyní už i prožitek se může projevit prostřednictvím vyvolaných biochemických změn, které ve svém důsledku určují genům zda se mají projevit, jak moc se mají projevit.

Zajímavé je, že ačkoli k těmto změnám dochází nejčastěji ve stádiu embryonálního a nebo fetálního vývoje, výsledek ve formě náchylnosti k nemocem, a nebo změn v chování, se ukáže až v dospělosti. To znamená, že toto ovlivnění genů určitou dobu trvá a může se tedy přenášet z jedné na další generaci. Dalo by se říci, že epigenetické děje tedy jaksi sedí až na samém vrcholu genetického řízení. Zapínají a vypínají geny, a nebo jejich výkon, podle potřeby, jen jemně korigují. Je prokázáno, že porucha v metylaci genů buněk, které dávají vznik buňkám krevní řady, spouští vznik leukémie. Naše poznání epigenetických vlivů je na samém počátku, je však jisté, že jde o velmi rozšířený jev, který dokáže pomáhat i škodit.

Epigenetické děje nám tak vnášejí do klasické genetiky mendelisticky dědičných znaků pěkný zmatek.

Dobrá zpráva – epigenetické děje jsou vratné
Zatímco děje genetické (poškození genu) jsou většinou děje nevratné, epigenetické děje (zmíněná metylace genů) je dějem reverzibilním. Geny lze demetylovat. Znovu se zde nabízí ono přirovnání metylových skupin k nalepené žvýkačce. Obojí na nějakou dobu přispěje k tomu aby vypínač byl sepnut, pak ale za nějakou dobu odpadnou. Sundání metylových skupin lze urychlit, a to stejným způsobem jakým došlo k jejich nalepení - změnou výživy, prožitím jiných zkušeností (místo stresu klídek), a nebo podáním syntetických účinných látek.

Epigenetika nás přesvědčuje, že chování genů je tvárnější, než jsme si kdy byli ochotni připustit. Význam znalosti genomu je tak trochu odsunut na méně významnější kolej. Tvrzení, že za daným projevem choroby je „určitě“ nějaký zmutovaný gen, se ukazuje být v řadě případů nesmyslným. Mnohdy se totiž o žádnou mutaci nebude jednat. Dramatický růst obezity, srdečních příhod, cukrovky a dalších poruch u obyvatel bohatých zemí se ukazují být ve své podstatě epigenetickými jevy, které zřejmě mají svůj původ v narušeném embryonálním vývoji.

Moshe Szyf prokázal, že mateřská péče mění v mozku potomka nastavení jeho genů. To se u něj v dospělosti projeví ovlivněním hladiny stresového hormonu v krvi.

Jako důkaz těchto tvrzení se hodí znovu zmínit pokus s obohacováním krmiva u pokusných myší, které vede k tomu, že potomci těchto myší změní barvu. Jde o to, že pokud mají březí myši v potravě dostatek čtveřice látek, kterými jsou vitamín B12, kyselina listová, cholin a betain, dojde u potomku ke změně jejich barvy. Tyto látky dokáží metylovat agouti gen (žlutá barva srsti) a potomci se rodí hnědí. Důležitější ale než to, že se potomci rodí s jinou barvou srsti je skutečnost, že současně tato změna snižuje u potomků jejich náchylnost k obezitě, diabetes a nádorovému bujení. Vyplývá to ze srovnání výskytu těchto chorob u potomků myší, které přídavek těchto látek do krmiva dáván nebyl.
Výživa není jen něco co navodí prchavé změny, které se týkají jen nás. Geny si metylaci nějakou dobu „pamatují“. Existují důkazy o tom, že nejsme ovlivněni jen tím co jíme nyní, ale i tím co jedli naši rodiče, nebo dokonce prarodiče.

Epigenetické vztahy odhaluje statistika
V zemích jako je Indie a Čína jsou doby hojnosti občas střídány hladomory s nedostatečnou výživou. Děti, které jsou v matčině těle epigenetickými mechanismy „softvérově“ naprogramovány na narození do konkrétních podmínek, a ukáže-li se že tyto podmínky jsou nakonec jiné, způsobuje to u celé jedné generace potomků pohromu.
Nemusíme však chodit až do Číny. Stačí se podívat do Finska, kde se prokázal vztah nízké porodní váhy novorozenců k náchylnosti ke koronárnímu onemocnění srdce, cukrovce, vysokému krevnímu tlaku, mozkové mrtvici a dokonce i k osteoporóze. Na velkých souborech tamní populace se ukázalo, že děti s nízkou porodní hmotností jsou od svých vypasenějších biologicky odlišní. Nemluvňata „prckové“ nemají tak hustou síť nefronů v ledvinách, jejich metabolismus je změněn, jsou mnohem méně vnímaví na hormon inzulin,... Nedostatečná výživa tahá za nitky epigenetiky i v naší staré dobré Evropě a nastavuje geny tak, že jejich nositelé reagují, po opuštění matčina lůna, na vnější podmínky odlišně.
Představa, že nemoci srdce jsou jen o našem chování ve středním věku je pasé. Přibývají důkazy, že na našem zdravotním stavu se velkou měrou podílí to, co nemůžeme sami ovlivnit, je to chování našich rodičů. Vlastně to není žádný alibismus když prohlásíme, že za hodně špatných věcí na nás nemůžememy ale naši rodiče, a že že nám to způsobili tím jak se chovali a v jakých podmínkách žili. A chybu neuděláme, když toto tvrzení rozšíříme i o rodiče jejich rodičů.

www.osel.cz 

v kocke, - genetika je o tom ze dedime povahove/fyzicke crty, (ne) preddispozicie na rozne choroby, talent ( napr, ak sa rodicom narodi hudobne nadane dieta pritom sami nedisponuju hudobnym sluchom) a etc. ale epigenetika dokazuje ze sme schopni zdedit aj "skusenosti" , keby sme sa v tom rypali hlbsie, dalo by sa povedat ze dedime "stav mysle" . tym padom asi aj hostilitu, antisocialne spravanie alebo naopak pozitivne vnemi .

18. dakujem za reakciu, dakujem ze si sa zapojil tym sa mysli ( skusenosti) prave tie traumy, ziale, hlad atp. epigenetika sa opiera ze geny mozeme menit uz za zivota , to je ta dobra sprava

18. co povies ? www.interez.sk 

ale kristof ved to docitaj , Ukázalo sa, že v ranom veku sú dvojčatá epigeneticky takmer identické, kým významné rozdielnosti sa ukážu až vo vyššom veku. Väčšie rozdiely sú medzi dvojčatami, ktoré spolu strávili menej času.
 

Scarlette- ako vždy spamované a dlhé. Celé je to o deformáci a následnom výbere pri rýchlej zmene prostredia V takom prípade živočíšna druh ktorý sa neprispôsobí vymiera a naopak iným sa otvára cesta k vrcholu. Ale toto je už 200 rokov stará úvahy o vývoji druhov a platí to i pre človeka.

Ale zas na druhej strane, dá sa to brať aj pozitivisticky, ako informácia.
Napríklad o tom, že na začiatku ľudia odpozorujú a popíšu zákony genetiky, ktoré už už samy osebe sú trochu všeobecné a voči budúcnosti vlastne iba štatistické, potom, vedení materialistickým svetonázorom, hľadajú nositeľov týchto zákonov a nájdu ich v DNA, v génoch, ale zistia, že to tak celkom úplne nefunguje, tak nájdu epigenetiku, ktorá môže genetickú informáciu zmeniť, takže pohľad do budúcnosti je ešte viac rozmazaný.

Ale napriek tomu z toho vychádza krásny morálny záver:
Správajte sa morálne a tak aj vaše deti budú mať nadanie byť morálnymi.
Správajte sa zákerne a tak aj vaše deti budú mať nadanie byť zákernými.

5. -era- tak zase nie. napr. potomstvu u ludi ktori prezili holokaust sa dokazal zvyseny kortizol ( stresovy hormon) v krvi . to nema nic s moralkou. jedine ze svojim spravanim inemu ublizis tak ze mu sposobis zivotnu traumu

A čo má kortizol v krvi s epigenetikou?

16. vsetko radim si precitat clanok

-era-, opát Gregor Johann Mendel, diakon Hugo de Vries, sir Ronald Aylmer Fisher aktívny člen anglikánskej cirkvi, kvaker Frederick Sanger... pri svojich objavoch boli vedení materialistickým svetonázorom? ... čelní predstavitelia kreacionizmu Michael J. Behe Ph.D. ; Jonathan Wells, Ph.D.; ... ale aj Prof. RNDr. Emil Paleček, DrSc.; rímskokatolícky kňaz, teológ P. Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D... si vybrali molekulárnu biológiu /podobné vedecké odbory... / vedení materialistickým svetonázorom? ... Mikuláša Kopernika, Johannesa Keplera, Isaaca Newtona... Alberta Einsteina, Nielsa Bohra... k ich objavom ich viedol materialistický svetonázor? 
Keď Janko Penky z Malužinej objavoval kvôli tomu, aby sa zapáčil Mare Bečkovej... nejaký génius z humanitárnych dôvodov, či svätec ku sláve Božej... čo to vypovedá o pravdivosti, nepravdivosti, prelomovosti, „hodnote“ ich objavov? Ak nejaký objav, teória, argumenty, názor... protirečí prijatej viere – je pritom jedno, či antropozofickej, katolíckej, jehovistickej... teistickej, ale aj ateistickej, alebo politickému presvedčeniu – poniektorí začnú poukazovať na autorov, poukazovať i na často vymyslené dôvody, ktoré ich viedli k objavom /teórii, argumentom, názorom.../ nelogicky si mysliac, že týmto spôsobom spochybnili, či dokonca ich vyvrátili ... potvrdzujú však „len“ oprávnenosť výroku: "Viera znamená nechcieť vedieť, čo je pravda." / Friedrich Nietzsche/
 

23. O čom ty?

K materialistickému svetonázoru som napísal iba túto vetu:
potom, vedení materialistickým svetonázorom, hľadajú nositeľov týchto zákonov a nájdu ich v DNA, v génoch

Tak prosím nešermuj s tým "materialistickým svetonázorom" ako keby som ho použil tam, kde ho ty zneužívaš vo svojich útokoch.

-era-, diakon Hugo de Vries, sir Ronald Aylmer Fisher aktívny člen anglikánskej cirkvi, kvaker Frederick Sanger... boli tí, ktorí, vyjadrím sa Tvojimi slovami /DNA, gény nie sú nositeľmi zákonov... /, "hľadali nositeľov týchto zákonov"...
Ak tvrdíš, že vedci-genetici hľadajúci v genetike, sú vedení materialistickým svetonázorom, potom je, podľa mňa, namieste i otázka, či to platí aj o ostatných vedcoch, ktorí pri svojich objavoch nepotrebovali do nich "zahrňovať boha"... 

Okrem toho, nie je pravdou, že sa často odvolávaš pri reakciách na vedecké teórie na materialistický svetonázor... ergo šermuješ ním...? 
 

Samozrejme. Všetci čo tvrdia, že príčiny spočívajú v hmote, sú materialistami.
Nemusia seba sami tak označovať.

-era-, diakon Hugo de Vries, sir Ronald Aylmer Fisher aktívny člen anglikánskej cirkvi, kvaker Frederick Sanger... Prof. RNDr. Emil Paleček, DrSc.; rímskokatolícky kňaz, teológ P. Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D... Mikuláš Kopernik, Johannes Kepler, Isaac Newton... Albert Einstein, Niels Bohr... tvrdia, že príčiny spočívajú v hmote? 
Napríklad, je množstvo vedcov genetikov, ktorí i v genetike vidia dielo Boha... dokonca v tom, ako to v molekulárnej biológii, v "zázračnosti" toho, ako to funguje, vidia dôkaz existencie Boha... to sú materialisti, sú vedení materialistickým svetonázorom? 
Alebo sú takí, ktorí sa dali na vedeckú dráhu z humanitárnych dôvodov, podobne ako sa stal napr. Albert Schweitzer lekárom... a pod. ...svoje životy venujú výskumu s cieľom znižovať, odstraňovať utrpenie... to sú všetko materialisti? 
A nech sú medzi nimi i ateisti, sú vari pri tom vedení materialistickým svetonázorom? 
 

28. AK vidia v hmote PRÍČINY, POTOM sú materialistami.

"potom, vedení materialistickým svetonázorom, hľadajú nositeľov týchto zákonov a nájdu ich v DNA, v génoch"

Tí, čo veria, že našli NOSITEĽOV ZÁKONOV v génoch, sú bezpochyby materialistami. Môžu kludne v nedeľu chodiť do kostola.

Áno, materialisti vedia byť obetaví. Vedia sa oduševniť za ideál a vedia znižovať utrpenie, vedia odstraňovať nejaké konkrétne utrpenie, prečo nie? To, že neuznávajú duchovné príčiny neznamená, že nedokážu občas múdro narábať s hmotnými faktormi.

-era-, zopakujem: "diakon Hugo de Vries, sir Ronald Aylmer Fisher aktívny člen anglikánskej cirkvi, kvaker Frederick Sanger... Prof. RNDr. Emil Paleček, DrSc.; rímskokatolícky kňaz, teológ P. Mgr. et Mgr. Marek Vácha, Ph.D... Mikuláš Kopernik, Johannes Kepler, Isaac Newton... Albert Einstein, Niels Bohr... tvrdia, že príčiny spočívajú v hmote? "
To, že "vedení materialistickým svetonázorom, hľadajú nositeľov týchto zákonov a nájdu ich v DNA, v génoch" je Tvoje tvrdenie... DNA, gény, nie sú nositeľmi žiadnych zákonov /ani pre ateistov... /, sú nositeľmi "informácií"... "zákony", respektíve to, že DNA, gény, sú nositeľmi "informácii" mohol pokojne stanoviť "boh" zákonom, určiť, byť príčinou toho, ako to funguje... takto, alebo nejako podobne, tomu mnohí veria, podľa Teba sú však materialisti...
Čím ďalej, tým viac mám dojem, že podľa Teba, nematerialistami sú len "antropozofovia" 
Aj tých materialistov, ktorí vedia byť obetaví, vedia sa oduševniť za ideál a vedia znižovať utrpenie, vedia odstraňovať nejaké konkrétne utrpenie, aj tých k tomu vedie ich materialistický svetonázor... 
 

Vieš čo? Nemyslím si, že aj tých materialistov, ktorí vedia byť obetaví, vedia sa oduševniť za ideál a vedia znižovať utrpenie, vedia odstraňovať nejaké konkrétne utrpenie, aj tých k tomu vedie ich materialistický svetonázor.

Fakt si to nemyslím. Takže o čom mala byť táto tvoja veta? Provokácia? Aby reč nestála? Alebo je to tvoj názor?

-era-, ospravedlňujem sa... zabudol som na otáznik  
Ak ich k tomu nevedie materialistický svetonázor, potom prečo by mal hľadajúcich "nositeľov týchto zákonov" /už som písal, nenachádzajú nositeľov zákonov, ale nositeľov "informácii", "kódov"... / ktorí ich nájdu v DNA, v génoch, viesť materialistický svetonázor a nie povedzme i humanitárne dôvody? ... alebo hocijaké iné - radosť z bádania, objavovania nového, jednoducho našli v tejto práci zaľúbenie, možnosť sebarealizácie... prečo by nemohli skúmať, hľadať, objavovať, nie pre vlastnú slávu, ale pre slávu božiu? 

-era-, The custom of making abstract dogmatic assertions is not, certainly, derived from the teaching of Jesus, but has been a widespread weakness among religious teachers in subsequent centuries. I do not think that the word for the Christian virtue of faith should be prostituted to mean the credulous acceptance of all such piously intended assertions. Much self-deception in the young believer is needed to convince himself that he knows that of which in reality he knows himself to be ignorant. That surely is hypocrisy, against which we have been most conspicuously warned.
Sir Ronald Aylmer Fisher
 

-era-, nedá mi, budem zlý... snáď motyka vystrelí a porozumieš...  Materialisti nie sú tí, ktorí sa sami označujú za materialistov, ale Tí, ktorých takto označíš Ty... 
Príklad:
Prof. RNDr. Emil Paleček, DrSc. je materialista, lebo sa špecializuje na:
Fyzikální biochemie, struktura genetického materiálu, molekulární onkologie, chemická reaktivita nukleových kyselin, elektrochemie biomakromolekul, interakce DNA s bílkovinami, struktura DNA v roztocích, na površích a v buňkách, vztahy mezi strukturou a funkcí DNA. Ještě jako student (vědecký aspirant) ukázal, že DNA může při interakci s elektrodami přijímat nebo odevzdávat elektrony a že elektrochemické signály reflektují změny ve struktuře DNA. Svými pracemi [např EP, Nature 188 (1960) 656], založil v 60. letech 20. století novou oblast vědy, která se nyní bouřlivě rozvíjí (elektrochemie nukleových kyselin, v posledních 5 letech ~700–800 prací/rok). www.avcr.cz .-rndr.-emil-palecek-drsc./
Je materialista a to napriek tomu, že vo všetkých oblastiach, ktorým sa venuje, vidí inteligentný plán Stvoriteľa, ako to dokazuje aj v tejto časti „Tančiacich skál“? www.ceskatelevize.cz 

Podľa mňa, materialisti sú tí, ktorí tvrdia, že hmota je svojou vlastnou príčinou a funguje bez akéhokoľvek plánu, či zásahov niečoho, čo je mimo nej...
Samozrejme môžeš ľudí označovať za materialistov podľa vlastných kritérií... môžeš im prisudzovať i vymýšľať materialistické zásady, určovať materialistický svetonázor, obsahy pojmov a pod. ... prípadne, bez potreby overiť, bez potreby poznatkov /o teóriách, názoroch, zásadách... ich autorov, zástancov/ nekriticky veriť kritériám, vymysleným zásadám, obsahom pojmov a pod.... kohokoľvek...
 

Tull, čo odo mňa chceš?

-era-, poznáš moje myslenie lepšie ako ja ... názory, zásady... druhých, i to, čo ich k nim viedlo... vieš kto do akej škatuľky patrí... podobne to vieš aj o vedeckých teóriách... napríklad o genetike vieš, že na začiatku boli popísané zákony genetiky, že sú voči budúcnosti iba štatistické... že vedci vedení materialistickým svetonázorom nositeľov týchto zákonov našli v DNA, génoch, pričom zistili, že to celkom úplne nefunguje, tak nájdu epigenetiku...
Vieš nielen toto všetko a nevieš čo od Teba chcem?
 

-era-,... na začiatku ľudia odpozorujú a popíšu zákony genetiky?  Ktorí ľudia?  Na začiatku Gregor Johann Mendel objavil zákony DEDIČNOSTI. Svojimi konkrétnymi experimentmi s hrachom prišiel ku konkrétnym výsledkom, ktoré platia všeobecne. Rozpoznal, že „znaky“ /farba kvetu, farba a tvar semena, farba a tvar struku, poloha kvetu, dĺžka stonky/, ktoré Mendel pomenoval faktormi, sa prenášajú na potomstvo párovými prvkami a to z generácie na generáciu s matematickou pravidelnosťou... Neskôr, ďalšími experimentmi, predovšetkým s „vínnymi muškami“, sa zistilo, že jednotlivé „znaky“ sú určené, zapísané v génoch, ktoré sú uložené v chromozómoch.
Píšeš, „hľadajú nositeľov týchto zákonov a nájdu ich v DNA, v génoch, ale zistia, že to tak celkom úplne nefunguje“. Čo nefunguje?  Nik nič nefungujúce v tomto smere nezistil. Po objave štruktúry DNA bolo možné „čítať“ genóm. Hľadať, ktorý gén je za čo zodpovedný /pričom v prevažnej miere ide o kombináciu viacerých génov... /, ako aj nachádzať detailnejšie vysvetlenia... objaviť gény „vypínače/zapínače“ stavebných génov – epigenetiku... a mnoho iných súvislostí... napríklad i dedičné choroby. Je možné veriť, odvolávať sa na karmu, že /dedičná/ Huntingtonova choroba, ktorá spôsobuje v neskoršom veku demenciu, či daný druh rakoviny... je spôsobená predchádzajúcim nemorálnym životom postihnutého... alebo vyhľadať poškodený gén, ktorý ho spôsobuje a nájsť spôsoby ako ho opraviť, nájsť vhodnú génovú terapiu, čo sa v poslednej dobe aj stále viac darí ...
 

4. a ty zas o com ? mimo misu

Plne s tým súhlasím, ľudia dedia hlavne povahu po svojich rodičoch prarodičoch.
Ked otec alebo matka strávila určitý čas života vo väzení, pravdepodobne bude aj ich dieťa......poznám X takých prípadov.......a nie nadarmo sa vraví " aká matka taká Katka, alebo aký otec taký syn.

10. no to je ta genetika

to je jedno  

12. no to su dve

panoramix len ty si ich zdedil po morčati

14. prestante vy dvaja ale namiesto hnusneho psa si vrazil hnusne morca

PROBLÉM TĚLO-MYSL ANEB FYZIKÁLNÍ TEORIE VĚDOMÍ

Vztahem těla a mysli se zabývali také mnozí psychologové, zejména Carl G. Jung společně s fyzikem Wolfangem Paulim (Stríženec, 2011). Mezi další významné odborníky zabývající se vědomím patří Bernard Baars, David Chalmers (autor tzv. tvrdého problému vědomí), Paul Churchlandovi, Daniel Dennet, Francis Crick, Bejnamin Libet a John Searle (dle Koukolík, 2002).

S rozvojem kvantové fyziky, která popisuje realitu přesněji, než klasická fyzika, se rozšířily i snahy aplikovat kvantovou fyziku na objasnění některých biologických a psychologických jevů. V biologii se třeba dneska již běžně pracuje s hypotézou kvantového výlevu neurotransmitteru, kterou vytvořil Fatt a Katz (Nicholls, Martin, Wallace & Fuchs, 2013). Tato hypotéza se však nesnaží vysvětlit vědomí Wolfangem Paulim (Stríženec, 2011). Mezi další významné odborníky zabývající se vědomím patří Bernard Baars, David Chalmers (autor tzv. tvrdého problému vědomí), Paul Churchlandovi, Daniel Dennet, Francis Crick, Bejnamin Libet a John Searle (dle Koukolík, 2002).

S rozvojem kvantové fyziky, která popisuje realitu přesněji, než klasická fyzika, se rozšířily i snahy aplikovat kvantovou fyziku na objasnění některých biologických a psychologických jevů. V biologii se třeba dneska již běžně pracuje s hypotézou kvantového výlevu neurotransmitteru, kterou vytvořil Fatt a Katz (Nicholls, Martin, Wallace & Fuchs, 2013). Tato hypotéza se však nesnaží vysvětlit vědomí.

Jelikož je kvantová fyzika doménou především fyziků a matematiků, není divu, že se tito lidé snažili vysvětlit podstatu vědomí pomocí nových objevů kvantové fyziky. Od vzniku kvantové fyziky bylo vytvořeno velké množství teorií kvantového vědomí (srov. Atmanspacher, 2004; Vannini, 2007). Mezi první takové modely patří model Alfreda Lotky z roku 1924 (model Planck’s constant and the objective and subjective consciousness; Vannini, 2007). V průběhu času tak vzniklo více než 20 modelů kvantového vědomí.[3] Za zmínku stojí určitě kvantová teorie vědomí nositele Nobelovy ceny Johna Ecclese, kterou vytvořil společně s fyzikem Friedrichem Beckem (1992). Podle nich se kvantový fenomén vědomí vyskytuje při biologickém jevu exocytóze, během které se vytváří kvantové tunelování.

U nás zastává teorii kvantového vědomí docent Psychologického Ústavu Masarykovy univerzity Lubomír Vašina (2010; nedatováno), který mluví o c-kvantovém fenoménu. Dle něj (nedatováno) musíme pro pochopení vědomí radikálně změnit přístup celého vědeckého výzkumu mozku. Tvrdí, že psychický fenomén je specifický (sebe si uvědomující) kvantový fenomén na makroskopické úrovni a pokud jej chceme pochopit, musíme začít o vědomí uvažovat nikoliv jako o produktu neuronů a jejich spojů, ale jako o projevu mikrosvěta v našem mozku. Argumentuje tím, že je zásadní rozdíl mezi psychickým fenoménem a neurobiologickým fenoménem (což většina neurobiologů nebere v potaz) a jevem split-brain, kdy u pacientů s rozdělenýma hemisférami nevzniknou dvě vědomí, ale zůstává zachováno jedno vědomí.
...
Uvedené je len výcuc, ktorým som chcek dokladovať, že existuje veda, ktorá snáď nájde „dušu“ človeka... ak máš záujem, je tam toho ďaleko viac, tu je odkaz www.kzamysleni.cz 
 

91,...."úvahy múdrych sú márne"!.....hovorí Písmo.
---------------------------------------------------
Ak vedci nepochopili,že duchovné zákonitosti sú dôležitejšie ,ako tie fyzikálne, tak diskusia je márna.
K čomu nám budú poznatky z fyzikálneho sveta ,ak si zničíme zem a samých seba?!

Shagara, poznatky z fyzikálneho sveta sú nám na to, aby sme si nezničili Zem a samých seba... zlo, ktoré človek spôsobil, dokáže odstraňovať, zabraňovať mu, opäť len tým istým rozumom... ochranu životného prostredia nezabezpečíš, napáchané škody neodstrániš... bez poznania fyzikálneho sveta... rozum nám káže zmeniť priority, uvedomiť si, že "rýchly nešetrný ekonomický zisk", spôsobuje dlhotrvajúce, len ťažko odstrániteľné, ak vôbec, straty...
Keď existuje Boh, zveril nám Zem, so všetkým čo k nej patrí,...dal nám moc odkrývať jej tajomstvá, nechal na nás, ako poznatky využijeme, ako so zvereným majetkom naložíme...

Ospravdlňujem sa za chyby v "88" pri kopírovaní, pricapovaní. Náprava:

PROBLÉM TĚLO-MYSL ANEB FYZIKÁLNÍ TEORIE VĚDOMÍ

Problémem vztahu těla a mysli se zabývala filosofie dualismu a monismu. Dualisté věřili, že mysl a tělo jsou dvě rozdílné substance, které jsou na sobě nezávislé. Monisté se naopak domnívali, že existuje pouze jedna substance, která nelze být rozdělena. Složitější rozbor filosofie mysli není v možnostech této práce, proto přejdeme rovnou dále.

Vztahem těla a mysli se zabývali také mnozí psychologové, zejména Carl G. Jung společně s fyzikem Wolfangem Paulim (Stríženec, 2011). Mezi další významné odborníky zabývající se vědomím patří Bernard Baars, David Chalmers (autor tzv. tvrdého problému vědomí), Paul Churchlandovi, Daniel Dennet, Francis Crick, Bejnamin Libet a John Searle (dle Koukolík, 2002).

S rozvojem kvantové fyziky, která popisuje realitu přesněji, než klasická fyzika, se rozšířily i snahy aplikovat kvantovou fyziku na objasnění některých biologických a psychologických jevů. V biologii se třeba dneska již běžně pracuje s hypotézou kvantového výlevu neurotransmitteru, kterou vytvořil Fatt a Katz (Nicholls, Martin, Wallace & Fuchs, 2013). Tato hypotéza se však nesnaží vysvětlit vědomí.

Kvantová fyzika.....novodobé zlaté tela. Tela,ktorému málokto rozumie, a polemizuje sa iba v rovine neoverených úvah.
Komické je i to,že isté zákonitosti, nemusia mať zákonodarcu,.....ale sa naivne verí,že nejak sa to všetko dalo do pohybu samo. A kvantová fyzika len čakala za rohom. 

Shagara, komické je, že diskutuješ na internete, ktorý funguje na základe poznatkov kvantovej fyziky... bežne používaš zariadenia, ktoré máme vďaka nej - klaniaš sa tomuto zlatému teľaťu  
Nie kvantová fyzika je zlatým teľaťom, ale žiaľ pre väčšinu ľudská hamižnosť... Mamon sa stal mocným bohom...
Sú aj iné zlaté teľatá - napríklad, pre niektorých, je zlatým teľaťom Strážna veža...