Bláznova cesta

- Hej, Blázne!

Blázen pochopitelně neví, kdo by to mohl být.

- Slyšíš mě, Blázne?

- Kdo jsi? A odkud to mluvíš?

- Jsem tvůj vnitřní hlas a neseš si mě ve svém ranečku.

- Nepovídej!

Blázen se několikrát rozhlédne, nikde nikdo. Už to tak vypadá, že ten hlas opravdu nemůže vycházet odjinud, než z konce té hole. Nenechá se jen tak odbít.

- Víš ty vůbec, kam míříš?

-No, ... s tím si nejsem tak docela jistý. Mám takový pocit, myslím, ... že ... možná, do nového života...

-Tak to taky je. Tenhle život, který tě očekává, bude ale docela jiný než ty předchozí životy.

- Já si na žádné životy nepamatuji.

- Pochopitelně. Už jsi překročil řeku Styx, zapomněl jsi na ně.

-Dobře tedy. Proč by ale měl být tento život jiný?

-Protože sis tomu tak přál, protože ses tak k tomu uvázal.

-Já že jsem se k něčemu uvázal? Ani na nic takového se nepamatuju.

-Znám tvoji minulost. Jsem tu proto, abych se ti pokusil občas něco připomenout.

-Nepovídej mi, že jsem nasliboval nějaké nemožnosti!

-To jsi tedy udělal, od toho jsi ale bláznem, že ano? Jsi k tomu ale také uzpůsobený, abys tuhle situaci dokázal zvládnout. Jen blázni mají tu výsadu, že si s sebou do života nepřinášejí žádné zvláštní talenty.

-Tomu ty říkáš výsada?

-Samozřejmě, že je to pro tebe výhoda. Talenty, kterých se dostává jiným lidem, jim potom nedají pokoj. Tlačí se dopředu, protože chtějí aby si jich člověk hleděl a patřičně je rozvíjel. Proto taky dovedou být i pořádným břemenem. Ten, kdo se jejich diktatuře poddá, se sice často i proslaví, po duchovní stránce může ale značně zaostat. Blázen bez talentu takovéto problémy nemá, je pro něho proto jednodušší se soustředit na svůj duchovní vývoj.

-To ze mne jako má být mnich, či něco takového? Mám snad prožít celý život v nějakém klášteře?

-Nic takového jsem neřekl. Dokonce naopak: tvůj budoucí život ti přinese spoustu dobrodružství.

-Vážně? Tak to už se těším!

-Těšit se můžeš, hlavně ale když si uvědomíš, že v něm také budou docela těžké zkoušky.

-Říkáš, zkoušky? A hodně těžké? Budu mít k nim dost odvahy?

-To se pozná, až k tomu dojde. Mohu ti jen říci to, že mnozí jiní už před nimi také stáli a že většinou úspěšně prošli. Ty to ale budeš mít těžší, protože v tvém případě má těch zkoušek přijít víc najednou. Proto musíš být neustále na pochodu, nemůžeš si dovolit se nikde moc dlouho zdržovat. To se bude prolínat neustále tvým životem, ten pocit že vše musí být uděláno dnes a ne ponecháno na příští den.

-Co ty, budeš mi přitom pomáhat?

-Což o to, já s tebou vždycky budu. Otázkou je, budeš ty o mně vědět, uslyšíš mě vůbec?

-Proč bych tě neměl slyšet, slyším tě docela dobře teď.

-Teď ano, jak tomu ale bude později? Tvoje pozornost se brzy začne upínat jinými směry, že máš svůj vnitřní hlas, na to si skoro ani nevzpomeneš. Dokud budeš dítětem, ještě to celkem půjde, ale později? Už teď se slyším, jak se ti snažím křičet do uší a jak ty mě prostě ignoruješ. S tím se ale asi nedá nic dělat, je to tak míněno, abys dělal sem tam nějaké ty chyby, jinak by ses nic pořádného nenaučil.

-Co kdybych si s sebou vzal něco, co by mi tě připomínalo?

-A co, prosím tě? Uzel na kapesníku? Nezapomínej, že na svět přijdeš docela nahý.

-Tak si to třeba mohu nějak vtlačit do paměti...

-Vidíš, tohle by možná šlo. Tvůj život má být cestou za objevením sebe sama a k tomu je potřeba, abys získával a hromadil zkušenosti z konkrétního světa. Přitom si ale musíš také udržovat aspoň nějaké spojení se svojí intuicí. Tak si zkus vtisknout si do mysli takovýto mentální obraz: Stojíš tu s jednou holí přehozenou přes rameno a s druhou zapíchnutou do země. Ta první hůl je jako anténa, s její pomocí můžeš poslouchat svůj vnitřní hlas. Ta druhá hůl je tvoje uzemnění. Svět, do kterého přicházíš, ještě neví nic o přenosu vln a podobných věcech, takže ta slova nebudou nic znamenat. Přesto se pokus si je zapamatovat, třeba právě proto ti to povzbudí paměť.

-Anténa, uzemnění, anténa uzemnění, snad to nezapomenu.

-Já budu pobývat nedaleko, vždy připravený ti pomoci. Ostatní je už na tobě! Tak, šťastnou cestu.

-Počkej, neodcházej!

Je pozdě. Pod Bláznovýma nohama se otvírá propast. Pes přiskočí, aby se ho ještě pokusil zastavit. Zakousne se mu do nohavice a táhne zpět. Švy povolí, Bláznovy kalhoty se trhají....



Potom už přijde pád.

Pád, jímž rozumíme inkarnaci v lidském těle, je nevyhnutelný, přestože se ho pokouší zastavit malý psík (zvířecí instinkty), který se mu věší za nohu . Než dojde k tomu co se musí stát, Blázen by mohl vést horeuvedenú konverzaci se svým vnitřním hlasem, který je mu v této chvíli ještě přístupný.
Nikdy se ovšem nedozvíme jestli si Blázen zapamatuje jak naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Spíš asi ne. Život se před ním začíná rozvíjet. Před krátkou chvílí se ještě nacházel v bezčasové zóně, příští krok, ten který činí vědomě, povede přes okraj skály. Následuje pád do propasti jíž je lidská existence, která se možná ukáže být fascinující a vysoce žádoucí či naopak bídná a žalostná, v každém případě ale nevyhnutelná, musí nutně následovat.

Tarotový Blázen je archetypem aktivního principu involuce předcházející manifestaci. Cesta životem pro nás všechny se započíná stejně jak je tomu v Bláznově případě; vykračujeme si s holí přes rameno, na jejímž konci se houpe malý raneček, v němž je v esenci uschováno všechno, co jsme posbírali během mnoha životů a generací. Když do života vehementně vstoupíme, rozbalíme ten raneček, který jsme si přinesli a v němž se nachází vše, co co jsme se dříve naučili, co dovedeme, třeba i zárodky toho, co v budoucnu budeme jednou umět. Něco z toho jsme podědili v podobě DNK a chromozomů po našich rodičích, zbytek je výtažek z toho, co jsme se naučili v průběhu minulých životů. Mohu si být jist tím, že aspoň v jednom směru se mnou nikdo hádku nepovede: všichni se rodíme nazí. Dále už si příliš jistý být nemohu; většina lidí je totiž přesvědčena, že si sem nic sebou nepřinášíme, že za všechno čím se kdy dokážeme vyznamenat mohou jen geny našich rodičů.

Zamysleli jste se kdy na tím? Proč se na příklad chytrým a zdravým rodičům narodí duševně zaostalé dítě? Dobře, řeknete, mohou za to ty geny, něco se tam někde pokazilo, jeden chromozom nějakým způsobem přibyl a už tu máme Downův syndrom. Co ale když se docela obyčejným rodičům, kteří nemají sebemenší umělecký talent a nemají špetku hudebního sluchu, což je případ i jejich rodičů, atd., narodí dítě, které v šesti letech začne komponovat hudbu? Jsou přece takové a podobné případy mladých géniů, kteří se nedají zastavit ničím, ani prostředím v němž vyrůstají, ani zpátečnickou výchovou, ani předsudky. Prostě si tu rozbalí ten svůj pomyslný raneček a potom se chovají podle toho, co jim nějaká sudička, která byla přitom když se zavazoval, přisoudila. Každý do světa nově přibyvší raneček je opředený tajemstvím, nikdo nemůže tušit co se něm nachází, protože je vždy a ve všem unikátní. Někdy se může jeho obsah trochu podobat obsahu jiných ranečků, to když si jej sem donesl někdo kdo se nebude příliš vymykat ideálu průměrného občana. Zato ale jindy je tam něco, co ohromí všechny kolem, dokonce i každou živoucí duši v celém světě!

Někteří lidé si snad něco pamatují a dokáží si představit svůj osud, třeba ve formě nějaké vize či tím, že zaslechnou něco z toho, co se jim snaží našeptávat jejich vnitřní hlas. V naprosté většině případů ale se hlas nikam nedovolá a vše co leží vpřed se ztrácí v mlhách. To ovšem neznamená, že Necach tu není a že se nijak neprojevuje. Někdy se jí podaří zašeptat něco slyšitelného, někdy to dokonce i opravdu za něco stojí. To je kdy se nějaký vynálezce či vědec chytne za hlavu, zvolá „Heuréka!“ a za nějaký ten rok nato letí do Stockholmu přijmout Nobelovu cenu. Jindy jsou rady, které vnitřní hlas dává, mnohem prozaičtější, což ovšem neznamená, že nemají cenu pro příjemce. Bez aspoň nějaké pomoci tohoto hlasu by se málokdo někam v životě dostal.

odkaz

kokso existuje trilion hviezd,ze ? ked existuje a budem chciet pochopit zmysel ich cesty nezblaznim sa,ked uz som blazon ?

jedine ze budem ako jeden v druhom,v tretom,vo stvrtom a atd. tak mozem byt nekonecne viac a este na entu

...orsi, veľmi pekné ...
...byť "bláznom" naozaj nie je jednoduché ...
...môžeš mi napísať zdroj, odkiaľ máš ten prvý text?

môžem, a už aj je napísaný, odkaz na zdroj je v príspevku 5.

odkaz
pre Orsi 🙂
...premyslala som preco ma nikdy nic specialne nenadchlo, preco ma vzdy trapilo len ako ist domov, uz od utleho veku.., preco sa ine deti dokazali hrat a ja som sa vzdy rozpravala s Bohom....ale nie som blazon 🙂))

to na toto mám doniesť 10.000€?