hoď ma hore
Milí diskutujúci. Pri diskutovaní prosím: 1. nepridávaj témy pozostávajúce len z odkazov alebo jednoslovné témy / 2. nepridávaj uražlivé alebo vulgárne komentáre. Ak tieto pravidlá nedodržíš, tvoja téma pravdepodobne skončí v koši. Príjemné diskutovanie :)
none
ak chceš diskutovať, musíš sa registrovať. registrácia

tu sa nachádzaš : 

hlavná stránka  /  rôzne  /  téma

Slovanský holokaust verzus židovský holokaust

príspevkov
9
zobrazení
0
tému vytvoril(a) 17.5.2013 17:57
posledná zmena 27.5.2013 21:43
1
17.05.2013, 17:57
Na kapitalistickej slobode slova a kapitalistickej demokracii ma fascinuje veľa vecí. Medzi nimi sú aj informácie o holokauste.

Predpokladám, že vďaka kapitalistickej slobode slova mnoho spoluobčanov nepozná definíciu holokaustu.
Niektorí vedia, že pri nesprávnom použití slova holokaust môžu dostať trest odňatia slobody na šesť mesiacov až tri roky. Tak hovorí náš Trestný zákon 300/2005 Z.z.. Citujem: „§ 422, ods. (2) Rovnako ako v odseku 1 sa potrestá (trest odňatia slobody na šesť mesiacov až tri roky), kto verejne popiera, spochybňuje, schvaľuje alebo sa snaží ospravedlniť holokaust.“ Trestný zákon slovo „holokaust“ nedefinuje. Zrejme sa predpokladá, že to každý vie.
Čo je to holokaust?


Naša Wikipédia odkaz udáva: „Holokaust“ (gréc. holokauston – zápalná obeť alebo celopal, náboženská obeť, ktorá sa celá spáli) je označenie pre systematické, štátom vykonávané prenasledovanie a hromadné vyvražďovanie etnických, náboženských, či politických skupín počas druhej svetovej vojny, vykonávané nacistickým Nemeckom a jeho spojencami.

Poučený o holokauste som preštudoval publikácie o II. Svetovej vojne, aby som zistil, ktoré etnické, náboženské a politické skupiny boli hromadne vyvražďované nacistickým Nemeckom a jeho spojencami.

Napríklad kniha [1] uvádza počty obetí II. Svetovej vojny nasledovne:

Sovietsky zväz = viac ako 25 miliónov
Čína =15 miliónov
Poľsko = 6 miliónov
Juhoslávia = 1,5-2 milióny
Spojené kráľovstvo UK = 400 000
USA = 300 000
[1] Gerhard L. Weinberg: A World at Arms. A Global History of World War II. (Cambridge University Press, 1994).

Iné publikácie väčšinou všeobecne uvádzajú, že medzi etnickými, náboženskými a politickými skupinami, ktoré boli hromadne vyvražďované nacistickým Nemeckom a jeho spojencami boli Židia (6 miliónov), Rómovia (niekoľko 100 000), homosexuáli, telesne postihnutí, komunisti a iní. Zatiaľ som nenašiel ani jednu publikáciu (predpokladám, že nejaké existujú), že nacisti vyvražďovali aj Slovanov. Z informácií, ktoré sa zriedka publikujú vyplýva, že nacisti totálne vyvražďovali komunistov, pretože sa nielen politicky, ale aj so zbraňou v ruke postavili proti nacizmu.

Koľko Slovanov bolo vyvraždených počas slovanského holokaustu? Neviem, ale skúsim to aspoň odhadnúť. Keď odhadnem počet vyzabíjaných Slovanov zo Sovietskeho zväzu, z Poľska, z Juhoslávie a Československa, tak ich počet môže byť okolo 28 miliónov. Samozrejme do toho počítam aj slovanských vojakov.

Koľko komunistov bolo vyvraždených počas komunistického holokaustu? Skoro všetci, ktorí sa dostali do rúk nacistov. Možno niekoľko 100 000.

Zatiaľ som nenašiel ani jednu vedeckú publikáciu (predpokladám, že nejaké existujú) o holokauste Slovanov.

Zatiaľ som nenašiel ani jednu vedeckú publikáciu (neviem, či vôbec existujú) o holokauste komunistov.

Zatiaľ som nenašiel ani jednu vedeckú publikáciu (predpokladám, že existujú) o holokauste Číňanov, Rómov, atď...

Odhadujem, že i napriek tomu, že okrem Židov počas holokaustu boli vyvraždené aj iné etnické, náboženské a politické skupiny, veľká väčšina filmov, dokumentov, diskusií, kníh, piesní a súdov sa týka len židovského holokaustu, ako keby holokaust iných etnických, náboženských, či politických skupín neexistoval.

Prečo je tomu tak?

Neviem, koľko desiatok alebo stoviek pomníkov je venovaných židovskému holokaustu, ale predpokladám, že napríklad slovanskému holokaustu, alebo komunistickému holokaustu ani jeden.

Prečo je tomu tak?

Aké nové znenie ďalšieho odseku § 422, by bolo potrebné dodať do Trestného zákona, aby tomu tak nebolo?

Možno, že čitateľ by ho vedel naformulovať.

Takže, prečo je tomu tak?

Možno viem, možno neviem, a možno to vie čitateľ veľmi dobre.

Záverom prehlasujem, že verejne nepopieram, nespochybňujem, neschvaľujem alebo sa nesnažím ospravedlniť holokaust. Myslím tým holokaust Židov, Slovanov, Číňanov, Rómov, komunistov, homosexuálov a ďalších.

Zdroj: odkaz
👍: mather , Romanov
none
5

1. 17.05.2013, 17:57

Na kapitalistickej slobode slova a kapitalistickej demokracii ma fascinuje veľa vecí. Medzi nimi sú aj informácie o holokauste.

Predpokladám, že vďaka kapitalistickej slobode slova mnoho spoluobčanov nepozná definíciu holokaustu.
Niektorí vedia, že pri nesprávnom použití slova holokaust môžu dostať trest odňatia slobody na šesť mesiacov až tri roky. Tak hovorí náš Trestný zákon 300/2005 Z.z.. Citujem: „§ 422, ods. (2) Rovnako ako v odseku 1 sa potrestá (trest odňatia slobody na šesť...

18.05.2013, 17:59
RE:1

V snahe urobiť za odškodnením a nárokmi bodku uzavrela nemecká vláda v roku 1965 zmluvu s Jewish Claims Conference (JCC), podľa ktorej mali byť holocaustove reparácie uplatnené najneskôr do roku 1969. Problémom bolo, že tok peňazí začal časom postupne vysýchať. V roku 1990 ale prišli zmeny režimov, došlo k zjednoteniu Nemecka a JCC začala vo východnom Nemecku aktívne vyhľadávať majetok, ktorý bol v minulosti vlastnený Židmi. No a tak Židom plynú peniaze ďalej.
none
6
7
27.05.2013, 21:12
Izrael upomíná Německo kvůli odškodnění za otročení v ghettech

Izraelská vláda jménem 13,5 tisíce bývalých vězňů z nacistických ghett naléhavě upozornila Berlín, že je na čase plně odškodnit tyto oběti za otrockou práci. Napsal to německý týdeník Der Spiegel.

Někdejší koncentrační tábor Birkenau u polského Krakova. Ilustrační foto Zvětšit obrázek
Někdejší koncentrační tábor Birkenau u polského Krakova. Ilustrační foto

FOTO: Profimedia.cz
Dnes 3:57

Spiegel citoval izraelského ministra pro seniory Uriho Orbacha, který v dopise německé ministryni sociální péče Ursule von der Leyenové napsal že „tito vězni si zaslouží, aby se ještě za života přesvědčili, že německé tvrzení o historické odpovědnosti není jen plácnutím do vody.“

Na základě sporné věty v německém sociálním zákoně je totiž bývalým vězňům, kteří v ghettech vykonávali otrockou práci, placena renta jen čtyři roky, ačkoliv jiný německý zákon nařizuje platit rentu zpětně již od roku 1997.

Tím, že se německé úřady tímto zákonem neřídily, přichází každý z vězňů o 15 tisíc eur.

Orbach proto vyjádřil naději, že „německá vláda bude jednat rychle, aby splnila svou povinnost vůči těm, kteří přežili holocaust.“

KOV, Právo

odkaz
none
8
27.05.2013, 21:35
Zosobněné zlo

COLLEGE STATION, TEXAS – Kladení rovnítka mezi válkou a individuálním zlem se stalo v současné mezinárodní politice všudypřítomným, ne-li přímo univerzálním jevem. Války jsou boje proti zlým tyranům a jimi kontrolovaným nelegitimním vládám. Díky této rétorice se války snáze ospravedlňují, snáze vedou a snáze podporují, a to obzvláště voleným vůdcům, kteří musí přímo reagovat na výkyvy ve veřejném mínění. A neméně dobře tento jazyk zabírá na jakoukoliv společnost v dnešní mediálně posedlé době.

Není tedy divu, že političtí předáci neustále personalizují mezinárodní konflikty. Bohužel také platí, že se války kvůli této rétorice hůře odvracejí, hůře ukončují a bývají i vražednější.

Rétoriku zosobněného zla lze snadno ukázat na amerických příkladech, ale rozhodně nejde o výlučně americký jev. Čínští představitelé obviňují tchajwanské předáky z napětí mezi oběma stranami Tchajwanského průlivu a všechny neduhy Tibetu kladou za vinu dalajlámovi. Demonstrantům z celého světa zase George W. Bush připomíná Hitlera a mullové v islámském světě ritualisticky připodobňují americké prezidenty k pozemským satanům, přičemž se však jedním dechem vyznávají ze základní náklonnosti k americkému lidu.

Pro nejvyšší představitele Spojených států bylo v poslední době téměř nemožné nasadit vojenskou sílu bez použití zmíněné rétoriky jako mantry a současně i berličky. Nejslavnější případ nastal v roce 1917. Když Woodrow Wilson žádal o vyhlášení války Německu, prohlásil: „S německým lidem nemáme žádný spor. Necítíme k němu nic jiného než sympatie a přátelství. Nikoliv z jeho popudu začala jeho vláda jednat a vstoupila do této války.“ Na vině byl tehdy pouze císař a jeho zlovolní nohsledi.

V roce 1990 přišel George H. W. Bush s totožnou výzvou: „S iráckým lidem nemáme žádný spor.“ Jeho syn prohlásil totéž v roce 2003 a dodal, že Iráčané „jsou každodenními oběťmi útisku Saddáma Husajna“. George W. Bush již dříve prohlásil, že Američané „nemají žádný spor s afghánským lidem“, pouze s al-Káidou a jejími stoupenci z Talibanu. Stejnou frázi použil dokonce i ve své poslední zprávě o stavu Unie v roce 2008, když prohlásil, že „naše poselství íránskému lidu je zřejmé: Nemáme s vámi žádný spor… Naše poselství vedoucím představitelům Íránu je rovněž zřejmé: Věrohodně zastavte jaderné obohacování, aby jednání mohla začít.“

Od Wilsonových dob všichni američtí prezidenti během působení v úřadu alespoň jednou vyslovili frázi, že „nemají žádný spor“ s nějakým zahraničním nepřítelem. Obvykle tyto výroky padají pouhých několik dní a někdy i hodin předtím, než dopadnou první americké bomby. Bill Clinton v předvečer bombardování Srbska pronesl: „Nedokážu již ani silněji zdůraznit, že se srbským lidem nemají Spojené státy žádný spor.“ Barack Obama během předvolební kampaně deklaroval: „S íránským lidem nemáme žádný spor. On sám ví, že prezident Ahmadínežád je bezohledný, nezodpovědný a necitlivý vůči jeho každodenním potřebám.“

Prezidenti používají takový jazyk z dobrého důvodu. Vědí, že veřejnost – tento živelný tavící kotel národů – bude raději bojovat proti diktátorům než proti bratrům a bratrancům v zahraničí. Wilsonova počáteční formulace bezpochyby vyvěrala z demografické a politické bezradnosti. Více než třetina Američanů měla v roce 1917 kořeny v Německu a u jeho spojenců. Wilson nemohl po svém lidu žádat, aby „zabíjel Fricky“, jak to často dělali britští a francouzští lídři, poněvadž spousta Wilsonových vojáků byla přinejmenším z etnického hlediska rovněž Fricky. Místo toho rétoricky proměnil americké vojáky z bratrovrahů v osvoboditele jejich dávné vlasti.

Teprve když zahraniční nepřátelé vypadali jinak, než jak sami sebe viděli Američané, mohli prezidenti vést války proti národu jako celku. Franklin Roosevelt tak mohl současně naléhat na Američany, ať nedopustí, aby světu „vládli Hitler a Mussolini “, a přitom jim oznámit, že „nyní stojíme uprostřed války proti Japonsku “. Válka v Evropě byla válkou za osvobození utiskovaných národů od tyranů. Válka v Pacifiku byla rasovou válkou.

Takto politicky účelový jazyk má však strategické nedostatky. Za prvé se po svalení viny za určitý mezinárodní konflikt na jediného člověka – na nějakého Saddáma Husajna nebo Kim Čong-ila – jen obtížně hledá takové řešení, které by nebylo výsledkem tyranova pádu. Představte si, jak Bush – za předpokladu, že by se do Iráku nikdy nevrátila válka – vyjednává v roce 2005 či 2006 se Saddámem Husajnem, když ho předtím označil za Hitlera této generace.

Ještě znepokojivější je ztotožnění konfliktu s jediným lidským zdrojem, což zastírá systematičtější a zrádnější povahu mezinárodních konfliktů. I v tomto případě si zkuste představit, že by se nedávné dějiny byly vyvinuly jinak a Saddám Husajn se místo války na poslední chvíli rozhodl využít nabídky Bushovy administrativy na odchod do exilu. Nebo že by se pokus o atentát na Saddáma v prvních hodinách války byl setkal s úspěchem.

Kdyby byl Irák skutečně disponoval zbraněmi hromadného ničení, jak Bush věřil, pak by po Husajnově odchodu skončily tyto zbraně v rukou… koho vlastně? Kladení rovnítka mezi válkou a jediným tyranem proto přináší politikům strategická omezení. A paradoxně také vede k vyššímu počtu obětí mezi civilisty. Bomby namířené na zahraniční diktátory nebo jejich bezpečnostní aparát téměř bez výjimky zabíjejí jednotlivce daleko od koridorů moci. Jejich smrt se však snáze stravuje a ospravedlňuje, pokud piloti, vojáci i veřejnost, která to vše sleduje doma, věří, že násilí bylo alespoň namířeno proti zosobněnému zlu.

Taková rétorika zjevně zabírá. Je globální povahy. Zároveň však napomáhá dělat ze světa nebezpečnější místo, neboť zastírá skutečné důvody pro válku a umožňuje národům po celém světě ospravedlňovat násilí a konflikty nikoliv jako prostředek k dosažení určitého cíle, nýbrž jako posvátnou misi osvobozování, svobody a vykořeňování tyranie. Dokud političtí vůdci nezavrhnou rétoriku zla jako ospravedlnění války, válka samotná pravděpodobně nezmizí.

odkaz
none
9
27.05.2013, 21:43
a k tomu holokaustu v zakone.. zneuzili "vyssi princip" tzv. ludske prava
none

najnovšie príspevky :

prevádzkuje diskusneforum.sk kontaktuj správcu diskusného fóra vytvoril dzI/O 2023 - 2024 veľkosť : 102 550 B vygenerované za : 0.112 s unikátne zobrazenia tém : 36 450 unikátne zobrazenia blogov : 544 táto stránka musí používať koláčiky, aby mohla fungovať...

možnosti

hlavná stránka nastavenia blogy todo

online účastníci :

hľadanie :

blog dňa :

Určené len pre maximálnych SEBA-vrahov 😉 Cesta do raja vedie skrz peklo 😉 odkaz Bol SOM "donútený" podstúpiť krst ohňom 😉 Vydal SOM sa na cestu do "pekla" 😉 Lebo SOM bol sklamaný zo sv...

citát dňa :

Ten, kto spadol a znova vstal je oveľa silnejší, ako ten, ktorý nikdy nespadol.