Literárna besiedka, Básnik a Báseň

1. Krištof	11. 11. 2010, 14:44
Boh je Básnik... ...a Stvorenie je poézia Vesmír - vraj jedna báseň tu s lyrickými, tam s epickými či dramatickými momentami Zem môže byť romantickou skladbou s kolobehom prírody a stále novou tvorivosťou kde aj "každá snehová vločka je iná" Človek túto "reálnu poéziu" dokáže nielen vnímať lež aj sám dotvárať - učiac sa od Majstra Stavia napríklad pozoruhodné budovy ...pravda, pokiaľ sa náhodou nápadne nepodobajú babylonským vežiam Človek je majstrovský obraz zasadený v ráme (aj obraz je vlastne báseň) A ľudský básnik je Stvoriteľovým perom Boh ho stvoril, aby mal kým písať Ježiš je však už sám vtelený Poet Slovom svojím odovzdal nám Otcovu poéziu Skutkom svojím učinil nás - dielo stratené - súčasťou Autorovho srdca Na počiatku bola Báseň a Báseň bola u Boha a Boh bol tá Báseň... A tá Báseň stala sa telom a prebývala medzi nami Pyšný človek, čo sa hrá na Boha nehľadí na autorské práva a jeho výtvory sú púhe falzifikáty Obdivuje sa technikou a paradoxne práve on s "osvieteným egom" spoznáva aký nepatrný je voči vesmíru Je ako obraz bez rámu smutná sloha básne Samotný záver "reálnej poézie" má tak trochu naivný ráz: končí sa šťastne, happyendom (hoci nevedno či pre každého) "...a smrť už viac nebude ani smútok..." Veď ako ináč by mohla skončiť báseň autorom ktorej je Boh? Kozmická poézia plná dobrodružstva a s rozprávkovým koncom: A žili šťastne, až kým nepomreli A žili šťastne a nepomreli Súhlasí Petrana, piskotka

2. piskotka	11. 11. 2010, 23:14
kristof,mam rada tvoje literarne okienka,no idem ti tu nejake supnut:)) tužim byt krasnou, aby si ostal stat v uzase pozri sa do mojho srdca a budes ohromeny tuzim pocut ako hovoris že nieco znamenam tuzim byt hodna lasky a byt krasna. Súhlasí Krištof

3. piskotka	11. 11. 2010, 23:19
jemne si opri hlavu o moju hrud a ja ta utisim ako matka,kym budes odpocivat vlna moze rychlo zmenit smer no ja zostanem rovnaky v minulosti,rovnaky v buducnosti rovnaky dnes. o,ustata,unavena nahlas si povzdychni a zhod tazke bremeno,ktore mas pretoze moje je lahke viem o tebe vsetko nemusis nic skryvat chcem ti ukazat lasku,ktora je hlboka lebo ja som staly som nablizku volaju ma pokoj:)) Súhlasí Krištof

4. piskotka	11. 11. 2010, 23:54
a tuto milujem:)) ak pod hromadou hundrania existuje este nejaky naznak ludskosti, može sa znova prebrat k zivotu ak je pod popolom co i len malicka iskra, rozduchajme ju kym sa nerozhori do nadhernej vatry. Súhlasí Krištof

5. Krištof	12. 11. 2010, 14:13
Piskotka, hmm zaujímavé tvorivosti si sem dala. Odkial to máš? Pridaj aj ďalšie.

9. piskotka	⇑    12. 11. 2010, 19:05
kristof zo svojich oblubenych knih:))toto je konkretne z knihy o zenskej dusi,vola sa ocarujuca,krasna kniha,dam ti tu uryvok ,,boh naozaj chce,aby ste vedeli kto ste,chce,aby ste chapali svoj zivot,aby ste vedeli odkial ste prisli a kam kracate.mozem vam teda na chvilu pripomenut,kto vlastne ste?ste zena,nositelka bozieho obrazu,koruna tvorstva,boh si vas stvoril pred tym,ako stvoril cas a priestor,ste úplne a vrucne milované ste vzacna,hladana,ste nebezpecna svojou krasou,a ste velmi potrebna.mozete byt silna a nezna vdaka tomu,že ste boli ako zena vykupena a zachranena,ste pritazliva,mozete riskovat,byt citliva,ponuknut ludom hodnotu svojho zivota,pretoze ste chranena bozou laskou."...krasna kniha plna nehy a zaroven sily,vrelo odporucam:)) Súhlasí Krištof

10. Krištof	⇑    14. 11. 2010, 14:02
Piskotka, noo celkom múdre a sladké slová o vás ženách... a dokonca aj pravdivé, in my opinion. Možno sa k tej knihe raz aj dostanem.

6. Krištof	12. 11. 2010, 14:38
Táto vecička je ešte z r. 2000! Pluralita tvárí V autobuse opäť plno celkom nových ksichtov. Jeden krajší od druhého. Jakživ som ich nevidel a ani už nikdy nezočím. Každý dokonale svoj, iný. Až ide z toho strach. Súhlasí Ónya

7. a.veronika	12. 11. 2010, 16:49
no jedine co na to mozem povedat je ze je to uzasne obohatenie pri cajiku na vecer :D:D:D Súhlasí Krištof, piskotka

8. Krištof	⇑    12. 11. 2010, 16:51
však o to ide - o obohatenie pri čajíku... a tak

11. J.Tull	16. 11. 2010, 13:51
... co se jen narodí, trpí a umíra trýzeň a zánik jsou zákony všehomíra ... Živly jsou věčnému zákonu vydány: větrným náporem padají balvany, vyšlehne oheň, když uhodí do dubu; balvany, duby však necítí záhubu. Ale já žiji, já cítím, já zdeptaný k Bohu tu volám a hledám tam ochrany. ... na hroudě bláta smrt pohrává atomy, jenomže ktosi jim přisoudil vědomí! ... Částečku celku jsem. Vedle mne, vedle nás zvířata, vydaná životu napospas, cítí a trápí se, zmírají jako my. Bolest je zákonem, tam kde je vědomí. ... Čím je sup zuřivý kořisti bezbranné ve chvíli, když už ji do spárú dostane, tím je mu orel, když na skalním úbočí strašlivým zobákem na soka útočí. Orlu smrt přichystá člověk v svém olově, člověk zas umírá na poli Martově, v krvi je odhozen s jinými do kupy, rozerván, proměněn v potravu pro supy. A tak jsme spojeni v jediné sténání, zrozeni k bolestem, navzájem sžíráni. ... Z Boha zlo nepřišlo. Odkud se pramení, vládne-li sám a sám? Nemáme řešení ... dárce všech dober a nadějí ... Nesmí se slitovat? Proseb snad neslyší? Věčnému dělníku nic v cestě nestojí - proč tedy nevládne lepšími nástroji? ... Nevím, ach, více než dústojní doktoři ... Lhali mi mudrci, Bohu se odevzdám. Povzdechnu nad žaly, kterých mne nezprostí, nehledám púvod zla u Prozřetelnosti ... nikdo nám bez Boha odpověď nepodá, jediný Stvořitel výklad má pro dílo. Co by nás bez něho v slabosti těšilo? Voltaire Báseň o pohromě lisabonské /úryvky/ Súhlasí Krištof

12. Krištof	19. 11. 2010, 18:47
NEBUDE MOJE DIELO DOKONALÉ Keď ľudské tvary ťažko vydobýva kladivo moje hrubé z tvrdej skaly, iné ma vedie, napína mi svaly a nimi dláto do kameňa vrýva. Ale to božské, ktoré hore býva, vytvára samo krásu hodnú chvály. A bez neho by iné nepovstali, bo nemôže byť kladív bez kladiva. Keďže tým prudšie rastú tvary v skale, čím z väčšej výšky švihá pravidelne: dvíha sa toto nad mojím až do neba. Nebude moje dielo dokonalé, ak nedostanem pomoc z božskej dielne - bo dosiaľ malo na svete len seba. (Michelangelo Buonarroti) Súhlasí Petrana, Ónya

13. Ónya	19. 11. 2010, 19:00
tak aj ja prispejem kultúrnou vložkou ... NA PRAHU LÁSKY Vím, jak Tě zraňuji, že jsem tak vzdálená obrazu, který sis o mě sám vysnil. Ale já nesmím se podobat představě, jinak bych přestala být sama sebou. To není pýcha. Jsem také z pokory, však zcela jiného rodu. Co je to s Tebou? posedlý spěchem, svou vidinou cíle nehlídáš své kroky a občas přišlápneš i něčí srdce. Ani tě to nezabolí! A jdeš si dál. Lhostejně překročíš laskavý stín, aniž bys vzhlédnul kdo tady čekal, nedbaje únavy by ti jej podal v úpalu slunce! Spěcháš! Však kam? Nebo už víš, že každá cesta nekončí v nás? Komu se dáš? Někdy je vteřina za malou věčnost. Ale jsou životy, co si na ni nenašetří nikdy. Jak chceš jít se mnou? Neumím přijmou tu hru: Kdo z koho ani plášť sobectví třebas se nosí. Najdi svou bezelstnost. do země lásky, vstupujem bosi… Někdy je třeba přebrodit pláč, samotu, úzkost, strach i vlastní smrt. Ale já volám Tě k živých stání. Nikdo z nás nezná, za kterou chvíli bude muset zaplatit nejvyšší cenu. A přeci – nemůžeme dražit svůj čas. Někdy až trnu, když cítím život uplývat mezi prsty. A nevím jak se stal z pramínku proud a kam mě unáší. Když jsem si myslela, že právě spočítám, a že snad bylo to štěstí… Kdo ví, kam ústí Tvá řeka a zda je jí dáno někde nám splynout. Ale to už je dar, o sobě vědět. Možná jen v oblacích krátce se obejmem. Vesmírní blíženci, souhvězdí hledání, zbaveni tíže. Než sešlem úrodu polím, oči si potřeme zelení a dáme kořenům pít… Všichni jsme kapky pro žízeň země. Však ještě před tím, každý z nás vláhou pro něčí lásku. A jestli není to všechno. Já věřím, že je to dost. Někdy je třeba přebrodit pláč, samotu, úzkost, strach i vlastní smrt a znovu volat vždy: V živých vstání! I dechem posledním. Chceš-li jít se mnou já se Ti rozedním a všemi skřivany vytrysknu ve Tvůj den. A jestli budeš snad z kamení, chci se podobat pramení. A jestli změníš se někdy v poušť pro bitvu prohranou, Zkusím být Tvou fatamorgánou, co Ti dá uvěřit, že máš své oázy, své hloubky, kam život ukrytí přichází A jestli bezbřehou staneš se oblohou, já trávou pokornou kleknu Ti u nohou a Ty mi rosu hvězd vysypeš do klína. Láska vždy do nových podob se zaklíná. A člověk musí mít odvahu být něčím domovem, úsměvem na prahu a třeba jen slovem, jež přišlo včas, hlubokou setbou z níž vzejde klas. (Na prahu lásky – Markéta Procházková) zatvoriť http://www.youtube.com/watch?v=XrVB9MwUGlI  &feature=player_embedded Súhlasí Krištof

14. Ónya	19. 11. 2010, 19:27
Exupéryho modlitba Neprosím o zázrak, Pane, ale o silu pre všedný život. Nauč ma umeniu malých krokov. Sprav ma vynaliezavým a vynachádzavým, sprav ma sebaistým v správny čas. Obdar ma jemnocitom, aby som dokázal odlíšiť prvoradé od druhoradého. Prosím o silu disciplíny a miery, aby som len tak neprekĺzol životom a svoje dni si rozumne rozdelil. Aby som neprespal záblesky svetla života, a aby som si aspoň tu a tam našiel čas na umelecký zážitok. Umožni mi utvrdiť sa v tom, že snívať o minulosti či budúcnosti mi neprospieva. Pomôž mi čo najlepšie zvládnuť to, čo je najbližšie, pomôž mi pokladať práve prežívanú hodinu za najdôležitejšiu. Ochráň ma pred naivnou vierou, že v živote musí ísť všetko hladko. Daruj mi triezve poznanie, že ťažkosti, porážky, neúspechy a sklamania sú súčasťou života, že vďaka nim rastieme a dozrievame. Pripomínaj mi, že rozum sa často stavia proti srdcu. Pošli mi v pravej chvíli niekoho, kto má odvahu povedať mi pravdu s láskou. Chlieb náš každodenný daj mi pre telo i dušu. Prosím Ťa o prejav Tvojej lásky, priateľské echo a aspoň tu a tam náznak, že som užitočný. Viem, že veľa problémov sa rieši nekonaním; daj, aby som dokázal čakať. Nech vždy nechám Teba i ostatných dohovoriť. To najdôležitejšie si človek nehovorí sám; býva mu povedané. Ty vieš, ako veľmi potrebujeme priateľstvo. Daj, aby som dorástol na túto najkrajšiu, najťažšiu, najriskantnejšiu a najnežnejšiu vec života. Vnukni mi pravú chvíľu a pravé miesto, kde môžem zanechať balíček dobra - slovami, či bez slov. Chráň ma pred strachom, že by som mohol premárniť svoj život. Nedaj mi to, čo si želám, ale to, čo potrebujem. Nauč ma umeniu malých krokov ! Antoine De Saint-Exupéry Súhlasí Krištof, piskotka

15. piskotka	28. 11. 2010, 18:47
prave citam tiez zaujimavu knihu -otazky o laske a zivote,citujem:)),,mladost a dospievanie na mna posobilo ako prudka a niciva morska vlna,vnutorne mnou otriasali rozne tlaky,ktore boli velmi silne,sexualna ziadostivost,hladanie seba samej v pohlade inych,potreba vyzerat ako dospela,porovnavala som sa s druhymi,kompletne ma to rozhadzalo,zacala som nazyvat dobrym to co som hodnotila ako zlo,takato zvratenost mi umoznila bez ladu a skladu zazivat pestre sexualne skusenosti,vzdat sa studia,zacat s drogami a alkoholom,zila som svoj zivot na zaklade dvoch principov,cim viac skusenosti tym bude moj zivot zaujimavejsi a vsetko chcem okamzite,trvalo to dlhe roky,potom mnou otriasla jedna udalost a v mojom zivote nastal prelom do prazdnoty,znechutenie zo seba ale aj z druhych,vnutorne som hladala stale hlbsiu lasku,ale len v urcitom smere,byt milovana a urobit vsetko preto,rychlo som zas padla do pasce zmiesaniny citov priatelstva,pritazlivosti a zakona vsetko hned a nic neodkladaj na zajtra.vysledok hromada trosiek,rozbite vztahy,a principy,ktore neviedli k nicomu,nastal druhy prechod do prazdnoty,tak som pochopila,že musim hladat v sebe". Súhlasí Krištof

16. ruža	28. 11. 2010, 19:11
Advent a štyry sviečky Na advetnom venci horeli styri sviecky. Vokol bolo uplne ticho. Tak ticho, ze bolo pocut ako sa potichucky zhovaraju sviecky.Prva zasepkala: ”Volam sa POKOJ. Rada by som svietila, ale ludom na mne nezalezi, netuzia po pokoji. Naopak oblubuju svar, hadky, vyhanaju ma zo svojich pribytkov.” Svetlo sviecky slablo, az uplne vyhaslo. Druha sviecka plapola ziarivym plamenom: ”Volam sa VIERA a chcela by som svietit ludom na cestu. Ale oni mnou opovrhuju, vraj som uz zbytocna, nemoderna, ze maju lepsie svietidla... Nechcu chranit moj plamienok.” Prievan zhasil druhu sviecku.. S chvejucim hlasom sa ozvala tretia svieca: ”Moje meno je LASKA. Mnohi si ma nevsimaju, ini mnou opovrhuju. Vravia, ze sa im viac pacia nahrazky, prskavky a vzrusujuce delobuchy.” Sviecka zablikala a zhasla. Vtom voslo do izby dieta. Hladelo na zhasnute sviecky a s placom vravelo: ”Preco nesvietite? Kto vas zhasol?” Na to sa ozvala stvrta svieca: ”Neboj sa! Zakial som tu ja, nikdy nie je neskoro. Volam sa NADEJ. Odo mna mozes zapali aj ostatne sviecky.” Dieta vzalo horiacu sviecu a zapalilo ostatne sviece... Súhlasí Krištof