V nebi je tkzv. miesto Dúhový Most

Tento článok som len okopírovala za čo sa ospravedlňujem, ale trvalo by mi dlho, kým by som to prepísala.
Myslím, že ale aj tak na tom nezáleží, lebo všetkých milovníkov zvierat, ktorých poznám príbeh dojal....


V nebi je místo zvané Duhový most.
Pověst o Duhovém mostě -


Když umře nějaké zvíře, které je tady na zemi někomu zvláště blízké, dostane se na kraj Duhového mostu. Jsou tam krásné louky, kopce a jezera, kde si náši psí kamarádi mohou spolu hrát. Mají plno dobrého jídla, pití i slunečního svitu, jsou v teple a v pohodlí.

Tam pejsek zase omládne,může volně běhat podle chuti, k jídlu má tu nejjemnější játrovou paštiku, k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří. Nic ho nestraší, nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.

Naši chlupatí kamarádi zkrátka mají všechno, co jejich srdíčka žádají a po čem v životě toužili. I neduhy které je provázely, jsou pryč. Ten, kdo byl starý, je opět mladý, ten kdo byl nemocen či poraněn je zdráv a při síle, plný života. Jsou zpět takoví,jaké si je pamatujeme z nejkrásnějších snů. Jsou šťastní,až na jedinou maličkou výjimku - chybí jim jejich pániček,přítel největší. Všichni si spolu hrají až přijde den,kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní,podívá se do dálky. Jeho jasné oči se rozzáří,celé tělo se nadšením rozechvěje.

Opustí kamarády a rozběhne se zelenou trávou k obzoru,stále rychleji a rychleji. Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají,pevně se obejmou. V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře,ruce pohladí jeho hlavu a člověk se znovu podívá do věrných očí které nadlouho zmizely z jeho života,ale nikdy se neztratily z jeho srdce.
Už je nic nerozdělí.

A tehdy překročí Duhový most společně …

.........................................................................................................

Jak jsi jen mohl -

Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala
jsem tě. Nazýval si mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané
boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy,
když jsem byla zlobivá, pokýval si nade mnou prstem a zeptal ses:
"Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě
na záda a poškrábal na bříšku.

Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal,
protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli.
Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě,
naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život
prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali
jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mě jsi dal
jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala
jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci
dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a na svojí kariéře
a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem
na tebe trpělivě, utěšovala tě, když si měl zlomené srdce a
byl zklamaný, nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy
jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a těšila jsem se s tebou,
když jsi se zamiloval.

Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala
v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala
jsem ji.

Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišli
děti a já jsem byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich
růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale
ty a ona jste se obávali, že bych jim mohla ublížit a já jsem trávila
většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem
je chtěla milovat, ale stala jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostli,
stala jsem se jejich kamarádkou. Věšeli se na mou srst a tahali se
za ní nahoru na své vratké nožičky, strkali mi prstíky do očí,
zkoumali moje uši a dávali mi pusinky na nos. Milovala jsem to všechno
okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový
ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem.
Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení
a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové
cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty
jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy.
V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma.

Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všechny výdaje
na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě
a budete se stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal
jsi správné rozhodnutí pro svojí rodinu, ale byly časy, když já
byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, když
jsme přijeli k zvířecímu útulku. Bylo tam cítit psy a kočky,
strach a beznaděj. Vyplnil jsi papíry a pověděl: "Vím, že jí
najdete dobrý domov." Pokrčili rameny a věnovali ti bolestný pohled.
Poznali reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papíry".
Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel
"Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem o něj
měla starost; a jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a
věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil
ses se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul ses mému pohledu a zdvořile
jsi odmítl sebrat si můj obojek a vodítko.

Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.

Když jsi odešel, ty dvě milé paní řekly, že jsi pravděpodobně
o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný
pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou a pověděly: "Jak to
mohl udělat?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim
to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje
chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila
a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce,
doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl
jen zlý sen? a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se
o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila,
že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných
štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího
kouta a čekala jsem.

Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne
a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá
místnost.

Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála.
Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míhal se v tom
i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to
mám v povaze, víc jsem se strachovala o ní. Břemeno, které nosí
jí hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou
tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po
její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá

tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly.
Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla,
ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala
jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla:
"Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je
to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou
ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo
plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s
posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním
mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to
určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe
myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal
takovou věrnost jako já.


Poznámka autora: Pokud vám článek "Jak jsi mohl" vehnal slzy do očí
tak jako mě, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený
z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických
útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit
pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem.
Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech,
na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách.

Děkuji, Jim Willis

.........................................................................................................

DESATERO PROSEB PSA

1. Můj život trvá 10-15 let každé odloučení od Tebe znamená pro mne utrpení. Pomysli na to než si mě pořídíš.

2. Dej mi čas porozumět tomu, co ode mě vyžaduješ.

3. Pěstuj si důvěru ve mne – tvou důvěrou já žiji.

4. Neplísni mne nikdy dlouho a nezavírej mne za trest. Ty máš svou práci, svou zábavu a své přátele – já mám jen Tebe.

5. Hodně se mnou mluv. Tvým slovům já sice nerozumím, za to však hlasu, kterým se na mne obracíš.

6. Věz, že nezapomenu nikdy, jak se se mnou jednalo.

7. Pomysli, než mne udeříš, že mé čelisti mohou snadno rozdrtit kosti Tvé ruky, ale já toho nikdy nevyužiji.

8. Než mi při práci mrzutě vytkneš neochotu a lenost, zkus si uvědomit, že mne možná trápí nevhodná strava, snad jsem byl dlouho vystaven slunci, nebo mám již opotřebované srdce.

9. Postarej se o mne až zestárnu – také Ty budeš jednou starý.

10. Buď se mnou v každé chvíli. Neřekni nikdy: “Ať se to stane v mé nepřítomnosti”. S tebou bude pro mne všechno lehčí…také odchod z tohoto světa, konec mého života, který vždy patřil Tobě. Dovol mi proto odejít s Tvým pohlazením a s Tvými slovy na rozloučenou. Moje věrné oči se i v tomto posledním okamžiku budou otáčet za Tebou a bylo by pro mne velice těžké a smutné kdyby Tě nikde nenašly.


V skratke:

Tento článek se pojednává o pověsti týkající se duše zesnulých domácích mazlíčků.

Duhový most, Maris Stella.
Duhový most (anglicky: Rainbow Bridge) je místo často zmiňované lidmi, jimž zemřelo jejich zvířátko. Je také tématem básní v próze z období let 1980-1992, která je mezi milovníky zvířat, kteří utrpěli ztrátu svého zvířecího partnera, velmi populární. Pověst uvádí, že duše zesnulých zvířátek se dostanou do ráje se zelenými loukami a kopci, a že jejich těla jsou prosta všech nemocí a zranění. Všichni si zde hrají a běhají, ale zároveň postrádají lásku svého lidského partnera. Jednoho dne se však jejich pán objeví, znovu se setkají a poté společně přejdou Duhový most a jdou do nebe spolu a již nikdy se nerozdělí.
Příběh o Duhovém mostu je rozšířen především v severní Evropě a v anglosaských zemích, kde má dlouhou historii. Ačkoliv žádné náboženství konkrétně nezmiňuje místo, kam se dostanou duše zesnulých zvířat, je jistá podobnost s Bifröstským mostem v norské mytologii.

👍: piskotka , rose.madder

mňauúúú , bzzzz,....haf
zvieratá nemajú vedomie, tak nemôžu mať ani dušu.

onya, ja mam skor pocit ze dusu nemas ty ;-)

nee nemám..bežne strieľam z okna všetko čo vyzerá ako zviera.

no ved to pisem, ze si psychopat

ja neviem, bud ti nedocvakava, ze podobne pribehy su naozaj kruta realita, alebo si fakt bez duse, ved zvierata su ako deti, casto bezmocne .....

👍: bielamodrá , rose.madder

pozri..dovzdelávaj sa v tomto smere a keď budeš na mojej úrovni,.. potom môžeš na mňa prehovoriť, ..zatiaľ sa nemáme my dve o čom baviť.

a ty sa nauc rozumiet ironii, tu sa jedna o bezbranneho tvora, a prve co teba napadne je, vsak nema dusu co ma je po nom - zla zena, zla, zla zlaaaaa

možno som zachránila a pomohla zvieratkám prežiť..na rozdiel do teba ..

19) ..to "čo ma je po ňom" si povedala ty ..nie ja

aj psik ma dusu🙂a aku velku🙂

👍: rose.madder

vsetky zvierata

👍: piskotka

totálna blbosť.

zviera ako také nemá dušu...sa to len zdá podľa typu zvieraťa a jeho reakcií, ..zvieratá majú vytvorené dokonalo svoje pudy a inštinkt..a to vyvoláva dojem že ide o dušu., takže zviera nemá vedomie - nedokáže dosiahnuť uvedomenie typu "som" ..a teda nemá ani dušu, ...lebo zviera sa nedokáže dostať na úroveň napr. osvietenia ako človek.,..a naviac zviera nie je schopné kontrolovať vlastné pudy - je nimi len identifikované... niektoré zvieratá môžu/majú vyvinutú inteligenciu..atď. ale inteligencia nesúvisí u zvierat s dušou.

onya ja si myslim,ze ma,no iste nemam nato nejaky rukolaplny dokaz,ale vzdy som mala nejakeho toho psika,aj teraz mam doma dvoch a priklanam sa k nazoru,ze to tak je,ze dusu maju a krasnu🙂okrem toho neda sa odopriet aky blahodarny vplyv moze mat toto neme zviera na cloveka,zlepsuje jeho fyzicku aj dusevnu kondiciu,zvierata nas rovia lepsimi,zlepsuju medziludske vztahy.nakoniec ako vsetko co je zive,tak aj clovek,tak aj priroda . vnimanie a cerpanie toho obohacujuceho co sa da v tom najst.a to sa nakoniec da najst vo vsetkom coho sa dotkne ludska dusa,preto sa velakrat povie,ze nejaky obraz ma dusu,lebo ten kto ho maloval ju tam vyjadril.

👍: rose.madder

piskotka ..nebav sa so mnou ako keby som ozaj nemala cit a nevedela čo je zviera , napr..pes - čo dokáže a čo všetko v sebe má a pod.,
Samozrejme že zvieratá vycítia napr. perfektne prúdenie energie a lepšie ako človek, ..ale to je u nich jeden z ich zmyslov..pes má napr. okrem základných zmyslov aj 6 zmysel ..preto sa zdá že má dušičku ..)
aj to že napr. pes reaguje aj na prírodneho ducha a s tým sa hrá...to človek nechápe, ..vieme, že ak sa pozrieme psovi do oči, tak sa nám zdá, že v nich vidíme dušu a oddanosť, radosť ..ale to je klam , ..bo také vedomie aké máme pri pohľade do očí človeka tam nie je... preto opakujem, zvieratá dušu ako človek nemajú,..možno ducha ..a v tom je rozdiel..tak neviem čo je na tom zložité pochopiť.

Dobre, pokiaľ je duša niečo, čo je potrebné k osvieteniu, uvedomeniu si, tak takú dušu nemajú. OK, ale cítia. V tom zmysle majú dušu. Vo význame, že majú cit.

Vlado..určite je na to nejaký špecifický odborný výraz - ten zvláštny inštinkt, zmysel , ktorým zvieratá disponujú..a ktorý človek na rozdiel od nich nemá. Zvieratá - jednotlivo, rôzno, .. majú výborne vyvinutý čuch, vynikajúpci sluch, vynikajúci zrak ..podľa typu
zvieraťa..každé má niečo špeciálne dané.

Iste, súhlasím. Ale chápeš, vravíš tak kategoricky, že zvieratá nemajú dušu, pričom podľa mňa nemajú dušu ani ľudia, alebo inými slovami povedané, máme rovnako dušu ako zvieratá. Trošku onakvejšiu, vyvinutejšiu, uznám, ale nevidím až taký zásadný rozdiel medzi živočíchmi. Niektorí ju majú jednoduchú, iné živočíchy, ako napr. človek oveľa zložitejšiu.

👍: rose.madder

no Vlado..som presvedčená že ak zviera nemá vedomie, tak nemá ani dušu.., možno sa tu nájde odborník , ktorý mi otvorí oči.., rada sa poučím../zatiaľ sú tu len dohady-úvahy, ..a moje vysvetlenie - viď. prísp. 13...))

ok, zvierata su obycajne bezduche babky, a tym koncime celu uvahu ;-D

Potom je duša len iné slovo pre vedomie.

jj v tom je ten trik ;-DD

Skor nie ako ano, aj ked to ma istu analogiu.

Zviera tu dusu naozaj ma.......ale nie ducha. A tym sa lisi od nas.

no kedze zviera tiez dokaze astralne cestovat, musi mat nutne aj dusu

...a hlavne ....zvieratá nemávajú zlé svedomie ....tým majú nad ľudmi poriadne navrch ; )

Svedomie je to, co nas odlisuje od inych bytosti. Ak ho ma clovek plne rozvinute a riadi sa nim, tak...tak je na najlepsej ceste postupit vyssie.

preboha..zvieratá nemajú svedomie..)

Ale majú. Sleduj poctivo husi.

Konrad Lorenz, zoológ a ornitológ, bol zakladateľ modernej etológie, to veľmi dobre ukázal.

Mám psov, mačky, a neuveríš, ako ich niekedy hryzie svedomie.

heheh...keď tak ich hryzú blchy....ale nie srandujem, sa neuraz Vlado,,, vie sa, že husi majú navigačné schopnosti atď.., každý druh má niečo špeciálne dané ..čo mu pomáha prežiť.

Ťažko.

Majú ortopedické matrace Dormeo s antialergickým poťahom.

Dusu ma aj tvoj bycikel a nedokaze to ......ale ano...maju svoju astralnu risu...ale ci, pocas spanku vedia tak ako ludia opustat svoje telo, pochybujem.

ako vieš ..podľa čoho /vysvetli/,..že zviera dokáže astrálne cestovať ..to ti to zvieratko povedalo ?

No nakoniec, zviera same vie, skym ma co docinenia. Najlepsi lokator charakteru cloveka. Ved sa aj vravi.....aky pan, taky pes.

Off GN ....Ony dobru noc 🙂

59)..a nie opačne ? ..u človeka je podstatou jeho bytia duša.. a u zvieraťa jeho inštinktívna výbava.

Dusa je emotivna podstata....duch je intelektualna......ak by sa to takto dalo rozdelit. Je to priblizne a ma to vela vyznamov. Duchovna stranka, je vzdy nadradena dusevnej a tieto dve riadia tu nasu fyzicku stranku. Ale o tom mozno priste 🙂

emocionalna mysel - racionalna mysel ....... resp kde chodite na tie ****viny ???

Nestaci len citat....treba obcas aj rozmyslat. Dobru noc aj tebe :P

Nooo vlastne niekdy ani rozmyslat nestaci...(uvazovat). Az cas a skusenosti dovolia cloveku spoznavat aj "zahady" bytia-zivota. Vela uspechov v tom prajem.

nezajem a tak sa to nauc ;-D

Ty to spoznaj.....je to viac ako sa clovek moze naucit.

na oplátku..Modlitba koňa..
odkaz

Tú modlitbu som pozerala pred týždňom
Je naozaj krásna

ale majú..... vedomie určené len na isté veci....

nechápem..na aké určité?

Ach jaj, ešte to musím rozoberať- proste to viem, tie určité veci sú napr. cit pre to, že má niekoho rád a cíti sa u nej/ňho bezpečne, cit pre fizyckú a psichyckú bolesť ( tou psichyckou som myslela ako napr. ja som to vedel, že si ma nemal rád - pes a vyskytovalo sa to aj v príbehu) , no prečo to dalej rozoberať? Je to ako niečo, že jeden si myslí, že je lepšie Jing a druhý Jang. Skúste si to ľudia vy domyslieť, čo k tomu cítite, a či tomu aj naozaj veríte.......
odkaz
odkaz
Prekvapila Vás tá anketa?

...veľmi veľakrát som sa presvedčila, že vzťah ľudí ku zvieratkám ukazuje aký je dotyčný človek naozaj ...
...zvieratká majú dušu, majú dušu ľudí, ktorých ich majú radi ..pridám reálny príbeh z môjho okolia ...

...známa mala korytnačku, volala sa cecilka a veľľmi ju mala rada, viac ako ľudí ...ked mala odísť na nejaký čas, poprosila susedu, aby krmila jej Cecilku , ale že jej musí pri tom vždy milo povedať: "Cecilka, papaj a pohladiť ju" ....suseda naoko súhlasila, ale samozrejme to nerobila, bolo jej to trápne ....ked sa však korytnačka po dlhšej dobe žrádla ani nedotkla, nedalo jej a povedala jej dotyčné "zaklínadlo" ; ) ...a čuduj sa svete ...Cecilka sa pustila do papania ; )))

no jejda, aj zvierata citia, ako je to mozne, ak nemaju dusu?

👍: rose.madder , Ranexill

Nerozumiem, prečo si myslíš, že zvieratá necítia? A čo ich tak odlišuje od ľudí? Ľudia sú tiež zvieratá, cicavce.

...a čo odlišuje ľudí od zvierat? ...vyššie city? ...inteligencia? ...
...tak to sa fakt nemáme čím chváliť ...inteligenciou si zväčša len vzájomne ubližujeme a vyššie city ...láska ...tú často zneužívame a priam po nej dupeme ...schválne píšem "my" ...aj ja tam patrím ...

Vyššie city asi áno, lebo len ľudia sa dokážu tak vnútrodruhovo zabíjať, napríklad dve svetové vojny.

👍: rose.madder

...cítia ...aj plačú ....ked počujem tých susedovie psíkov ako žalostne zavýjajúc plačú za majiteľmi , svojimi pánmi ...zavretí v malých bytoch ...tých ľudí by som zavrela ja ...

Samozrejme, veď majú nervovú sústavu.

👍: rose.madder

scarleta ty si fakt osprostela..takéto zviera sa predsa dá tzv. vycvičiť" ..každé inak podľa druhu reaguje na zvukový "podnet" ..atp ))

jasne ze sa daju vycvicit, clovek sa tiez da vycvicit ;-D uz ked sa somnou bavis ako so seberovnou

A mám tu jeden môj skutočný príbeh....

Ked som bola ešte malá, mali sme suseda, ktorý mal 3 havkáčov.
Boli prekrásny, zdravý, s radosťou v očiach a očividne bol aj jeden zaviazaný na svojho pánička.
Ale jeden deň sme ho našli na záhrade ležať, bola tam sanitka....... neskôr po niekoľkých dňoch zomrel........a jeho psík tiež...... od žiaľu.....za páničkom....
Nikto sa nemal o dalších psíkov starať....... jedna sučka bola zavezená k novým majteľom do zahraničia a ten další utiekol..... a nikdy sa už nenašiel..... je mi to veľmi smutná spomienka, ale dokazuje to, že psi majú city k ľudom.....